Olomouc

Olomouc patří mezi historicky nejstarší a nejdůležitější města v České republice. V minulosti byla důležité královské centrum moci a dlouhodobě považována za vůbec nejvlivnější město Moravy.

Olomouc je jinak dodnes tradičním regionálním centrem střední Moravy, zároveň pak středisko Olomouckého kraje. V současnosti zde žije kolem sto dva tisíce obyvatel.

Rozkládá se na 10 336 hektarech v Hornomoravském úvalu na řece Moravě při soutoku s Bystřicí a je obklopené úrodnou krajinou Hané. Střed Olomouce leží v nadmořské výšce 219 metrů nad mořem. Nejnižším bodem je pak řeka Morava na jihu. Jako jediná obec s více než 100 000 obyvateli je 100 % zásobována vodou z podzemních zdrojů.

V Olomouci sídlí Univerzita Palackého a arcibiskupství. Díky ojedinělé architektuře, především barokním skvostům, zavítají do města každoročně desetitisíce turistů.

Původ názvu města Olomouc (hanácky Olomóc nebo Holomóc, německy Olmütz, polsky Ołomuniec, latinsky Eburum nebo Olomucium, Holomucensis) je etymologicky sporný.

Místní jméno je poprvé doloženo v Kosmově kronice Čechů z roku 1055. Nářeční tvar s počátečním h- je poprvé doložen v roce 1208.

Problém někdy činí skloňování samotného jména. Ve spisovné češtině je Olomouc zásadně rodu ženského, skloňuje se podle vzoru píseň. V místním úzu převládá rod mužský, skloňování podle vzoru stroj.

Olomouc se člení na 26 částí, které odpovídají historickému vzniku města. V čele města stojí primátor.

Desítky let starou tradici má Academia film Olomouc (AFO), mezinárodní festival dokumentárních filmů a videoprogramů. Je nejstarším festivalem dokumentárních filmů v republice, pořádá se od roku 1966.

Dále pak do města láká na jaře, v létě a na podzim návštěvníky z daleka akce FLORA Olomouc, mezinárodní zahrádkářská výstava s každoroční návštěvností desítek tisíc návštěvníků.

Oblast nynějšího města byla podle archeologických nálezů osídlená již v období prehistorie, konkrétně paleolitu. Do popředí moci se dostala v 11. století.

Jako první moravský kníže se v Olomouci usadil přibližně od roku 1030 Břetislav, syn českého knížete Oldřicha. Nejstarší zmínka o olomouckém raně středověkém hradu se ovšem datuje do roku 1055. V roce 1063 tam kníže Vratislav II., pozdější český král, založil u olomouckého kostela sv. Petra biskupství. O pár let později vyrostl kamenný hrad a benediktinský klášter Hradisko.

Samo středověké město bylo založeno až před polovinou 13. století za krále Václava I., a to v místech starší řemeslnicko-kupecké osady v podhradí. O pár desítek let později vyrostly městské hradby. Olomouc v té době fungovala jako správní, církevní, obchodní a vojenské středisko. Stala se největším centrem obchodu na Moravě. Do dějin ale vešla i jinak - v roce 1306 tam byl zavražděn český král Václav III.

Za husitství se pak stala baštou římskokatolické církve. V předbělohorském období byla s osmi tisíci obyvatel a počtem 1200 domů druhým největším městem v českých zemích po Praze. Svůj vliv si město zachovávalo po staletí. Například v dómě svatého Václava roku 1469 prohlásila část českých a moravských pánů uherského krále Matyáše Korvína králem českým.

Úpadek nastal během 16. a 17. století, kdy oblast zasáhly opakovaně morové epidemie, při nichž zemřely tisíce lidí, a v neposlední i Třicetiletá válka.

Vedle dějin moci procházely Olomoucí i ty kulturní. Roku 1767 tam mimo jiné při svém pobytu zkomponoval jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart VI. symfonii F – dur. Církevní vliv regionu zase posílil rok 1777, kdy se z tamního biskupství stalo arcibiskupství.

V posledních letech zasáhly město opakovaně rozmary počasí. Ničivá povodeň v roce 1997 zatopila více než třetinu jeho území. Ve čtvrtích ležících při řece Moravě – zejména v Černovíře, Lazcích, Nových Sadech, zanechala drtivé škody.

V historickém jádru města stavěném od počátku 11. století do poloviny 19. století vzniklo několik velkých náměstí s architektonickými klenoty. V Olomouci je totiž vedle králů doloženo působení více než dvaceti významných šlechtických rodů, jako byli Pernštejnové, Liechtensteinové, páni z Boskovic, Ludanic, Žerotína a další.

Velkému soustředění šlechty i církevních institucí odpovídají jejich budovatelské snahy. Ty se z počátku soustředily především kolem Horního náměstí. Je na něm radnice s orlojem z 15. století, Herkulova, Ariónova a Caesarova kašna, a především památka UNESCO - sloup Nejsvětější Trojice.

