Ratko Mladić

Někdejší vrchní velitel bosenskosrbské armády Ratko Mladić je považován za jednoho z hlavních aktérů krvavých etnických čistek, jež v 90. letech provázely rozpad Jugoslávie. V květnu 2011 jej po deseti letech na útěku zadržela v Srbsku policie. V roce 2017 byl odsouzen k doživotnímu trestu.

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii Radiče viní z toho, že na nesrbském obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny spáchal řadu válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, včetně toho nejvážnějšího, tedy genocidy. Přesto část Srbů nevidí v Mladičovi zločince a "bosenského řezníka", ale vlastence a národního hrdinu.

Mladiče, který byl deset let na útěku, zadržela v květnu 2011 policie v Srbsku. Následně byl vydán do Haagu, kde jeho případ řešil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii. O osudu Mladiće se rozhodovalo okolo 4 let a před soudem vystoupilo přes 600 svědků. V roce 2017 pak byl odsouzen k doživotnímu trestu.

Už v červenci 1995 bylo v Haagu proti Mladičovi oficiálně vzneseno obvinění. Od podzimu 2001, kdy byl ICTY vydán srbský exprezident Slobodan Milošević, se Mladić skrýval. V roce 2001 byl podle telefonického rozhovoru lokalizován v oblasti Valjeva nedaleko hranic s Bosnou. Od roku 2002 už jeho stopu nikdo nezachytil a jakoby se po něm slehla zem. V dubnu 2011 Mladičova manželka Bosiljka u soudu v Bělehradu naznačovala, že její muž je zřejmě mrtev. Během skrývání před policií podle ní přežil tři infarkty a nemohl už bez lékařské pomoci zůstat naživu.

S Mladičovým působením v čele bosenskosrbské armády je spojen největší masakr civilistů od konce druhé světové války, který se stal v polovině července 1995 v takzvané bezpečné zóně OSN ve Srebrenici. Mladičovy jednotky oblast chráněnou nedostatečně vyzbrojenými vojáky OSN dobyly a přítomné muže - pod záminkou, že hledají válečné zločince - odvezly na několik míst, kde je v následujících dnech popravily. Počet muslimských obětí se odhaduje na 8000.

Mladić se narodil 12. března 1942 v Božinovići na jihovýchodě Bosny. Na konci druhé světové války zabili jeho otce příslušníci jednotek chorvatských fašistů (ustašovců). Možná právě tento zážitek přispěl k tomu, že Mladić později projevoval vůči Nesrbům fanatickou nenávist, která vedla až ke spekulacím o jeho duševním zdraví. Po absolvování střední vojenské školy a bělehradské vojenské akademie nastoupil Mladić v polovině šedesátých let jako četař u tankové jednotky dislokované v Makedonii. Jako důstojník působil delší dobu také v jihosrbském Kosovu.

Na počátku devadesátých let v sobě někdejší horlivý stoupenec Titovy komunistické Jugoslávie objevil pravověrného Srba a zapáleného propagátora myšlenky sjednocení všech Srbů v jednom státě. Názorový obrat mu spolu s pověstí schopného velitele pomohl k rychlé vojenské kariéře.

V roce 1990 byl Mladić převelen z Kosova do chorvatského Kninu, kde se v hodnosti plukovníka stal velitelem armádního sboru Jugoslávské lidové armády (JNA). V bojích s chorvatskými oddíly se osvědčil jako inteligentní, ale bezskrupulózní velitel. V květnu 1992 přišlo povýšení na generála a jmenování velitelem JNA na území Bosny a Hercegoviny. Vzápětí však byly federální jednotky z Bosny oficiálně staženy a Mladić se ujal velení ozbrojených sil bosenských Srbů.

Vrchním velitelem nově vzniklé bosenskosrbské armády byl Mladić jmenován v květnu 1993. Pro bosenské Srby byl vzorem vlastence, jeho vojáci jej zbožňovali. Během tažení získal renomé člověka, jenž se ve jménu ideje Velkého Srbska nezastaví před ničím, nevyjímaje etnické čistky, ostřelování civilních obydlí, znásilňování či zřizování koncentračních táborů. Jím vedená armáda dokázala obsadit téměř tři čtvrtiny bosenského území. Svého cíle, tedy dobytí celé Bosny, však nakonec nedosáhl. V listopadu 1995 válku ukončila daytonská mírová dohoda a o rok později byl Mladić z čela armády odvolán.