Pokus o vojenský převrat v Turecku 2016

V pátek 15. července 2016 pozdě večer se pokusila část turecké armády svrhnout vládu prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Povstání však bylo velmi rychle potlačeno. Při pokusu o puč zahynulo 246 lidí, z toho 100 samotných pučistů. Více než 1 400 lidí bylo zraněno a více než deset tisíc lidí skončilo ve vazbě. Den puče byl vyhlášen Dnem mučedníků.

V pátečních večerních hodinách vstoupily do ulic Istanbulu a hlavního města Ankary vojenské jednotky. Obsadily mosty vedoucí přes Bosporskou úžinu a mezinárodní Atatürkovo letiště. Téměř ihned nato oznámil premiér Binali Yildirim, že v zemi probíhá pokus o puč. Později tuto informaci potvrdila i část armády. V Istanbulu i Ankaře se začaly ozývat první výstřely a nad městy přelétávaly stíhačky a vrtulníky.

Podle agentury Reuters tanky obklíčily parlament a zahájily palbu. Střelba zaznívala i u prezidentského paláce, policejního ústředí, generálního štábu a rozvědky.

Později měl podle televize CNN zaznít výbuch u státní televize TRT, která odvysílala prohlášení pučistů, a poté přestala vysílat. V prohlášení uvedli vzbouřenci, že přebírají moc nad zemí kvůli rostoucí autokratičnosti současného režimu, narušení vlády sekulárního práva a zvýšené hrozbě terorismu. Slíbili i novou ústavu. Později v noci televize TRT obnovila vysílání.

Pučisté zadrželi náčelníka generálního štábu turecké armády Hulusiho Akara. Generální štáb byl obsazen a média hlásila, že v něm povstalci zadržují rukojmí.

V době útoku se prezident Recep Erdogan nacházel v přímořském letovisku Marmaris na jihozápadě Turecka, kde byl na dovolené. Ihned poté, co se dozvěděl o převratu, se vydal do Istanbulu. Převrat označil jako útok proti demokracii a vyzval své sympatizanty, aby vyšli do ulic navzdory armádou vyhlášenému zákazu vycházení. Mnoho lidí jeho výzvy uposlechlo.

Na tamním Taksimském náměstí se sešlo shromáždění obyvatel na podporu prezidenta. Vojáci na některých místech zahájili palbu na davy Erdoganových příznivců a zabili větší množství lidí.

Už před druhou hodinou ranní středoevropského času uvedly turecké tajné služby i speciální jednotky, že byl puč odražen. Premiér potvrdil, že vládní síly mají situaci již převážně pod kontrolou. Poté však vyhlásil bezletovou zónu nad Ankarou po tom, co se pučisté zmocnili vrtulníků, z nichž byly některé sestřeleny vládními stíhačkami F-16.

Před půl třetí ráno přistál prezident Erdogan v Istanbulu. O pár minut později informovala turecká bezpečnostní služba MIT, že byli pučisté definitivně poraženi a 130 povstaleckých vojáků se vzdalo policii a armádě věrné prezidentovi. Po převzetí kontroly nad Atatürkovým letištěm oznámil Erdogan, že iniciátoři budou souzeni za vlastizradu a zaplatí „vysokou cenu“.

Názory odborníků se shodují v tom, že aby byl puč úspěšný, potřebovali by povstalci širší vojenskou podporu, stejně jako podporu veřejnosti, což se nestalo. Ačkoliv byli do akce zapojeni i vojáci v několika tureckých městech, nejednalo se o vzpouru celé armády.

Distancovali se od něj i dva důležití velitelé — šéf speciálních jednotek a velitel turecké první armády, zodpovědné za severozápad země včetně Istanbulu, evropské části Turecka a úžin Bospor a Dardanely.

Prezidentský poradce Ilnur Cevik později sdělil, že pokus o převrat byl odvrácen také díky podpoře tureckých občanů. „Když Erdogan požádal lid, aby vyšel do ulic, poslechli ho a byl to právě turecký lid, který získal zpět Atatürkovo letiště, stejně jako televizi a rozhlas,“ dodal.

