Rada bezpečnosti OSN

Rada bezpečnosti je klíčovou složkou Organizace spojených národů, která má podle charty OSN na starosti udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Její rozhodnutí jsou na rozdíl od ostatních orgánů OSN závazná a vynutitelná. K tomuto účelu využívá 15členný orgán různé druhy sankcí a v krajním případě bojová opatření.

Po druhé světové válce byla zřízena Organizace spojených národů (OSN), která měla sjednotit státy s cílem předcházet do budoucna ozbrojeným konfliktům. Rada bezpečnosti, která se poprvé sešla v roce 1946, byla ustanovena jako hlavní orgán ve věci zajišťování celosvětového míru a bezpečí. Poprvé zasahovala na Blízkém východě v roce 1948.

Jejím primárním úkolem je udržovat světový mír a bezpečnost. Za tímto účelem vytváří systémy omezení zbrojení a zabývá se konflikty, jež by mohly vést k mezinárodnímu napětí. Posuzuje, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo agresi a jaké prostředky použít pro potlačení konfliktu. V případě neuposlechnutí jejích nařízení může Rada použít donucovací prostředky v podobě hospodářských a finančních sankcí, zbrojního embarga nebo zákazu cestování. V krajních případech volí válečnou cestu.

K bojovým akcím sahá zpravidla poté, co znepřáteleným stranám doporučí, aby se pokusily vyřešit konflikt mírovou cestou, a vyšle na místo vlastní síly, jež mají za úkol zklidnit napětí v problematických oblastech. V daném regionu může také vyhlásit klid zbraní, na jehož dodržování dohlížejí vyslaní míroví dozorčí.

Rada bezpečnosti také navrhuje generálního tajemníka, který je po schválení jmenován Valným shromážděním. Generální tajemník má na starost chod Sekretariátu OSN, de facto je hlavou a komunikující osobou vně OSN.

Rada bezpečnosti má patnáct členů, každý při hlasování má jeden hlas. Pět je členů je stálých: Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a Spojené státy americké. Desítka nestálých členů rotuje, každý rok 1. ledna nastupuje do svého dvouletého období pět zemí. Žádná země nemůže být zvolena nestálým členem dvakrát po sobě. Seznam současných členů naleznete zde.

Dbá se na regionální vyváženost, stávající rozčlenění světa platí od roku 1966. Mezi nestálými členy vždy musí být tři africké země, dvě z regionu Asie a Pacifiku, dvě z Latinské Ameriky a Karibiku, jeden zástupce východní Evropy a dva ze skupiny západní Evropy a ostatních. Ostatními se míní Kanada, Izrael, Austrálie a Nový Zéland.

Česká republika patří do východoevropské skupiny. Nestálým členem byla v letech 1994–1995, během nichž jí dvakrát předsedala. V té době se orgán zabýval zhruba dvaceti konflikty v celém světě, zejména v Jugoslávii, Rwandě, Iráku, Libyi a Libérii.

Všichni členové se pravidelně střídají podle abecedního pořádku v měsíc trvajícím předsednictví. Od roku 1993 probíhají reformní snahy, jež zahrnují i rozšíření stálých členů. Vážnými kandidáty jsou země takzvané G4 - Japonsko, Indie, Brazílie a Německo.

Rezoluce navrhuje jeden nebo několik členských států. Po procesu konzultace, kdy dochází k projednávání a pozměňování návrhů, je návrh oficiálně předložen Radě k odsouhlasení. Každá z členských zemí má jeden hlas. Pro přijetí usnesení v zásadních otázkách musí pro něj zároveň hlasovat všichni stálí členové. Nesouhlas byť jediného znamená odmítnutí. Pouze v případě sporu ohrožujícího mír se země, o níž se hlasuje, musí zdržet.

Pokud Rada usoudí, že projednávané téma se velmi významně týká zájmů nečlenské země, může se tento stát účastnit schůze. Nemá ale hlasovací právo.