Mirek Topolánek

Mirek Topolánek se zapsal do dějin jako premiér, jehož vládě byla poprvé v historii ČR vyslovena nedůvěra. Do vysoké politiky vstoupil, když převzal vedení ODS po zakladateli Václavu Klausovi, do té doby byl celkem nevýrazný senátor. V roce 2018 neúspěšně kandidoval na prezidenta České republiky.

Narodil se 15. 5. 1956 ve Vsetíně, kde strávil dětství a vychodil základní školu. Jeho matka působila ve farmacii, otec byl inženýr a pracoval ve vsetínské zbrojovce, dokud nebyl po srpnové okupaci vyloučen z KSČ.

Po studiu na Vojenském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova v Opavě Topolánek absolvoval strojní fakultu VUT v Brně. Do svého vzdělání započítává také specializovaný kurs Správa korporací v Manažerském centru v Čelákovicích a dvouměsíční stipendium MIM v Nicosii na Kypru - Řízení malých a středních podniků.

Po dokončení VUT pracoval jako projektant v závodech Automatizace a mechanizace OKD Ostrava a Energoprojektu Praha. Od roku 1991 působil ve firmě VAE s. r. o., respektive VAE a. s. Z výkonného ředitele se posunul do funkci generálního ředitele, od roku 1999 do roku 2003 byl předsedou představenstva. Do firmy se vrátil po opuštění politiky.

V roce 1989 se zapojil do činnosti Občanského fóra, o rok později byl zvolen do zastupitelstva městského obvodu Ostrava-Poruba. Funkci zastával celé čtyři roky a vstoupil od ODS. Za občanské demokraty kandidoval do ostravského zastupitelstva na 19. místě, strana však dosáhla na 17 křesel z 55 a Topolánek nebyl zvolen.

V roce 1996 úspěšně kandidoval do Senátu za obvod č. 70 sídlící v Ostravě-městě. Ve druhém kole porazil bývalého primátora Ostravy Jiřího Smejkala (ČSSD). Šlo o první senátní volby, obsazovalo se výjimečně všech 81 křesel. Topolánek byl nejmladší ze všech zvolených, slib složil v prosinci 1996 ve věku 40,5 roku.

Topolánkův obvod volil senátora na zkrácené dvouleté období. V roce 1998 funkci obhajoval a ve druhém kole porazil Jiří Grossmanna (ČSSD). Poté byl zvolen předsedou senátorského klubu ODS. V této pozici strávil čtyři roky, další dva byl jeho místopředsedou.

Jeho působení v politice symbolizovala hesla a říkanky jako „Svěží vánek Topolánek“ či „Celý Senát spí, Topolánek bdí“. Později se doznal, že jednou na senátním jednání sám na několik minut usnul.

Zásadním zlomem pro Topolánkovu politickou dráhu se stal volební neúspěch ODS v roce 2002, kdy po sněmovních volbách působila v opozici. Předseda ODS Václav Klaus rezignoval na nejvyšší stranický post. Nevýrazný senátor Topolánek na kongresu těsně porazil Petra Nečase podporovaného Klausem a stal se novým předsedou.

Pod jeho vedením ODS vyhrála v roce 2004 první volby do Evropského parlamentu po vstupu ČR do Evropské unie. Získala 30 % hlasů a devět z 24 mandátů. Poté se již o senátní křeslo neucházel a ODS jej ztratila, v obvodě č. 70 vyhrála Liana Janáčková (nestr. za NEZÁVISLÍ).

Stal se celostátním lídrem strany ve sněmovních volbách v roce 2006, kandidoval v čele pražské listiny. Volby vedly k patu, dvě možné koalice by disponovaly stovkou hlasů, neměly by většinu.

Topolánek zkusil vyjednat podporu ČSSD pro menšinovou vládu ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Neuspěl poté ani s pokusem o vládu ODS tolerovanou ČSSD. Až čtyři měsíce po volbách prezident Klaus jmenoval první Topolánkovu vládu. Zasedli v ní pouze členové ODS a nestraníci navržení občanskými demokraty.

3. října 2006 jako vůbec první česká vláda nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Za vládu se postavili Zelení s většinou lidovců. Nepodpořili ji tři poslanci KDU-ČSL, s nimiž by měla dostatek hlasů.

Topolánka prezident pověřil sestavením vlády podruhé. S novým kabinetem ODS, KDU-ČSL a Zelených uspěl. Důvěru kabinet získal díky poslancům ČSSD Petru Melčákovi a Michalu Pohankovi, kteří opuštěním sálu snížili potřebný počet hlasů pro její vyslovení.

Kabinet pod Topolánkovým vedením zahájil řadu reforem, z nichž nejspornější bylo zavedení třicetikorunových poplatků za návštěvu u lékaře a za položku na receptu v lékárně.

