Pavel Rychetský

Pavel Rychetský je český právník a politik. Díky pozici předsedy Ústavního soudu měl zásadní podíl na formování českého ústavního systému a právního řádu mimo jiné v polistopadové éře. Zasedal ve federálním československém kabinetu i českých vládách, stal se senátorem a od roku 2003 předsedal Ústavnímu soudu.

Narodil se 17. srpna 1943 v Praze. Jeho otec Josef byl advokát, Pavel v roce 1961 zahájil studia práv na Univerzitě Karlově. Po promoci v roce 1966 nastoupil u Městského soudu v Praze jako soudní čekatel. Rovněž složil doktorské rigorózní zkoušky a soudcovskou justiční zkoušku. Bylo však proti němu zahájeno trestní stíhání za protesty proti politickým procesům vedeným s účastníky studentských majálesů.

Místo soudnictví se Rychetský musel přesunout na katedru občanského práva Právnické fakulty UK jako odborný asistent. V roce 1966 vstoupil do KSČ, členství po několika letech ukončil. Musel také odejít z fakulty a několik měsíců byl nezaměstnaný. Od té doby se až do konce totality živil jako podnikový právník.

Podepsal Chartu 77 a publikoval v samizdatových Lidových novinách, Listech a Svědectví. Věnoval se otázkám práva, jeho texty vycházely pod pseudonymem Jurist. Podílel se na založení Občanského fóra (OF) a v prosinci 1989 představil první návrh nové československé ústavy.

Tehdy ve 46 letech začal Rychetského prudký vzestup. V lednu 1990 se na půl roku stal generálním prokurátorem České socialistické republiky (změna názvu státu přišla v březnu 1990). Po půl roce jej Marián Čalfa vzal do federálního kabinetu jako místopředsedu vlády.

O Rychetském se uvažovalo jako o možném předsedovi OF. Odmítl, protože tuto pozici by časově nezvládl spojit s vládní funkcí. Prvním – a nakonec jediným – předsedou se stal Václav Klaus.

Rychetský předsedal legislativní radě vlády a komisi připravující zřízení Ústavního soudu ČSFR. Podílel se na tvorbě řady zákonů a Listiny základních práv a svobod. Někteří mu vytýkali prosazování plynulé návaznosti nových předpisů na předlistopadové právo.

Po rozpadu Občanského fóra přešel do Občanského hnutí (OH). V roce 1992 byl lídrem jeho středočeské kandidátky do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. OH však nezískalo žádné mandáty. Následně pracoval jako advokát v úspěšné kanceláři Rychetský & Hlaváček a přednášel politologii na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické.

V roce 1995 vstoupil do ČSSD, za kterou v dalším roce kandidoval v prvních volbách do Senátu. Ač bydlel v Praze, zamířil do obvodu č. 12 sídlícím ve Strakonicích. V prvním kole byl druhý za bývalým ministrem životního prostředí Františkem Bendou (ODS), ve druhém jej však porazil. Rychetský se stal předsedou ústavně-právního výboru, v dalším roce byl zvolen do předsednictva ČSSD.

Ačkoliv menšinovou vládu Miloše Zemana (ČSSD) s tolerancí ODS nejprve označil za „vládu sebevrahů“, sám v ní zasedl. V červenci 1998 se stal místopředsedou vlády a předsedou Legislativní rady vlády.

Po demisi ministra spravedlnosti Otakara Motejla převzal Rychetský řízení úřadu, než bude vybrán plnohodnotný nástupce. Ministrem byl necelé tři měsíce, během nichž se věnoval přípravě reformy soudnictví. Obě funkce ještě propojil na přibližně rok v letech 2002–2003 ve vládě Vladimíra Špidly (ČSSD).

V roce 2002 obhájil senátorský mandát. Mezi jeho soupeři se objevil pozdější ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (tehdy za US-DEU). Ve druhém kole Rychetský porazil strakonického zastupitele Pavla Pavla (ODS).

Když první dvě volby prezidenta v roce 2003 nepřinesly vítěze, poslanci ČSSD chtěli nominovat Rychetského. Proti tomu se postavily koaliční KDU-ČSL i US-DEU. Sám Rychetský zdůrazňoval, že takovou ambici nemá a svou tehdejší práci považoval za důležitější.

Třetí volbu vyhrál Václav Klaus, který o tři měsíce později Pavla Rychetského nominoval na soudce Ústavního soudu. Senát následně schválil jeho kandidaturu. Rychetský přišel o senátorský mandát, vzdal se vládních funkcí i členství v sociální demokracii.

Výběr čelil kritice, jelikož se Rychetský výrazně podílel na tvorbě legislativy, jejíž ústavnost by měl v nové roli posuzovat. Soudcem Ústavního soudu se stal 6. srpna 2003. Prezident Klaus jej rovnou také jmenoval jeho třetím předsedou. Krátce před 60. narozeninami dosáhl na nejvyšší právnickou funkci v zemi.

Ještě předtím se Rychetský vyslovil pro omezení soudců ÚS na jedno období a výkon funkce maximálně do 70 let. Žádná taková právní úprava však nevznikla. V lednu 2013 prohlásil, že by se mohl ucházet o další nominaci, soudcem by však chtěl být jen do roku 2017.

Prezident Miloš Zeman jej navrhl Senátu na dalších deset let. Horní komora jej opět schválila a Rychetský byl opět jmenován předsedou ÚS.

Se Zemanem měl Rychetský dobré vztahy, byli dlouhodobí přátelé. Zeman s ním konzultoval výběr ústavních soudců, jelikož v roce 2013 končilo období řadě z nich. Ovšem před volbou prezidenta v roce 2018 vystoupil Rychetský s kritikou hlavy státu a Zemanových spolupracovníků. Oba muži se poté stýkali jen formálně.

ÚS během Rychetského vedení došel k řadě rozhodnutí s velkým dopadem na fungování země. Řadí se k nim rušení ustanovení volebního systému pro Poslaneckou sněmovnu v roce 2021, posuzování souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem či novela o střetu zájmů. V roce 2009 ÚS zrušil vyhlášené sněmovní volby, když jako protiústavní shledal předchozí jednorázový ústavní zákon, kterým se poslancům zkrátilo volební období.

V roce 2013 se ÚS zabýval ústavní žalobou na prezidenta republiky Václava Klause, kterou podal Senát kvůli vyhlášené amnestii a otálení s navrhováním ústavních soudců. Ústavní soud řízení zastavil, neboť Klausovi mezitím uplynul mandát.