Pardubice

Pardubice leží na soutoku řek Labe a Chrudimky. Mají rozlohu téměř sedmdesát osm kilometrů čtverečních a žije v nich přibližně devadesát tisíc stálých obyvatel.

Coby statutárnímu městu zákon o obcích Pardubicím dovoluje se členit na městské části či městské obvody. Pardubice možnost využívají, existuje zde osm obvodu Pardubice I až Pardubice VIII.

Jsou sídlem Pardubického kraje od jeho vzniku 1. ledna 2000. Centrem stejnojmenného kraje byly též v letech 1949 až 1960 podle tehdejšího krajského zřízení.

Město je dobře dopravně dostupné. Více než století je důležitým železničním dopravním uzlem, a to díky dobré geografické poloze. Od Prahy leží ve vzdálenosti přibližně 100 kilometrů. Právě dobrá dopravní dostupnost a rovněž řeka Labe z města učinily v 19. a 20. století důležitý bod v průmyslových mapách, a to nejen českých.

Vyhledávané je v současnosti také pardubické letiště se smíšeným provozem. Původně sloužilo vojákům, ale od roku 1995 jsou na něm odbavovaní i běžní cestující.

Pardubice patří do desítky nejlidnatějších měst v Česku. Demografický rozmach s sebou přinesl především rozvoj železnice v 19. století. V současnosti v nich žije přibližně devadesát tisíc stálých obyvatel.

K nejznámějším pardubickým firmám patřily v 19. a 20. století Fantovy závody, dnešní rafinerie Paramo nebo firma Prokop a synové, později Továrna mlýnských strojů. Obě fabriky určily průmyslový rozvoj města, který se zaměřil především na strojírenství a potravinářství.

Počátkem dvacátého století se začal rozvíjet rovněž chemický a elektronický průmysl. Dominanci převzaly dvě velké firmy: Explosia, nyní Synthesia, a Telegrafie, poté Tesla, z níž pocházejí proslulé vojenské radiolokátory Tamara a Věra.

Elektrotechnický průmysl je teď ve městě soustředěn především do nové průmyslové zóny vybudované na přelomu tisíciletí poblíž Starých Čivic. Tisíce pracovních míst zase nabízí nadnárodní firma Foxconn.

Akciová společnost Paramo (zkratka z názvu Pardubické rafinérie minerálních olejů) patří mezi významné české rafinerie. Vyrábí paliva, maziva, asfalty a asfaltové výrobky.

Firmu založil David Fanta, který se rozhodl zřídit vlastní závod na destilaci a následnou rafinaci petroleje z ropy. Město bylo přitom pro něj ideální - byla v něm nejen voda a železnice, ale i již rozvětvený průmysl.

Usazování prvních kotlů a kladení potrubí začalo na jaře roku 1889. Nyní patří Paramo mezi největší a nejznámější petrochemické společnosti v ČR.

V roce 1920 byla v Pardubicích-Semtíně založena Československá akciová továrna na látky výbušné. Roku 1928 vznikla sesterská společnost Synthesia a v roce 1934 byl podnik přejmenován na Explosia a.s.

Ke sjednocení chemických výrob došlo v roce 1958, a to pod hlavičkou národního podniku VCHZ Synthesia. Právě v této době - 50. a 60. léta minulého století, proslaví Pardubice po celém světě. V závodě byla vyvinuta plastická trhavina Semtex, název kombinuje slova Semtín a Explosive.

Synthesia, a.s. nyní patří mezi přední české společnosti ve výrobě celulosy, pigmentů a barviv a organických sloučenin. Zaujímá významné postavení v oblasti trhavin a střelivin v ČR.

Pardubice jsou po staletí známy rovněž perníkem. Dovednost tamních cukrářů jim vyneslo hojně užívanou přezdívku „Město perníku“. Jejich výrobky se díky své výjimečnosti zapsaly v únoru 2008 do registru chráněných zeměpisných označení a označení původu v EU.

Historicky je s Pardubicemi spojena také výroba piva. Vyrábělo se tam již ve 14. století. Největší rozvoj totoho oboru ovšem nastal v 15. a 16. století za vlády Viléma z Pernštejna. Nyní je nejznámějším pivovarem Pernštejn. Nabízí mimo jiné originální je 19 % tmavé pivo Porter.

Nejstarší dochovaná písemná zmínka o existenci Pardubic pochází z roku 1295, kdy papež Bonifác VIII. potvrdil klášter cyriaků a chrám sv. Bartoloměje. Prvním jejich vlastníkem na začátku 14. století byl Púta z Dubé.

Městem se staly kolem roku 1340. Jejich překotné budování je ovšem spojeno s rodem pánů z Pardubic, kteří měli ve svém znaku přední bílou (stříbrnou) polovinu koně se zlatou uzdou na červeném štítu. Nejznámější jejich postavou v české historii je Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup a rádce císaře Karla IV.