Kdo je za pokus o převrat zodpovědný, není stále jasné. Erdogan již v sobotu označil za strůjce muslimského duchovního Fethullaha Gülena, který žije od 90. let v USA, a žádá jeho vydání do Turecka. Turecká diplomacie nepochybuje, že právě Gülenovi stoupenci jsou za převrat zodpovědní.

Erdogan sdělil, že události jasně dokazují, že Gülenova skupina je ozbrojenou teroristickou organizací. Sám Gülen však všechna obvinění odmítá a naopak nastínil možnost, že byl celý převrat zinscenován. Turecko usiluje o Gülenovo vydání Spojenými státy, tento proces však může trvat mnoho let.

Z podílu na převratu však nepodezírá Turecko jen Gülena. Podezíravý pohled padá i na generála Bekira Ercana Vana, velitele letecké základny Incirlik na jihu Turecka nebo Erdoganova hlavního poradce Aliho Yaziciho, a dokonce i vysoce postavené soudce ústavního soudu Alparslana Altana.

Den po povstání sestavila turecká agentura Anadolu seznam nejvýznamnějších armádních důstojníků, kteří byli zatčeni.

Erdogana po příletu do Istanbulu vítaly davy lidí. Přímo před nimi prohlásil prezident, že povstání bylo „aktem zrady“ a jeho strůjci si ho těžce odpykají. Svým slovům dostál a hned v sobotu spustil rozsáhlá zatýkání.

Zatčeny byly v rámci rozsáhlých čistek desetitisíce lidí včetně vojenských důstojníků, soudců, zaměstnanců státní správy, ale i pracovníků soukromých firem. Podle šéfa soudcovských odborů Mustafa Karadaga policie zatýká nejen soudce a státní zástupce podezřelé z účasti na pokusu o převrat, ale i kritiky režimu, kteří s vojenským pučem nemají nic společného.

Bez komentáře nenechali Erdoganovo chování ani předsedové nejvyšších soudů členských států EU, kteří jej ve společném prohlášení vyzvali, aby upustil od nezákonných postupů vůči představitelům justice a dalším svým „domnělým odpůrců”. Odvolávání nebo zatýkání soudců považují za útok na nezávislost soudnictví a systémové ohrožení právního státu.

O tři roky později, v roce 2019, bylo v Turecku v souvislosti s pokusem o převrat odsouzeno 151 lidí na doživotí, včetně vysokých armádních důstojníků. Další téměř tři desítky osob dostaly dlouholeté tresty vězení a 33 obžalovaných bylo viny zproštěno.

20. července vyhlásil prezident Erdogan výjimečný stav na následující tři měsíce, což turecká ústava umožňuje v případě vážného narušení veřejného pořádku v zemi nebo pokud násilné činy ohrožují svobodu a demokracii. Podle agentury DPA může díky tomu Erdogan vládnout pomocí dekretů, může být omezeno či pozastaveno právo shromažďovací nebo svoboda slova.

Nejen davy Erdoganových příznivců hlasitě volali po znovuzavedení trestu smrti. Zda bude nejvyšší trest obnoven, rozhodne tamní parlament. Erdogan se v rozhovoru pro CNN nechal slyšet, že v případě, že zákonodárný sbor takový zákon schválí, on jej podepíše. Vláda bude jednat s opozicí, ta se však předběžně vyjádřila negativně.

Turecko nikoho nepopravilo od roku 1984 a nejvyšší trest byl zrušen v roce 2004 v rámci Ankary o vstup do EU. Ministryně zahraničí Evropské unie Federika Mogheriniová se vyjádřila směrem k Turecku jasně: „Žádná země se nemůže stát členem EU, pokud zavede trest smrti!”

Přestože Erdogan o obnovení trestu smrti opakovaně hovořil a usiloval, například i v roce 2018 po bombovém útoku, při kterém zemřela matka s dítětem, se v Turecku trest smrti neobnovil.