Článek
Ač Palachův týden stojí v pozadí Sametové revoluce, vytvořil její předpoklady. Týden demonstrací v lednu 1989, které odkazovaly na tragické sebeupálení Jana Palacha v roce 1969, Státní bezpečnost brutálně rozehnala. To vyvolalo znechucení režimem i u dosud mlčících lidí. Disent se poprvé objevil ve vedoucí pozici a spojil se s občany. Vytvořilo se podhoubí revoluce, která tak čekala jen na to správné zažehnutí.
Co předcházelo Palachovu týdnu
Československa se reformy konce 80. let, které probíhaly v SSSR pod Michailem Gorbačovem, téměř nedotkly. Strana měla na rozdíl od Polska, ale i Maďarska, zemi pevně v rukou a vládnoucí konzervativní kruhy KSČ o jakékoliv uvolnění neměly zájem. Přesto však zoufalá ekonomická situace donutila stranu k ekonomickému uvolnění i personálním změnám, které ale mezi veřejností nevyvolaly důvěru.
První demonstrace přišla v roce 1988 do Bratislavy ze slovenských katolických kruhů. V Praze následovaly demonstrace u příležitosti výročí 21. srpna a 28. října. Těch se zúčastnilo tisíce lidí, byly však pořádkovými silami potlačeny. Vedle Charty 77 začaly vznikat i další iniciativy. První oficiálně povolená demonstrace proběhla 10. prosince, povolení však přišlo z důvodu oficiální návštěvy francouzského prezidenta Mitteranda. Na konci roku oficiálně přestalo rušení zahraničních rádií. I zde se nejednalo o benevolenci režimu, ale o důsledek toho, že přestal vysílání rušit i samotný Sovětský svaz.
