Stockholmský syndrom

Stockholmský syndrom je zvláštní jev, při němž dochází k vytvoření silného vztahu mezi únoscem a jeho rukojmí. Ten může přerůst až v beznadějnou zamilovanost. Termín pro něj vymyslel americký psychiatr Frank Ochberg už v roce 1973.

Paradoxní jev objevil Frank Ochberg na základě bankovní loupeže ve Švédsku, při které se vyvinul milostný vztah mezi jedním z pachatelů a jednou z rukojmí. Americký psychiatr provedl 23. srpna 1973 hloubkovou studii tohoto případu a přišel s termínem stockholmský syndrom.

"Neuvěřitelné chování rukojmí Kristin - její náklonnost k lupiči, její nenávist k autoritám a únoscem opětovaná náklonnost, to jsou tři prvky tvořící základ té definice," popsal vznik teorie stockholmského syndromu na příkladu vyloupení švédské banky doktor Ochberg. "Oběť je napřed ochromená, v šoku a pak se vrátí ke svým základním a primitivním pocitům, které bych ne zcela přesně popsal jako ´vděčnost´," vysvětlil psychiatr a připomněl, že na podlaze banky byly nalezeny stopy spermatu.

"Hledat v takové situaci vzájemné porozumění není zas až tak divné, je to strategie přežití," svěřila se rukojmí Kristin Enmarková. "To není jen instinkt přežít," vyvrací Kristinino tvrzení doktor Ochberg s tím, že mnohé případy syndromu ukazují, že "oběti" se se svými "katy" stýkají i poté, co veškeré riziko opadlo. Kristin si nicméně svého věznitele za muže nevzala, jak se v době incidentu spekulovalo.

"Myslím, že je v tom něco ze závislosti na matce. Projdete fází kompletní infantilizace. Nemůžete se sami stravovat, mluvit nebo jít bez dovolení na záchod," pokračuje Frank Ochberg. Jiní lékaři mluví o traumatu způsobeném zhroucením "přeludu nesmrtelnosti".

Nejznámějším případem stockholmského syndromu a zároveň nejzavršenějším, protože si zajatá žena svého únosce vzala za manžela, se stal v roce 1974. Patty Hearstová, dcera tiskového magnáta Williama Randolpha Hearsta byla tehdy unesena teroristickou organizací Symbionese Liberation Army a posléze odsouzena k sedmi letům vězení za loupež. Později byla omilostněna americkým prezidentem Jimmy Carterem.

O ní v roce 1976 napsal britský psychiatr William Sargant: "Osoba, jejíž nervový systém je pod stálým tlakem, může vykazovat paradoxní mozkovou aktivitu - zlo se pro ni stává dobrem a dobro zlem."

Na konci sedmdesátých let přesvědčil doktor Frank Ochberg FBI, aby jeho teorie aplikovala v terénu a rozšířila je i do ciziny. Přímo ukázkový příklad se naskytl nedlouho poté, v roce 1977 v Holandsku, kde bojovníci za nezávislost z jižních Moluk obsadili jednu školu a unesli vlak.

"Tehdy jsme se pokusili přesvědčit jednoho z teroristů, aby jednomu nemocnému ve vlaku změřil puls, abychom mezi nimi rozvinuli fyzický kontakt a vzbudili tak v únosci soucit," vzpomíná doktor Ochberg. Nakonec tento pokus bohužel nevyšel, protože byl mezi pasažéry lékař, který se sám k pomoci nabídl. Po devatenácti dnech drama skončilo. Zemřela dvě rukojmí a šest teroristů.

Naposledy psychiatři diagnostikovali stockholmský syndrom u saharských rukojmí. Ve filmové tvorbě se objevil například v bondovce Jeden svět nestačí, kde se během únosu Electra (Sophie Marceauová) zamilovala do teroristy Renarda (Robert Carlyle) a stala se z ní šéfka zločinecké organizace. V o něco komediálnější rovině se vyvinul kladný vztah mezi únoscem a obětí ve francouzské komedii s Pierrem Richardem a Gerardem Depardieuem Uprchlíci (americký remake Tři uprchlíci).