Článek
Jedna z nejznámějších dopravních staveb v Česku se klene přes Nuselské údolí v Praze, kde spojuje Pankrác s Karlovem. Most měří na délku téměř půl kilometru, po jeho povrchu vede severojižní magistrála a útrobami se prohání metro. "Nuselák" je ale také znám jako oblíbené místo sebevrahů, své poslední rozhodnutí jich zde učinily již stovky.
První plány mostu, který by ulehčil přepravu přes údolí potoku Botiče v pražských Nuslích, se vyrojily již na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Například v roce 1903 přišel inženýr Jaroslav Marjanko se svým návrhem ocelového mostu, který se ovšem neprosadil. Později následovaly další nápady, mezi nimi i takové, které počítaly s výstavbou obytných domů v mostních pilířích. O projekt se zajímal také průkopník českého betonového stavitelství Stanislav Bechyně.
Konstrukci režíroval Sovětský svaz
Řešení otázky přemostění ovšem přišlo na řadu teprve v šedesátých letech minulého století, kdy se na Pankráci začalo s rozsáhlou výstavbou obytných domů a bylo zapotřebí usnadnit lidem cestování. V té době se ujal projekt tří architektů z Projektového ústavu dopravních a inženýrských staveb Vojtěcha Michálka, Stanislava Hubičky a Svatopluka Kobra.
Základní kámen byl položen v roce 1965 a již po pěti letech se mohla uskutečnit první zátěžová zkouška, která probíhala tak, že se na ještě nedostavěném mostě do řady za sebe naskládalo šestašedesát tanků.
22. února proběhlo za přítomnosti mnoha tehdejších režimních pohlavárů slavnostní otevření stavby. Až do roku 1990 nesl most jméno někdejšího československého prezidenta Klementa Gottwalda a také datum otevření podlehlo politické propagandě. Jednalo se o pětadvacáté výročí "Vítězného února".
V prvních návrzích mostu se počítalo s výstavbou vnitřní tramvajové trati. Nakonec ale dostalo přednost metro. Vznik dvoukolejné trati uvnitř tubusu v mostu ovšem provázely komplikace, které měly na svědomí šéfové ze Sovětského svazu. Ti si umínili, že se Prahou musí prohánět stroje jejich výroby, které ovšem byly těžší než tuzemské, na něž byl most projektován. Proto museli konstruktéři vmontovat zpevňující ocelový rošt, který roznáší tlak i na boční stěny tubusu. Metro se v úseku mezi stanicemi I.P. Pavlova a Vyšehrad, který leží na trase C, rozjelo poprvé rok po otevření mostu.
Dopravní stavba století
Železobetonový most je dlouhý 485 metrů a široký 26,5 metru. Podpírají jej čtyři pilíře, které v průměru ční více jak čtyřicet metrů nad údolím. Výška tubusu pro metro činí 6,5 metru, přičemž tloušťka jeho stěn dosahuje od 30 do 110 centimetrů. Po povrchu vede šestiproudá silnice.
Nuselský most je považován za jednu z nejdůležitějších pražských komunikací. Denně tudy projedou desetitisíce aut, nehledě na statisíce lidí přepravených metrem. V roce 2000 jeho významnost stvrdila volba dopravní stavbou století. A to i přes řadu oprav, které musel most podstoupit. Do budoucna se navíc počítá s rozsáhlou, až několik let trvající generální opravou. K ní ovšem dojde teprve tehdy, až bude k dispozici trasa metra D, která umožní přerušení linky C.
Pětatřicet let byl Mekkou sebevrahů
Pro své dispozice se stal Nuselský most hojně vyhledávaným místem sebevrahů. Přesné číslo těch, kteří skokem z něj ukončili svůj život, není známo. Některé zdroje ovšem hovoří až o třech stech obětech.
Dobrovolným úmrtím měla zabránit speciální zaoblená konstrukce s pletivem, která byla nainstalována v roce 1997. Ani ta ale sebevrahy neodradila. Pomohlo až přimontování kluzkých širokých pásů bez záchytných bodů. Od roku 2007, kdy začala nová bariéra fungovat, skoky z mostu ustaly.
