Sarin

Sarin je jedním z nervových plynů, který byl opakovaně použit ve válečných konfliktech i proti civilistům. Irácký diktátor Saddám Husajn ho použil spolu s dalšími bojovými otravnými látkami ve válce s Íránem i proti vzbouřeným Kurdům v Halbží. Použila jej i sekta Óm šinrikjó při útoku v tokijském metru. Sarin byl nasazen i v Sýrii na jaře 2013. V roce 2017 obvinily z jeho použití Spojené státy také syrský režim prezidenta Bašára Asada.

Sarin patří spolu s tabunem, somanem a cyklosarinem do skupiny nervových plynů první generace, tedy typu G. Jde o látky vyvinuté v nacistickém Německu. Jedná se o organofosfáty blízké herbicidům a pesticidům, které nakonec nalezly uplatnění jako bojové otravné látky. První z těchto látek, tabun, byl vyvinut v roce 1936 v Německu právě při výzkumu nových insekticidů týmem vedeným Gerhardem Schraderem. Byl označován zkratkou GA (Germen Agent) Následovaly objevy sarinu, somanu a cyklosarinu.

Všechny látky z této skupiny mají podobné účinky. Steně jako příbuzné organofosfáty použité v zemědělství při ochraně rostlin ochromují nervovou soustavu, protože inhibují účinek enzymu acetylcholinesterázy (AChE) v nervových buňkách. Tento enzym vede k rozkladu neurotransmiteru acetylcholinu, který zajišťuje motoriku svalstva a reguluje kognitivní funkce. Při vysokých dávkách dojde k ochrnutí svalů a nastane smrt.

Do těla se tyto láky dostávají všemi vstupními branami přes plíce, sliznice a kůži. Z těla se špatně odstraňují a vydrží působit v organismu poměrně dlouhou dobu.

Obvykle mají kumulativní vlastnosti: do určité koncentrace v těle zasažený téměř nic nepociťuje – organismus je ještě schopný autoregulace – a až po jejím překročení se rychle rozvíjí příznaky zasažení a nastává rychle smrt.

U všech látek je patrné zúžení zornic, tlak v očích, zvýšená sekrece hlenu a slin, kašel, dušnost, nevolnost přecházející ve zvracení. Při silnější dávce dochází ke křečím. Smrt nastává následkem obrny dýchacích nervů nebo zástavy srdce.

Protilátkou je antropin, který má opačné účinky. U somanu ale použít nelze, protože vytváří s cholinesterázou ireverzibilní spojení. Použít lze i syntetické reaktivátory cholinesterázy, jako je trimedoxim, obidoxim a asoxim, které se používají i při otravách pesticidy.

Nasazení všech těchto bojových látek je stejné. Vzhledem k vysoké toxicitě se používají v binární munici. Granát má dva oddíly s dvěma chemickými látkami, po jejichž sloučení se vtvoří jedovatý plyn.

Tabun (GA), chemicky O-ethyldimethylamidokyanofosfát (C5H11N2O2P), je o vůbec prvním nervový plynem. vyroben byl poprvé v Německu v roce 1936, Je těkavý, bezbarvý a se slabou ovocnou vůní.

Sarin (GB),chemicky (RS)-O-isopropylmethylfluorofosfát (C4H10FO2P) byl vyvinut v roce 1938 v Německu. V binární munici je isopropanol a metyhldifluorofosfát, které spolu reagují za vniku sarinu a kyseliny fluorovodíkové, která se neutralizuje 2-aminpropanem.

Sarin je dvakrát tak jedovatý jako tabun, člověka o váze 70 kg zabije 5 mg látky. Kovalentně váže na řetězce serinu v acetylcholinesterasy. Rychle působí na centrální nervovou soustavu.

