Článek
Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC - Organization of Petroleum Exporting Countries) byla založena na konferenci v Bagdádu v roce 1960. O rok později si ve venezuelském Caracasu schválila své stanovy. Mezi pět zakládajících členů patří Irák, Írán, Kuvajt, Saudská Arábie a Venezuela.
OPEC slavil v roce 2010 padesát let své existence, za tuto dobu se počet členů více než zdvojnásobil, v současnosti sdružuje 14 zemí exportujících ropu. Organizace, také nazývána kartelem, kontroluje zhruba 70 procent světových zásob ropy. Celkově členové OPEC zajišťují jednu třetinu veškeré ropné produkce a skoro polovinu z objemu vývozu ropy.
Cílem organizace je především koordinace ekonomické politiky členských zemí s ohledem na spravedlivé podmínky a stabilní ceny pro producenty ropy. Díky své síle může kartel nastavit kvóty, kolik ropy se ročně vytěží, a tím velkou mírou ovlivnit cenu ropy na světových trzích.
Historie
Vznik organizace je spojen s obdobím velkých světových ekonomických a politických proměn v šedesátých letech, zejména s rozsáhlou dekolonizací a vznikem nových států. OPEC si stanovil své kolektivní cíle a v roce 1960 založil sídlo v Ženevě. O pět let později se hlavní centrála OPEC přestěhovala do Vídně, kde funguje dodnes.
Členové OPEC: |
Alžírsko (1969), Angola (2007), Ekvádor (2007), Írán (zakládající člen), Irák (zakládající člen), Kuvajt (zakládající člen), Libye (1962), Nigérie (1971), Katar (1961-2019), Saudská Arábie (zakládající člen), Spojené arabské emiráty (1967), Venezuela (zakládající člen), Gabon (1975-1995, 2016 znovu), Konžská republika (2018), Rovníková Guinea (2017) |
V sedmdesátých letech ukázal kartel svoji moc po Jomkipurské válce, ve které Izrael porazil koalici arabských států. OPEC se pomstil tím, že na podzim 1973 úmyslně snížil těžbu ropy a vyhlásil embargo na její vývoz do zemí, které podporovaly Izrael. Následoval největší ropný šok v historii, kdy se čtyřnásobně zvýšila cena suroviny.
O velkou část vlivu a také zisků přišel OPEC v osmdesátých letech, kdy Spojené státy, Mexiko, Kanda a další země našly nová ložiska ropy. Stále ovšem zůstává dominantním hráčem na trhu s černým zlatem.
Po propuknutí ekonomické krize se OPEC stal hlavním podporovatelem ropného průmyslu. Na druhém a třetím summitu v Caracasu a Rijádu v roce 2000 a 2007 předložil dlouhodobou strategii udržitelného rozvoje, stabilních energetických trhů s ohledem na životní prostředí.
Struktura
Nejvyšším orgánem organizace je Konference zástupců členských zemí, kde se scházejí představitelé vlád, ministři zodpovědní za průmysl, ropu a energetiku. Konference se schází dvakrát ročně, všechny návrhy a rozhodnutí jsou velice obtížně prosaditelné, protože funguje na principu jednomyslnosti.
Konference také jmenuje Radu guvernérů, do které je z každé členské země nominován jeden guvernér. Guvernéři řídí správu organizace, prosazují rozhodnutí Konference, rozhodují o rozpočtu. Dalším orgánem je Generální sekretariát v čele s Generálním tajemníkem, který je oficiálním představitelem OPEC. Od roku 2007 jím je Abdalláh El-Badri.
Fond OPEC pro mezinárodní rozvoj
Kromě orientace na zisk se OPEC také snaží pomáhat rozvojovým zemím. V březnu 1975 byl v Alžíru založen Fond pro mezinárodní rozvoj. Byl původně plánován jen jako dočasný s dotací 800 miliónů dolarů, ovšem jen během jednoho roku se podařilo vklad zdvojnásobit.
Finanční prostředky fondu jdou z dobrovolných příspěvku členských zemí organizace a z příjmů investic a půjček fondu. Do konce roku 1977 bylo poskytnuto 71 půjček 58 rozvojovým zemím. Během času se finanční pomoc rozšířila do více než stovky rozvojových zemí, přednost dostávají nejvíc zaostalé země. Do konce roku 2004 dosáhly finanční výdaje fondu včetně grantů a příspěvků dalším organizacím 7 miliard dolarů.