Recep Tayyip Erdogan

Recep Tayyip Erdogan je významný turecký politik. Jedenáct let zastával post předsedy vlády, poté se stal prezidentem a hlavním motorem přechodu země na prezidentský systém. Tím dále upevnil svou mocenskou pozici. V srpnu 2014 vyhrál první přímé prezidentské volby, dříve hlavu státu vybíral parlament. Zvítězil již v prvním kole, stejný úspěch zopakoval v roce 2018 a 2023.

Během prvního volebního období v čele Turecka úspěšně čelil pokusu o vojenský převrat a od té doby si postupně upevňuje svou moc. V roce 2017 se mu podařilo prosadit změnu z parlamentního systému na prezidentský.

Erdogan byl jedním ze zakladatelů proislámské Strany spravedlnosti a rozvoje, která se v roce 2002 ujala vlády v Turecku a on v roce 2003 usedl do premiérského křesla. Stálo ho to však zřeknutí se své islamistické minulosti. Jakkoli se ale dnes vydává za umírněného muslima, stále se najdou tací, kteří mu vytýkají prosazování islámu.

Bývalý starosta Istanbulu byl dříve hlasitým zastáncem islámu, angažoval se v nábožensky založené Straně ctnosti a Straně prosperity a za veřejné předčítání burcujících islámských veršů strávil 4 měsíce ve vězení. Poté však obrátil. Distancoval se od svých předchozích aktivit a prohlásil se za prozápadního a umírněného konzervativce. Jeho vláda přinesla vítané změny zejména ohledně ekonomické situace.

Jako premiérovi se mu podařilo vystrnadit armádu z její dlouhotrvající role obránce sekulární tradice ve společnosti. Pro svou zemi vydobyl dobrou pozici v zahraniční politice a tlačil ji před brány EU.

Na druhou stranu si kritikou postupu Spojených států vůči Íránu a jeho jadernému programu Američany pohněval. USA mu také vytýkají postoj k Izraeli, s nímž přitom Erdogan dlouhou dobu pěstoval vstřícné vztahy. Ty se zhoršily, když si obratný řečník vzal do úst tamního prezidenta Šimona Perese a jeho postupy v pásmu Gazy.

Recep Tayyip Erdogan se narodil 26. února 1954 ve Güneysu na severovýchodě Turecka. Tamní okresní nemocnice později dostala do názvu jméno jeho matky Tenzile. Vyrůstal v nedalekém Rize, Erdoganův otec pracoval u pobřežní stráže. Rodinné kořeny směřují do Gruzie.

Ve třinácti letech se s rodiči a svými čtyřmi sourozenci přestěhoval do Istanbulu, kde si přivydělával pouličním prodejem limonády a sezamových semínek. Po absolvování náboženské střední školy vystudoval ekonomii a politologii na Marmarské univerzitě.

Zároveň byl také zdatným fotbalistou a kariéru profesionálního sportovce mu zatrhl až otec. Stadion istanbulského fotbalového klubu Kasimpasa nese Erdoganovo jméno, jako premiér jej v roce 2005 slavnostně otevřel. Na univerzitě se také seznámil s Necmettinem Erbakanem, pozdějším tureckým premiérem, který se stal jeho politickým učitelem a duchovním vůdcem. Ten ho přivedl do politiky, když Erdogan vstoupil nejprve do jeho Strany národní spásy a později do Strany prosperity a Strany ctnosti.

Poprvé se do sváru se sekularisty dostal v roce 1980, když pracoval v istanbulském dopravním podniku. Tehdy právě utichl vojenský puč a jeho šéf mu nařídil oholit si knírek. Erdogan odmítl a přišel o práci.

Jeho kariéra se však rychle rozvíjela. V roce 1994 se stal starostou Istanbulu a dokonce i jeho kritici jej chválili za dobře odvedenou práci, jelikož za dobu jeho panování se stalo město čistějším a zelenějším. Na druhou stranu jeho snahy o částečnou prohibici se s velkým nadšením nesetkaly. S odstupem času byl také popotahován za údajné podvody při zadávání veřejných zakázek.

Kariéru mu ale pošramotila jiná, zdánlivě nevinná událost. Když jeho tehdejší Stranu prosperity ústavní soud zakázal kvůli ohrožování oddělení náboženství od státu, účastnil se demonstrací. Jeho veřejné předčítání muslimských textů bylo posouzeno jako podněcování k náboženské nenávisti a soud mu přiklepl deset měsíců ve vězení. Odvolal se a chtěl trest změnit na pokutu, ale byl mu jen zmírněn na 4 měsíce, které za mřížemi strávil v roce 1999. Kvůli odsouzení musel opustit post starosty, součástí trestu byl i zákaz účastnit se voleb a zastávat vládní funkce.