Článek
Jde o baktérie, které se vyskytují běžně kolem nás a rovněž na sliznicích horních cest dýchacích. Mnohým nositelům vůbec neškodí, jiným způsobují třeba infekce dýchacích cest, mohou dokonce zabíjet.
K nejohroženějším skupinám, které bakterie napadají, patří malé děti do jedenácti měsíců a senioři nad šedesát let. Riziko však představují rovněž pro pacienty s farmakologicky léčeným chronickým onemocněním dýchacích cest, včetně astmatu či s onemocněním kardio-vaskulárního aparátu.
Pneumokoková onemocnění se dělí do dvou základních skupin: na invazivní spouštějící vážné choroby: zánět mozkových blan, zánět plic či otrava krve, a neinvazivní: vyvolávající mimo jiné záněty středního ucha nebo vedlejších nosních dutin.
Virus Pneumococcus
Bakterie se přenášejí kapénkovou infekcí. Šíří je bacilonosiči, a to třeba při mluvení, kašlání nebo kýchání. Mohou přežívat na předmětech potřísněných hleny nemocného, například na dětských hračkách.
Pneumokoková infekce jde často ruku v ruce s chřipkou. Jednou z její nejčastějších a závažných komplikací je právě pneumonie, zpravidla pneumokoková pneumonie. Kombinace zmíněných chorob ohrožuje pacienty na životech. U seniorů nad šedesát pět let vede nezřídka k úmrtí. Podle statistik Státního zdravotního ústavu umírá v této věkové skupiny až každý třetí napadený.
V dnešní době je známo více než devadesát typů pneumokokových bakterií. Příznaky chorob, které vyvolávají, mohou být různé, třeba vysoké teploty. Při invazivním onemocnění je důležité včasné nasazení antibiotik, jež ovšem nemusejí vždy zabírat. Téměř stoprocentní jsou v prvním, stádiu. Bakterie poté začínají na základě léčby mutovat a nasazení dalších farmatik je obtížnější.
V České republice ročně podlehne nemocím způsobeným pneumokoky kolem pěti dětí do pěti let. Onemocní jich pak téměř tři stovky. I když organismus dokáže boj s nákazou vyhrát, často si napadený odnáší do dalšího života řadu trvalých poškozeních, mimo jiné ohluchne. Od ledna 2010 začaly proto plně hradit zdravotní pojišťovny u malých dětí preventivní očkování.
Onemocnění pneumokokem na rentgenu
Děti ve věku dvou až šesti měsíců se očkují třemi vakcínami s odstupem jednoho měsíce plus jedna posilující vakcína ve dvou letech. Děti ve věku sedm až jedenáct měsíců se očkují dvěma vakcínami s odstupem jednoho měsíce plus posilující vakcína ve dvou letech. Děti od roku do třiadvaceti měsíců jsou očkovány pouze dvěma dávkami s odstupem dvou měsíců. A konečně děti mezi dvěma až pěti roky jsou očkovány jen jednou vakcínou.
O prevenci se starají pediatři. Ne všichni jsou ale plošnému nasazení naklonění. Poukazují na to, že někdy může vakcinace organismus kojence značně zatížit a že pneumokokové jsou součástí běžného prostředí, často vůbec svým nositelům neškodí.
Doporučují proto jednat s rozmyslem a dobře zhodnotit rodinnou situaci. Jednoznačně ji doporučují pouze rodičům v případě, kdy jejich starší dítě trpí pravidelně pneumokokem a je pravděpodobné, že mladšího sourozence nakazí.
Časté příznaky onemocnění pneumokokem
hnisavý zánět v uchu provázený bolestmi a teplotami , riziko do budoucna zde představuje možné zhoršení sluchuzápal plic se projevuje vysokou teplotou, třesavkou, dušností, bolestí na hrudníku a vykašláváním hlenůu kojenců a batolat je zánět mozkových blan, který může postihnout centrální nervový systém dítěte a dokonce skončit úmrtím
