Ostrava

Ostrava je třetí největší město České republiky, a to jak rozlohou, tak počtem obyvatel. Nachází se na severovýchodě území a je zároveň centrem Moravskoslezského kraje.

Město leží na březích řeky Ostravice s výhledem na Beskydy. Řeka dělí Ostravu na Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu. Městem protékají rovněž Odra, Opava a Lučina. Má výhodnou strategickou polohu - nachází se deset kilometrů jižně od polských hranice a padesát kilometrů západně od té slovenské.

Celková rozloha města činí 21 427 hektarů. Přes industriální historii regionu připadá na jednoho Ostravana třicet metrů čtverečních zeleně.

Od roku 2000 se Ostrava stala sídelním městem Ostravského, dnes Moravskoslezského kraje. Papežskou bulou Ad Christifidelium spirituali vydanou Janem Pavlem II. v květnu 1996 se stala i sídelním městem ostravsko-opavské diecéze. Bazilika Božského Spasitele byla povýšena na katedrálu.

Město o rozloze 214 km² tvoří celkem 23 městských obvodů, ve kterých žije zhruba 290 tisíc obyvatel. Obvody mají svou samosprávu se zastupitelstvy a starosty.

Ostrava je architektonicky ojedinělá především industriálním dědictvím, budovami v místech uhelných dolů a železáren.

Z historického hlediska patří ovšem k nejvýznamnějším památkám kostel sv. Václava ze 13. století. Další významná historická budova z 16. století je bývalá městská radnice, dnes sídlo Ostravského muzea.

Město jinak poznamenaly také funkcionalismus a klasicismus nebo secese. Měnili jej slavní architekti Josef Gočár, Felix Neumann, Bohuslav Fuchs či Camillo Sitte.

Vysoce ceněna je přitom budova Nové radnice otevřená v roce 1930, která je největším radničním objektem v Česku, a to s nejvyšší radniční věží.

Ostrava (polsky Ostrawa, německy Ostrau) dostala jméno podle řeky Ostravice. Základ slova Ostrava znamená „ostře, rychle, bystře tekoucí řeku“.

Osídlení oblasti je poprvé doloženo už ve starší době kamenné. První písemné zmínky o vzniku obce v majetku olomouckého biskupa Brun ze Schauenburku ovšem pocházejí z roku 1267. Vznikla na tzv. Jantarové stezce spojující Baltské a Středozemní moře.

Statut města získává před rokem 1279. Ve 2. polovině 14. stol. byly vybudovány městské hradby. Dnes je připomíná pouze název ulice Na hradbách a fragment u kostela sv. Václava. V roce 1437 pak byla Moravská Ostrava definitivně začleněna do hukvaldského panství.

Zlomový pro vývoj měst i celého Ostravska byl objev uhlí v roce 1763 v údolí Burňa v Polské Ostravě a o pár desítek let později následný rozvoj železáren.

Prudký růst aglomerace nastartovalo v roce 1828 založení železáren ve vsi Vítkovice olomouckým arcibiskupem Rudolfem Habsburským. Napojení na Severní dráhu Ferdinandovu v roce 1847 prostřednictvím železničního nádraží ve Svinově a Přívoze způsobily, že Ostrava se ve druhé polovině 19. století stala jedním z nejvýznamnějších průmyslových středisek Rakousko Uherska.

Svou pozici si udržela až do rozpadu monarchie. Vzrůstající poptávka hutních podniků po uhlí způsobila nárůst těžby. Na počátku třicátých let 19. století se Ostravsko podílelo 13 procent na uhelné těžbě v českých zemích, zatímco v osmdesátých letech to bylo již 37 procent.

Rozkvět průmyslu vyvolal i příliv obyvatelstva. V roce 1830 žily v Moravské Ostravě necelé dvě tisícovky lidí, za padesát let přesáhl jejich počet třináct tisíc. Výrazně se zvýšil podíl německy a polsky mluvícího obyvatelstva.

V lednu 1924 vznikla tzv. Velká Ostrava, která přinesla sloučení sedmi moravských obcí v jeden celek (Moravská Ostrava, Přívoz, Mariánské Hory, Vítkovice, Hrabůvka, Nová Ves a Zábřeh nad Odrou.

Po roce 1945 a v průběhu padesátých let 20. století se Československo orientovalo na rozvoj hornictví, ocelářství a dalších oborů těžkého průmyslu. Jeho centrem se stala právě Ostrava, v té době nazývana „město uhlí a železa“ nebo také „ocelové srdce republiky“.

V roce 1949 se pak začalo se stavbou rozsáhlého průmyslového komplexu Nová huť v Ostravě-Kunčicích.

Masivní podpora těžkého průmyslu znamenal příliv nových pracovních sil do Ostravy a okolí. V tehdejších okrajových čtvrtích města vyrostla řada nových sídlišť, především Poruba, Zábřeh, Hrabůvka, později Výškovice a Dubina.

Ostrava se stala v roce 1945 sídlem Vysoké školy báňské (přeložena z Příbrami) a pobočky Pedagogické fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Ta se osamostatnila v roce 1959 a v roce 1991 byla začleněna do nově vzniklé Ostravské univerzity.

Těžba uhlí definitivně skončila v roce 1994. Poslední vozík vyvezli 30. června 1994 z jámy Odra v Přívoze, dříve Důl František.

Vítkovické vysoké pece pak vyhasly v roce 1998. Ve Vítkovicích se začali orientovat na strojírenskou výrobu. Na území města se ocelářství soustředilo do Nové huti.