Nejstarší známou olomouckou kamennou stavbou je pak původně románská biskupská bazilika sv. Václava, vysvěcená roku 1131.

Podle tradice byl orloj postaven v letech 1419–1422. První písemná zmínka o něm ovšem pochází z roku 1519, radnice jej ale pravděpodobně získala dříve - brzy po roce 1474. Následně byl opakovaně přebudováván a vybavován různými druhy pohyblivých loutek.

Nejstarší části z dnešního astronomického stroje pocházejí z roku 1898. Za 2. světové války byl poškozený. Svou nynější tvář získal v letech 1947–1955. Jejím autorem byl Karel Svolinský.

Ariónova kašna vznikla v roce 2002 jako sedmá v pořadí v Olomouci. Je  dílem rodáka sochaře Ivana Theimera a architektky Angely Chiantelliové. Námětem výzdoby je antická pověst o řeckém básníkovi, pěvci a hráči na kitharu Ariónovi, jehož zachránil z vln delfín, přivábený jeho zpěvem.

Oválný bazén kašny zapuštěný pod úroveň dlažby nese tři bronzové skupiny: obelisk na krunýři monumentální želvy, sousoší dvou dětí a stojícího Arióna s delfínem. Další plastika želvy je umístěná vedle nádrže.

Olomoucký čestný sloup Nejsvětější Trojice je vůbec největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě. Měří 35 metrů. Ve jeho spodní části se nachází kaple. Výzdobu tvoří 18 soch světců, 12 figur světlonošů, 6 reliéfů s polopostavami apoštolů, dále sousoší Nanebevzetí Panny Marie umístěné ve střední části sloupu a vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice. Obě sousoší jsou měděná a pozlacená.

Budování sloupu prosadil kameník Václav Render. Ten stavbu od roku 1716 řídil i platil. Do své smrti vybudoval první patro s kaplí. Dokončení sloupu trvalo do roku 1854, kdy jej za přítomnosti císařovny Marie Terezie a jejího muže Františka I. Lotrinského vysvětil olomoucký biskup Troyer. V roce 2000 byla stavba zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Klášter Hradisko na Sušilově náměstí byl založen jako benediktinský roku 1078. Před polovinou 12. století vystřídali benediktiny premonstráti, kteří tam zůstali až do zrušení kláštera roku 1784.

Dnešní areál je pro svou půdorysnou dispozici zbudované na více než jednom hektaru často nazýván hanáckým Escorialem. Čtyřkřídlou stavbu dělí vnitřní příčné křídlo na dvě části – konvent a prelaturu. Od roku 1802 slouží klášter jako vojenská nemocnice.

Katedrála sv. Václava na Václavském náměstí se svým dvouvěžovým průčelím patří k panoramatu města. Kostel začal stavět před rokem 1107 olomoucký údělný kníže Svatopluk a roku 1131 jej vysvětil biskup Jindřich Zdík. Roku 1469 v katedrále část českých a moravských pánů a zástupců měst prohlásila uherského krále Matyáše Korvína za českého krále. Třetí, jižní věž, vysoká přesně 100,65 m, je nejvyšší kostelní věží na Moravě.

Halové trojlodí kostela vychází z původní středověké dispozice. Gotické pilíře trojlodí pocházejí ze 13. století. Na počátku 17. století zasáhl do stavby dómu kardinál František Dietrichštejn. Dal zbudovat nový raně barokní presbytář o rozměrech 35 x 23 metry. Na konci 19. století získal novogotickou podobu. Autorem plánů byl Gustav Meretta.

Barokní palác dal vybudovat na místě renesančního paláce zničeného za třicetileté války olomoucký biskup Karel II. z Liechtensteinu-Castelcorna v letech 1665-1685. Tvoří jej sedm dvoupatrových křídel obíhajících dva vnitřní obdélníkové dvory.Stavba vznikla podle projektu Filiberta Lucheseho, severoitalského architekta působícího u vídeňského dvora. Stávala se opakovaně dějištěm význačných historických událostí.

Mimo jiné během revolučního roku 1848 přesídlil císařský dvůr na pět měsíců do Olomouce. A právě v arcibiskupském paláci byl po abdikaci císaře Ferdinanda V. druhého prosince dosazen na trůn František Josef I.

Středověké opevnění někdejšího královského města Olomouce se do současné doby zachovalo pouze ve fragmentech. Dobře viditelné je v Bezručových sadech.

Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 1321. K tehdejšímu systému patřily i z většiny nedochované městské brány a také fortny.  V polovině 17. století vytvořili Švédové z Olomouce bastionovou pevnost. Později přibyla soustava předsunutých pevnůstek. Olomoucká pevnost byla zrušena v březnu 1887.