Článek
Rozpočtové provizorium představuje skutečnost, kdy rozdělování státních peněz bude až do řádného schválení nového rozpočtu řízeno na základě předešlého roku. Konkrétně se na každý měsíc uvolní jedna dvanáctina loňských výdajů.
Každý rok vláda podává návrh zákona o státním rozpočtu. Ten je následně projednáván v Poslanecké sněmovně a musí být Poslaneckou směnovou i schválen, a to vždy nejpozději do 31. prosince daného roku.
Souhrnně se jedná o dlouhý proces složený ze třech čtení, kterým poslanci pravidelně vyplňují poslední čtvrtinu roku. Pokud do konce roku není návrh zákona schválen, dochází od 1. ledna dalšího roku k hospodaření podle tzv. rozpočtového provizoria. V případě schválení zákona dochází k naplánování celkových státních výdajů pro další rok. V případě, že zákon o rozpočtu schválen není, určují se celkové výdaje na základě předchozího roku, tj. dochází k jejich zmrazení. U rozpočtového provizoria lze spatřovat jedno pozitivum – celkové výdaje by se zmrazily, a tudíž by nedocházelo k jejich růstu a bobtnání. Toto pozitivum však podle mnoha analytiků nevyváží ztráty. Zmrazení výdajů totiž znamená, že stát může uvolnit jen minimum prostředků na investice a většina výdajů tak bude mít podobu provozních výdajů. Některé investice by tak musely být zakonzervovány, což se pojí s dalšími náklady, a rozpočtové provizorium by výrazně omezilo i tok evropských peněz. Neschopnost dohodnout se by rovněž vrhla negativní světlo nejen na vládu, ale i na celou Poslaneckou sněmovnu a v jistém smyslu i na celou ČR. A to v tom smyslu, že nejsme schopni se dohodnout a naše zájmy nadřazujeme nad zájmy Česka.Podle rozpočtového provizoria se v historii samostatné České republiky již několikrát hospodařilo. V letech 1999 a 2000 za menšinové vlády Miloše Zemana se dvakrát nestihl rozpočet schválit do konce roku a hospodařilo se podle rozpočtového provizoria. Jednalo se však jen o několik dnů, takže po relativně krátkou dobu bez nějakého zásadního dopadu na ekonomiku ČR.
