Článek
Říkají mu Bonaparte a jeho to neskutečně rozčiluje. Vtipy na jeho malý vzrůst mu připomínají zesměšňování, kterého byl jako malý neustálým cílem. Spolu s psychickou šikanou však násobně rostlo i jeho odhodlání něčeho docílit. Z regionálního politika se Nicolas Sarkozy vypracoval na 23. prezidenta Francie.
Životopis Sarkozyho
Nicolas Paul Stéphane Sarközy se narodil 28. ledna 1955 v rodině patřící k nižší aristokracii. Jeho otcem je šlechtic Pál István Ernő Sárközy de Nagy-Bócsa a matkou francouzská katolička Andrée Jeanne "Dadu" Mallahová, která je původem ze sefardské židovské rodiny. Jeho rodiče se vzali v únoru 1950 a o necelých pět let později se jim narodil syn Nicolas, jeden ze tří potomků, které stihli přivést na svět před rozvodem v roce 1959.
Sarkozyho dětství nebylo jednoduché, otec po rozvodu rodině finančně nepomáhal (ačkoli založil svou vlastní reklamní agenturu a značně zbohatl), a matka tak zůstala na malého Nicolase spolu s jeho dvěma bratry sama. Po většinu Nicolasova dětství žili v malém sídle jeho dědečka.
Nicolas Sarkozy na Right Wing National Congress
Sám Sarkozy uvedl, že právě absence otce, který od rodiny utekl, ho výrazně formovala. "Co ze mě udělalo to, co jsem nyní, je součet všech zesměšňování, kterých jsem byl cílem," uvedl jednou Sarkozy, který se cítil ve škole odstrčený. Terčem mnoha vtipů je jako prezident, hlavně však kvůli malému vzrůstu měří jen 165 centimetrů, a tak se mu mnohdy přezdívá Bonaparte.
Sarkozy vystudoval práva specializoval se na obchodní a rodinné právo. Ve své době byl jedním z předních francouzských právníků italského politika Silvia Berlusconiho.
Cesta do Elysejského paláce
Do politiky vstoupil Sarkozy v roce 1983, kdy se stal ve věku pouhých 28 let starostou města Neuilly-sur-Seine. O pět let později se stal Sarkozy poslancem a už v roce 1993 zastával post ministra financí. Po křeslech ministra vnitra a ministra hospodářství se dostal opět k postu ministra vnitra. Koncem roku 2005 musel čelit velké krizi, když mladí přistěhovalci každou noc řádili v ulicích a zapalovali auta. On proti nim použil tvrdý postup, což mu přineslo přízeň mnoha Francouzů a dalo mu to šanci kandidovat na prezidenta za Svaz pro lidové hnutí (UMP) .
O kandidaturu musel tvrdě bojovat s premiérem Dominquem de Villepinem. Do jejich souboje zasáhla aféra Clearstream s údajnými úplatky za prodej francouzských fregat Tchaj-wanu. Na seznamu, který však byl falešný, se ocitlo i Sarkozyho jméno. Panovalo podezření, že seznam záměrně nechal zveřejnit de Villepin. Byl kvůli tomu byl vyšetřován, v roce 2010 jej však soud v procesu, ke kterému se přidal i Sarkozy, očistil.
Nicolas Sarkozy letí na kampaň za UPF
Sarkozy nakonec získal nominaci za UMP. Jeho protikandidátkou z řad socialistů v boji o prezidentský post byla Ségolène Royalová. V prvním kole voleb dostal Sarkozy přes 31 procent hlasů, Royalová téměř 26. Sarkozy dokázal svou soupeřku porazit i v druhém kole na začátku května 2007, když dostal přes 53 procent hlasů. Royalová získala 47 procent hlasů.
Krátce po svém jmenování do funkce prezidenta Francie Sarkozy zdůraznil nezbytnost národní jednoty, ale zároveň i francouzské modernizace. Svou pravicovou politiku se snažil oživit hospodářství země. Cílem bylo zmenšit i řadu zaměstnaneckých výhod a důchodovou politiku, což vyvolalo vlnu stávek.
Sarkozy ale hodně uplatňoval i národností politiku. Za jeho vlády se začal přitvrzovat nejen přístup k přistěhovalcům, ale také se začalo omezovat nošení náboženských symbolů, což postihlo především muslimy.
Funkci prezidenta vykonával do roku 2012, kdy ho ve druhém kole voleb porazil François Hollande. Obdržel 48, 3 % hlasů a oznámil, že odejde z politiky.