Kritika ze strany levice přispěla k drtivé výhře ČSSD v krajských a senátních volbách v říjnu roku 2008. Sociální demokraté ovládli kraje a získali všech 13 funkcí hejtmanů, ODS navíc připravili o většinu v Senátu.

Proti Topolánkovi se zvedla v řadách ODS silná opozice podporovaná prezidentem Klausem. Chtěla jej nahradit pražským primátorem Pavlem Bémem. Topolánek ale svoji pozici na prosincovém kongresu obhájil.

Křehká vládní koalice čelila opakovaným pokusům o vyslovení nedůvěry, přičemž pátý v březnu 2009 byl úspěšný. Vláda padla uprostřed českého předsednictví Radě Evropy.

Pád vlády Evropu ohromil, čest země měl zachránit nový kabinet. I to donutilo ČSSD a ODS ke spolupráci a rychlému sestavení tzv. úřednické vlády, která by dokončila předsednictví EU a zemi dovedla k předčasným volbám. Premiérem se stal předseda Českého statistického úřadu Jan Fischer.

Předčasné volby měl vyvolat jednorázový ústavní zákon zkracující volební období Poslanecké sněmovny. Stejný krok prošel v roce 1998. Poslanec Melčák se obrátil na Ústavní soud, který tento postup shledal neústavním a již vyhlášené volby zrušil. Poslanci následně přijali novelu ústavy, která umožnila Sněmovně navrhovat prezidentovi vlastní rozpuštění. K tomuto kroku však přistoupila dolní komora až v roce 2013.

ČSSD poukazovala, že tento postup je možné použít až na Sněmovnu vzešlou z dalších voleb, jelikož zpětná účinnost není nepřípustná. V reakci na tuto situaci Topolánek rezignoval na poslanecký mandát. K nespokojenosti některých členů strany zůstal předsedou ODS dalších 7 měsíců.

Jeho pozicí definitivně otřásl skandál, v jehož rámci se dostala do médií videonahrávka neformálního rozhovoru Topolánka s redaktory gay magazínu Lui. Zazněly v něm kontroverzní výroky, které se nevybíravě dotýkaly mimo jiné církví, Židů a voličů ČSSD. Přestože se hájil tím, že šlo o dezinterpretaci, a všem dotčeným i občanům se omluvil, svolala výkonná rada ODS kvůli tomu dva měsíce před volbami jednání.

Topolánek odstoupil z pozice volebního lídra a posléze i předsedy strany. ODS vedl z pozice místopředsedy Petr Nečas. Strana sice skončila druhá za ČSSD, Nečas se však stal premiérem a vedl koalici s TOP 09 a Věcmi veřejnými.

Do prezidentské volby v lednu 2018 se zapojil v listopadu 2017 několik dnů před koncem období pro podávání přihlášek. Kandidoval jako nestraník, posbíral potřebných 10 podpisů senátorů, krok považoval spíše za emotivní než rozumový krok.

Jako jeden z důvodů uvedl „zachování dobrého jména“ prezidenta Miloše Zemana, který se má podle něj do historie zapsat jako člověk, který přivedl Českou republiku do NATO a ne jako někdo, kdo znásilňoval ústavní zvyklosti. Sám se označil za „demokratického, silného a politického kandidáta”, který hodlá zakopávat příkopy.

Mezi devíti kandidáty však v 1. kole skončil šestý s 4,3 % hlasů a dál nepostoupil. Ve druhém kole mandát obhájil Miloš Zeman.

Na popularitě začal během premiérství ztrácet zejména kvůli hřímajícím bojovným proslovům, vnitrostranickým sporům a nevybíravému, občas až vulgárnímu slovníku.

Topolánek dokázal své klady zastínit vlastními chybami. Jeho solidní rétorické schopnosti hatila neschopnost krotit svou emotivnost či si odepřít nemístný vtip. Žoviálnost mu určitou popularitu zajišťovala, únosnou mez však místy překračoval.

Topolánek sklízel kritiku pro své zemité vyjadřování. I z řad ODS po jeho prvním zvolení do čela strany zaznělo ironické „Hurá na žně!“ o vítězství „sedláka“. Podle nestranných pozorovatelů mu jadrnost vynesla i přízeň určité části voličstva, na druhou stranu se kvůli ní stal terčem kritiky. Topolánek sám připouštěl, že některé komentáře nepromýšlí, za svým tvrzením si pak ale zpravidla stojí.

Kritika postupů USA v boji s hospodářskou krizí získala pozornost světových médií. V roli předsedy Rady EU je označil za cestu „do pekel“. Na americké prostředí silný výraz pronesl den po pádu své vlády, když se blížil příjezd nového prezidenta USA Baracka Obamy do Prahy. Topolánek vše vysvětloval snahou vzbudit pozornost a připustil, že inspiraci načerpal na koncertě metalové skupiny AC/DC.