Vysoká koncentrace těžkého průmyslu zamořuje ostravské ovzduší. Ve znečištění rakovinotvorným benzopyrenem patří podle měření Českého hydrometeorologického ústavu k nejzamořenějším oblastem Česka. Také koncentrace prachových částic jsou v tamním ovzduší nejvyšší v zemi.

Koncentrace znečištění je dána těžkým průmyslem a také polohou města v hornoslezské pánvi, kde se především v zimě za bezvětří škodliviny drží. Do pánve se dostávají i škodliviny z Polska.

Smutným rekordmanem je Ostrava co se týče znečištěného ovzduší i v celé Evropské unii. Důsledkem jsou špatné statistiky nemocnosti Ostravanů. Při sledování dětské populace v Ostravě-Bartovicích do šesti let nalezli odborníci zvýšené množství případů astmatu, alergií a akutních respiračních onemocnění.

Velkým problémem byly také ropné laguny bývalé chemičky Ostramo. Měly být zlikvidovány do konce roku 2010, jejich likvidace se ale dlouho protahovala. Zbývající kaly z ropných lagun zmizely až v roce 2020.

Kulturní a společenský život zajišťují dvě stálé scény, Divadlo Antonína Dvořáka a Divadlo Jiřího Myrona.

Oblibě hlavně mezi mladými diváky se také těší Divadlo Petra Bezruče a Komorní scéna Aréna. Pro malé diváky byla v roce 1946 otevřena amatérská loutková scéna s názvem Dřevěné království, od roku 1953 profesionální Divadlo loutek.

V roce 1954 začala ve městě svou koncertní činnost dnešní Janáčkova filharmonie Ostrava.

Ostrava je také líhní řady význačných českých zpěváků a zpěvaček. K těm nejznámějším patří Marie Rottrová, Hana Zagorová, Richard Krajčo, Jaromír Nohavica či Věra Špinarová.

Ovšem nejvýznamnější kulturní akcí ve městě je každoroční festival Colours of Ostrava. Koná se od roku 2002 a láká největší jména světové hudby.

Další významnou, byť ne kulturní akcí, která se v Ostravě koná, je atletický mítink Zlatá tretra. I jeho se pravidelně účastní přední světoví atleti. S oblibou tam jezdil například světový rekordman, jamajský sprinter Usain Bolt. Po něm se mimo jiné jmenuje i věž v revitalizovaném areálu Dolních Vítkovic.

Nejvyšší radniční vyhlídková věž

Ostravská radnice je největší radniční budovou v republice a má zároveň nejvyšší radniční vyhlídkovou věž – celkem 85,6 metru nad úrovní Prokešova náměstí, na kterém radnice stojí.

Největší počet zábavních podniků

Stodolní ulice je v ČR legendou. Kdysi honosné měšťanské domy se v 80. letech minulého století proměnily ve vybydlené ruiny. Zachránila je sametová revoluce. Nyní se počet zábavních klubů v ulici pohybuje kolem šedesátky.

Nejstarší pěší zóna

Už v roce 1967 byla v Ostravě z rozhodnutí tehdejšího vedení města zprovozněna první pěší zóna v republice. Její páteří se stala tehdejší Gottwaldova třída, dnes ulice 28. října. Na svou dobu představovala pěší zóna o rozloze 300 x 400 metrů v centru spíše organizační opatření – především byla odvedena doprava a ulice dostaly asfaltový povrch.

Největší hornické muzeum

Bývalý Důl Anselm pod památným vrchem Landek v Ostravě - Petřkovicích bude navzdory jiným ostravským dolům, dávno zavřeným, sloužit dlouho.

Od roku 1993 je tu otevřeno pozoruhodné hornické muzeum, dnes největší v ČR.

Nejstarší použití uhlí

Součástí hornického muzea v Ostravě pod vrchem Landek je rovněž unikátní expozice dokazující, že pravěcí lovci mamutů v dané lokalitě používali černého uhlí k udržování ohně už před 25 000 lety.

Nejhlubší uhelný důl

Uhlí bylo na území dnešní Ostravy objeveno novodobě na slezské nebo též nazývané polské straně Ostravy v údolí Burňa v roce 1763.

Skutečný rozvoj těžby černého uhlí nastal ve 40. letech 19. století, kdy vznikla také tehdejší jáma Terezie, až ve druhé polovině 20. století přejmenována na Důl Petr Bezruč podle slezského básníka.

Přestože podobných šachet byly desítky, na jámě Bezruč se uhlí těžilo až z hloubky 1200 metrů ve vysokých teplotách. Ostrava tak zaznamenala další rekord – nejhlubší uhelný důl v republice.

Největší průmyslový památkový areál

Téměř 300 hektarů zabírá v Ostravě největší bývalý průmyslový areál nazývaný oblast Dolních Vítkovic. Tvoří typické jižní panorama města a je také označována jako „Ostravské Hradčany“. Místo je v seznamu Evropského kulturního dědictví.

Z provozu dávno vyřazené vysoké pece, koksárenské baterie a důl byly v roce 2002 prohlášeny národní kulturní památkou.

Revitalizace aeálu pořinesla další možnosti jeho využití. Konají se tam kulturní i sportovní akce, bylo vybudováno science centrum Svět technik a v provozu je i multifunkční hala Gong - někdejší zvon plynojemu.

Ojedinělou industriální památkou je tu největší pístové dmychadlo na zásobování vysokých pecí stlačeným vzduchem. Je to stroj typu TG 17 o váze 900 tun a průměru setrvačníku 8 m, průměru pístu a pístnice 3250 a 410 mm. Obsah válce představuje 13,87 m3, jeho zdvih 1700 mm a výkon 3800 kW.