Článek
Cyklus dvaceti obrazů, který patří mezi věhlasná monumentální světová díla, tvořil český secesní malíř Alfons Mucha téměř dvacet let. Za doby Rakouska-Uherska jím chtěl přispět k slovanskému uvědomění a k národní hrdosti Čechů. Největší z obrazů dosahují rozměrů až 6x8 metrů.
Myšlenka na výrobu díla, jež by podpořilo národní uvědomění Čechů, kteří se v té době nacházeli pod nadvládou Habsburků, přišla Muchovi na mysl již na počátku 20. století. Nápad vzešel ze Světové výstavy v Paříži v roce 1900, kde navrhl pavilon Bosny a Hercegoviny, jehož výzdobu pojal jako oslavu národních tradic a hrdosti jižních Slovanů.
Na nákladné dílo, které by se podobně zabývalo českou minulostí, však neměl dostatek finančních prostředků. Mohl na něm začít pracovat až o deset let později po svém návratu ze Spojených států, kde potkal Charlese R. Cranea. Schopnému a bohatému podnikateli, jenž obdivoval slovanskou kulturu, se jeho myšlenka zamlouvala a poskytl Muchovi finanční podporu.
Rozbalené plátno ze Slovanské epopeje
Dvacet let práce věnoval autor za korunu národu
Aby malíř mohl tvořit rozměrné obrazy, potřeboval dostatek prostoru, který nakonec nalezl na zámku Zbiroh. Jako ateliér mu posloužil tamní společenský sál s prosklenou střechou a místo pláten maloval na lodní plachty, které si nechal dovážet z Belgie.
První z obrazů přišly na svět již v roce 1912. Mucha pracoval na více dílech Slovanské epopeje najednou a v roce 1919 proběhla v pražském Klementinu výstava prvních jedenácti obrazů.
K desátému výročí vzniku republiky byl v roce 1928 celý cyklus předán prostřednictvím pražského primátora českému národu. Stalo se tak ve Veletržním paláci za účasti veřejnosti i samotného autora a jeho mecenáše. Crane, který nastavil symbolickou cenu jedné koruny, si kladl jedinou podmínku: město musí velkolepému dílu poskytnout dostatečné prostory pro stálou expozici.
Jediná podmínka zůstává po léta nesplněná
I přesto však byla následující výstava v roce 1933 pouze dočasná a po jejím skončení putovala jednotlivá plátna Slovanské epopeje do depozitáře. Tam přečkala i druhou světovou válku (Mucha mezitím v roce 1939 zemřel) a poté byla v roce 1950 přemístěna do Moravského Krumlova nedaleko Muchova rodných Ivančic. Provlhlé obrazy bylo nutné podrobit rozsáhlé restauraci a v roce 1963 byly připraveny pro první poválečnou výstavu.
Příprava balení Slovanské epopeje
Od té doby zůstává Slovanská epopej na Moravě, ačkoli v roce 2010 se rozhořely spory o jejím převozu do hlavního města. Praha se obává, že by nedodržením smluvních podmínek mohla přijít o její vlastnictví a Epopej by připadla Muchovým dědicům. Ve smlouvě ovšem nebylo uvedeno datum, do kterého mají být podmínky splněny.
Některé části rozsáhlého díla byly již v únoru 2011 převezeny do Prahy.
John Mucha, dědic Alfonse Muchy žádal v roce 2016 o vrácení obrazů do jeho vlastnictví. Vadilo mu, že Praha nesplnila podmínky daru a nepostavila pro epopej vlastní galerii. Případ rozhodl Městský soud v Praze v říjnu 2017, podle něj epopej patří Praze.
V roce 2018 Nejvyšší soud rozhodl vrátit kauzu, kvůli nedostatečnému zdůvodnění rozhodnutí. Do roku 2019 byl zatím spor odložen a jedná se o trvalém umístění díla nebo případném návratu na zámek v Moravském Krumlově.