Topolánkovi kritikové připomínají celou řadu jeho neopatrných excesů od vulgarit přes vztyčený prostředníček ve Sněmovně po výroky inspirované nacistickou rétorikou.

Mezi jeho nejhlasitější kritiky vedle politiků konkurenčních stran patří Václav Klaus. Ten se o něm před volbou předsedy strany v roce 2008 vyjádřil jako o „falešném a prázdném Topolovi“. Klausovi nejvíce vadilo, že ODS, kterou projektoval, se pod Topolánkovým vedením zasazovala o hlubší integraci v rámci EU.

Během vládnutí, kdy byl permanentně ve středu pozornosti, mu bylo také vytýkáno vedení neprůhledné zákulisní politiky. Odmítal také své postupy vysvětlovat novinářům, což vedle některých nevypočitatelných kroků dále znejišťovalo voličskou základnu.

Vyčítáno mu bylo také přátelství s Markem Dalíkem, který byl vnímán jako jeho osobní lobbista. Podle kritických komentářů stál Dalík za odcizením předsedy od jeho spojenců a získal na něj příliš silný vliv.

Dalík stoupal po boku Topolánka bezmála deset let, od počátku ale budil různá podezření, která mnohdy vyústila v mediální poprask.

Jednou z nejznámějších kauz, do kterých se zapletl, byla kauza Kořistka. Bývalý poslanec Kořistka tvrdil, že mu Dalík nabídl úplatek, aby napomohl svržení vlády Stanislava Grosse. Z policejních odposlechů, které mapovaly Topolánkovy a Dalíkovy aktivity, zazněl také Topolánkův výrok k Dalíkovi „s tebou stojím i padám“. Kauza se táhla od roku 2004, v roce 2008 odvolací soud rozhodl, že nabídku Kořistka skutečně dostal. Nikdo ale nebyl potrestán.

Dalším Dalíkovým výrazným počinem byla jeho intervence do tzv. kauzy Wolf, kterou rozpoutal reportér ČT Dalibor Bártek. Dalík na Topolánkův podnět požádal Bártka, aby svá zjištění o kauze nepublikoval, ten ale zveřejnil i jejich tajně nahraný rozhovor. Opozice v reakci na to vyvolala úspěšné hlasování o nedůvěře Topolánkově vládě.

Nedlouho poté se v tisku objevily fotografie z letní dovolené Topolánka a Dalíka v Toskánsku, kde byli zachyceni v přítomnosti vlivných osob českého byznysu včetně šéfa ČEZ Martina Romana. Případ vyvolal v očích veřejnosti různá podezření o provázání byznysu s politikou a vžil se pod pojmem Toskánská aféra.

Ta zřejmě také byla poslední tečkou za Dalíkovými neprůhlednými aktivitami po Topolánkově boku. Koncem září Dalík prohlásil, že se definitivně stahuje do ústraní. Učinil tak jen pár dní po Topolánkově rezignaci na poslanecký mandát.

Topolánek si často stěžoval na působení českých médií. Kritizoval novináře, že špatně informují a chytají jej za slova. Zvlášť mu vadil bulvární tisk. V lednu 2007 agresivně reagoval na reportéra Blesku, který ho vyfotografoval s jeho přítelkyní Lucií Talmanovou, jak vcházejí do jejího bytu. Reportérovi údajně kopal do auta a vyhrožoval mu.

V den krachu v krajských volbách v roce 2008 pak jiného fotografa stejného deníku uhodil do hlavy, když fotografoval jeho syna Nicolase v kočárku.

V dubnu 2009 byl uveden v platnost tzv. náhubkový zákon, který mimo jiné zakázal novinářům zveřejňovat obsahy policejních odposlechů, pokud z policejních složek uniknou a dostanou se jim do rukou. Porušení bylo trestatelné až pětiletým trestem nebo pokutou 5 milionů korun.

S manželkou Pavlou se oženil roku 1979 ještě během společných studií na VUT. Topolánek tvrdí, že mu pomohla školu dokončit, údajně mu také pod hrozbou rozvodu zakázala vstup do KSČ. Mají spolu tři děti: Petru (1979), Janu (1983) a Tomáše (1992).

Po třiceti letech manželství Topolánek požádal o rozvod. V lednu 2007 se přiznal ke vztahu se svou kolegyní ze Sněmovny Lucií Talmanovou (ODS), v červenci téhož roku se jim narodil syn Nicolas. Jejich poměr vyšel najevo už v červnu 2006, kdy se v bulvárním tisku objevila usvědčující fotografie. Talmanovou si nakonec v létě roku 2010 vzal za manželku.

Ve stejném roce po 12 letech opustila Poslaneckou sněmovnu, v níž v letech 2006–2010 zastávala post místopředsedkyně. Neúspěšně kandidovala do Senátu za obvod č. 40 se sídlem Kutná Hora.