Soman (GD), chemicky 2-(fluormethylfosforyl)oxy-3,3-dimethylbutan (C7H16FO2P) je bezbarvý až žlutohnědý, těkavý a žíravý, páchne po kafru. Objeven byl v roce 1944 Je jedovatější než sarin a tabun. Kvůli těkavosti jej lze zahustit akrylovým kopolymerem, nebo užív binární munici, kde dojde k reakci methylfosfonyldifluoridu a směsi pinakolylalkoholu a aminu.

Cyklosarin (GF), chemicky O-cyklohexylmetylfluorofosfonát (C7H14FO2P), vyvinutý až v roce 1944 je z nervových plynů první generace nejjedovatější, člověka zabije 1,2 mg. Na rozdíl od sarinu jde o bezbarvou kapalinu páchnoucí po broskvích a šelaku, která se odpařuje velmi pomalu. 69 krát pomaleji než sarin a dvacetkrát pomaleji než voda. Na rozdíl od sarinu je také hořlavý.

Přes vyšší účinnost se tolik nerozšířil jako sarin, ať už kvůli tomu, že zůstává tekutý, tak kvůli tomu, že jeho prekursory jsou mnohem dražší než u ostatních nervových plynů prvé generace. Vzniká reakcí difluoridu methylfosfonylu a cyklohexanolu.

Nacistické Německo za války nervové plyny vyrábělo a připravovalo jejich masovou produkci. Nikdy je však v bojích nenasadilo. Jejich použití zakazovala ženevská konvence z roku 1925, která však umožňovala jejich výrobu, skladování a transfer.

Po druhé světové válce je v padesátých letech vyráběly masově Spojené státy i Sovětský svaz. Postupně však od chemických zbraní ustupovaly, v USA skončila produkce v padesátých letech, i když sarin byl skladován až do sedmdesátých let.

Výrobu a skladování zakázala konvence o nešíření chemických zbraní z roku 1993, kterou do dneška podepsala většina zemí světa s výjimkou sedmi. Jejími signatáři nejsou Severní Korea, Jižní Súdán, Egypt a Angola. Neratifikoval ji Izrael a Barma. Sýrie ke konvenci přistoupila v roce 2013 a nechala zlikvidovat všechny své chemické zbraně výměnou za to, že na ní nezaútočí USA, protože sarin nasadila proti vzbouřencům.

Sarin byl přes zákaz použití několikrát nasazen zejména na Blízkém východě. Použil jej v březnu 1988 Irák v Halabdži a okolních vsích při potlačení povstání Kurdů, přičemž zahynulo podle různých zdrojů 5000 až 8000 lidí. Za jeho použití byl souzen irácký diktátor Saddám Husajn i jeho bratranec Alí Hasan Madžíd, přezdívaný "chemický Alí". Oba byli později popraveni.

V dubnu téhož roku byl sarin ve směsi s cyklosarinem a tabunem nejméně čtyřikrát nasazen ve válce Iráku s Íránem, když irácké síly dobývaly zpět poloostrov al-Fav během druhé bitvy o poloostrov.

Dvakrát jej v devadesátých letech použila japonská sekta Óm Šinrikjó. Poprvé v noci z 27. na 28. června 1994 na několika místech v Macumotu, přičemž zahynulo 8 lidí a přiotráveno jich bylo dvě stě. Třináct lidí zahynulo 20. března 1995, když jej sekta rozptýlila v pěti vlacích. Vážně zraněno bylo 54 lidí a postiženo mezi tisícem až pěti tisíci.

V roce 2004 se vzbouřenci v Iráku pokusili použít binární chemický granát proti americkým vojákům, ale munice selhala a vytvořilo se jen malé množství sarinu.

Sarin byl použit opakovaně v Sýrii. Jeho použití potvrdily testy provedené v březnu 2013. OSN ale nezjistila, kdo je nasadil. V roce 2017 Spojené státy obvinily režim syrského prezidenta Bašára Asada z jeho použití v provincii Idlib, kde zemželo nejméně 86 osob. USA následně provedly odvetný raketový útok na syrskou základnu v Homsu.