O další středověký rozkvět města se zasloužil rod pánů z Pernštejna. Vilém. S okolním panstvím jej koupil koncem 15. století. Přestavěl tamní vodní hrad na pozdně gotickou rezidenci a jeho synové Vojtěch a Jan poté pokračovali v její přebudovávání již v renesančním duchu.

Zámek je teď sídlem Východočeského muzea a Východočeské galerie. Vilém z Pernštejna rovněž rozhodl o půdorysu a jednotném stylu města. Na historickém pardubickém náměstí se dosud nacházejí pozdně gotické a renesanční domy doplněné přístavbami z pozdějších obdobích.

Význam Pardubic upadá po roku 1560, kdy se celé panství stalo majetkem královské komory. Další významný rozkvět přišel za dlouhá století. Přinesl ho rozvoj železnice, jejímž hlavním projektantem byl pardubický občan Jan Perner. Navržená původní trasa z Pardubic do Olomouce nebo do Prahy z roku 1845 se začala záhy rozrůstat. Významný dopravní uzel záhy přivedl do města podnikatele.

Věhlas městu přinesly i přelety Jana Kašpara, jenž v roce 1911 uskutečnil první dálkový let z Pardubic do Prahy a stal se průkopníkem létaní v Čechách.

Na místě dnešního města stávala kdysi vesnice Podroby. Její existence je doložen již z roku 1295. Místní jméno tedy dříve než Pardubice znělo Pordobice (1318 de Pordobitz), tj. „ves lidí Pordobových“. Jméno do Polabí přinesli z Polska mniši řádu cyriaků (podle polského místního jména Porydęby), kteří spravovali zdejší kapli sv. Jiljí.

Hláskovou změnu Pordob- na Pardub- lze vysvětlit snahou po disimilaci dvou -o- a možná i mylnou asociací se spojením „pár dubů“, popřípadě osobním jménem Pardus. Německá podoba názvu města zní Pardubitz.

Architektonický rozvoj města v sobě odráží vzestupy i pády Pardubic. Hlavní památky se nacházejí na cestě z Třídy Míru k Zelené bráně kolem Pernštýnského náměstí.

Krásu náměstí určují měšťanské domy se stopami honosné pozdně gotické výstavby z počátku 16. století. Jejich hlavními rysy jsou kamenná ostění a portály, se zbytky malovaných nik v atikových štítech nad původně jednopatrovými domy.

Raná renesance s sebou do domů přinesla typicky obloučkové štíty i četná terakotová ostění. Ta však výrazně později mizejí po při úpravách v době baroka, rokoka, klasicismu, empíru.

Na náměstí stojí rovněž pardubická radnice. Jde o historizující přestavbu starších domů z let 1892 až 1894. Průčelí zdobí medailony, které zpodobňují české krále. Mezi okny druhého patra jsou fresky s alegoriemi ctností. Na zadním průčelí vynikají sgrafita podle návrhu Mikoláše Alše, představující tanec, recitaci, hudbu a kultus města Pardubic.   

Nejobdivovanější barokní památkou Pardubic je beze sporu dům čp. 50 na východní straně Pernštýnského náměstí, nazývaný „U Jonáše“.

V přízemí se dochovala cenná sklípková klenba z počátku 16. století. Průčelí domu zdobí rozměrný plastický reliéf, jehož dominantu tvoří postava biblického proroka Jonáše v tlamě velryby. V současnosti slouží pro expozice Východočeské galerie.

Zelená brána představuje dominantu městské památkové rezervace. Svou charakteristickou věž s měděnou střechou získala po velkém požáru města v roce 1538.

Dnes je objekt tvořen vstupní renesanční branou, na jejíž průčelí dali pardubičtí radní v roce 1903 umístit reliéf dle návrhu Mikoláše Alše. Za ní se vypíná více než šedesát metrů vysoká věž, která současnou podobu získala mezi lety 1910–1912. Při hezkém počasí je z ní vidět i Kunětická hora.

K pardubickým architektonickým zajímavostem patří rovněž stavby z 20. století. Jejich centrem je Náměstí republiky. Průčelí je tvořeno divadlem Antonína Balšánka z let 1906 až 1909.

Vedle Zelené brány pak v letech 1914 až 1917 vznikla budova Městské spořitelny, dnes České spořitelny, od Františka Roitha. Podle projektu Josefa Gočára, který jinak svou práci spojil spíše s budováním "konkurenčního" Hradce Králové, byla po druhé straně Zelené brány postavena v letech 1924 až 1925 Anglobanka, dnes Komerční banka.

Gočárovým dílem je i bývalý hotel, dnes Obchodní centrum Grand na druhé straně náměstí. Zprovozněn byl v roce 1931.

Významné je také pardubické nádraží, dílo architekta Karla Řepy a Josefa Dandy otevřené v roce 1958. Jde o jednu z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu s prostornou odbavovací halou, hotelem a podzemním kinem.