Článek
Pražské povstání začalo 5. května 1945 jako vzpoura českého obyvatelstva proti ustupujícím nacistickým silám na konci druhé světové války.
Pražané, jak s členy domácího odboje, tak i přeběhlíky z protektorátních složek, se chopili zbraní a pokusili se osvobodit město ještě před příchodem spojeneckých armád. Klíčovou roli sehrál Český rozhlas, který vyzýval občany k odporu a informoval o vývoji situace. U budovy Rozhlasu blízko Národního muzea se odehrály tvrdé boje.
Povstání vrcholilo 8. května, kdy německé jednotky podepsaly kapitulaci a začaly se stahovat. V této fázi byla důležitá role tzv. Vlasovců, oficiálně Ruské osvobozenecké armády (ROA), což byli sovětští vojáci, kteří během války přešli na stranu nacistického Německa pod vedením generála Andreje Vlasova. Bojovali proti Stalinovu režimu s nadějí na svržení komunismu. Když už byla válka prohraná a Berlín padl, snažili se na poslední chvíli získat přízeň spojenců. To se jim však nepodařilo.
Česká národní rada (ČNR) byl hlavní politický a vojenský orgán povstání. Jejím předsedou byl prof. Albert Pražák, místopředsedou a hlavní vůdčí osobností dr. Josef Smrkovský. Rada i její představitelé byli za dohodu s Němci kritizováni představiteli Sovětského svazu.
Následujícího dne po podepsání kapitulace, tedy 9. května 1945, vstoupila do Prahy Rudá armáda.
