Miloš Zeman

Přízviska Miloše Zemana se během let různila: muž, který pozvedl ČSSD ze dna, pragmatický premiér, vulgární premiér, unavený premiér, neúspěšný kandidát na prezidenta, zatrpklý důchodce z Vysočiny. V lednu 2013 pak do výčtu přidal post prvního přímo voleného českého prezidenta, v roce 2018 tento titul obhájil. Mandát mu vypršel v březnu 2023, ve funkci ho nahradil Petr Pavel.

Spolu s bývalým prezidentem Václavem Havlem a tehdejším ministrem financí, pozdějším premiérem a nakonec prezidentem Václavem Klausem spoluvytvářel Zeman obraz české politiky v 90. letech minulého a počátkem tohoto století. Miloš Zeman byl předsedou ČSSD a premiérem menšinové vlády v letech 1998 až 2002.

Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka byla učitelka, otec poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, vyrůstal jen s matkou.

Po maturitě na střední ekonomické škole nebyl z politických důvodů přijat na vysokou školu a teprve po čtyřech letech začal dálkově studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze, kterou dokončil v roce 1969.

V roce 1968 v době tzv. Pražského jara vstoupil do KSČ. Po invazi vojsk byl ze strany v roce 1970 vyloučen kvůli kritice normalizačního režimu.

V červenci roku 1968 podal přihlášku do obnovované sociální demokracie, jejímu vzniku však bylo tehdejším režimem zabráněno. Poté s obtížemi hledal zaměstnání.

Následná léta pracoval v tělovýchovné organizaci, kde vybudoval prognostické centrum. To bylo roku 1984 zrušeno pro kritické studie o vývoji naší společnosti. Další zaměstnání nalezl v zemědělské organizaci, ze které byl v roce 1989  propuštěn.

V srpnu 1989 vyšel Zemanovi článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu, za který byl propuštěn ze svého tehdejšího zaměstnání v Agrodatu. V textu kritizoval komunistický režim v ČSSR s využitím vědeckých argumentů.

Během sametové revoluce se aktivně zapojil do práce Občanského fóra. Proslulý je jeho projev na Letenské pláni v Praze, kde kritizoval životní úroveň a vzdělanost v Československu.

V roce 1990 byl za Občanské fórum zvolen do Sněmovny národů tehdejšího Federálního shromáždění, kde působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru. Zároveň s tím v letech 1990 až 1993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu Akademie věd.

Úzce spolupracoval s Klubem sociálně demokratické orientace. V roce 1992 vstoupil do České strany sociálně demokratické. V témže roce se stal předsedou pražské stranické organizace, v roce 1993 se na hradeckém sjezdu stal předsedou celé strany. Šéfem strany byl až do dubna 2001, kdy jej nahradil ministr práce a sociálních věcí předešlé Zemanovy vlády Vladimír Špidla.

V roce 1992 byl Miloš Zeman opětovně zvolen do Federálního shromáždění, ale vzhledem k následnému zániku Československa tento mandát záhy ztratil.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny 1996 kandidoval v Severomoravském kraji, kde byl zvolen poslancem a následně i předsedou Sněmovny. ČSSD se stala druhou nejsilnější stranou po ODS. Zeman se s šéfem občanských demokratů Klausem dohodl na toleranci vlády, která s 99 poslaneckými křesly neměla většinu.

Po pádu druhé Klausovy vlády vznikl poloúřednický kabinet vedený bývalým guvernérem ČNB Josefem Tošovským. Aby se uspíšily volby očekávané až za 2,5 roku, poslanci si ústavním zákonem zkrátili funkční období. V červnu 1998 již zvítězila ČSSD a Zeman se stal premiérem menšinové jednobarevné vlády.

K toleranci kabinetu se zavázala ODS Smlouvou o vytvoření stabilního politického prostředí. Dokumentu se dodnes přezdívá „opoziční smlouva“. ČSSD a ODS tehdy v součtu disponovaly ústavními většinami v obou komorách Parlamentu. Smlovou se zavázaly k plánu upravit ústavu a způsob voleb do Poslanecké sněmovny. Měl se tak řešit problém vzniku vlády bez většiny a přítomnosti KSČM s nulovým koaličním potenciálem.

Na změnu ústavy nedošlo, neboť strany svou těsnou ústavní většinu v Senátu záhy ztratily. Novela volebního zákona byla sice přijata, ale kvůli značnému odklonu od principu poměrného zastoupení ji Ústavní soud označil za protiústavní a zrušil.

Zeman vedl zemi až do voleb v roce 2002. Do vlády přivedl několik kontroverzních osob, nad nimiž se vznášely a dodnes vznášejí aféry - Jaroslava Baštu, Ivana Davida, Jana Kavana, Karla Březinu, Stanislava Grosse, Iva Svobodu. Drtivá většina z jeho tehdejších ministrů za ČSSD v politice už nepůsobí.

Za vlády Zemana ČR vstoupila v roce 1999 do NATO a udělala pokračovala v krocích pro vstup země do Evropské unie.

V lednu 2003 byl Zeman sociálními demokraty navržen na prezidenta, jelikož vyhrál ve vnitrostranickém referendu. Účastnil se až druhé volby, první nevedla ke zvolení nikoho. Vypadl však již v prvním kole, protože mnozí jeho spolustraníci pro něj nehlasovali, aniž by to dali veřejně najevo. K obsazení vrcholného úřadu vedla až třetí volba, v ní zvítězil Václav Klaus.

Zeman takové jednání považoval za zradu a s mnohými bývalými kolegy se lidsky i politicky rozešel. Jedním z nich byl do té doby Zemanův chráněnec Vladimír Špidla.

Toho Zeman do role předsedy ČSSD a následně i celého kabinetu prosazoval, po neúspěšné prezidentské volbě však Zeman podporu jeho osoby označil za omyl. Důvodem byla také Zemanova kritika Špidlova vládnutí (z Vysočiny přes média vzkázal doslova: „Vládnout se musí umět“).

Stejně tak Zeman kritizoval „korunního prince“ ČSSD a ministra vnitra jeho vlády Stanislava Grosse. Ten se stal po odchodu Špidly šéfem strany i vlády. I on byl častým terčem Zemanovy kritiky. Také podporu Grosse označil Zeman za svůj omyl. Faktem je to, že ČSSD vládnoucí v koalici s KDU-ČSL a Unií svobody zaznamenala historický propad voličských preferencí.

Tyto okolnosti a osobní finanční skandály nakonec zlomily Grossovi vaz. Dřívější nejpopulárnější politik Gross tedy na své místo doporučil do té doby málo známého, ale vytrvalého politického matadora Jiřího Paroubka, který předtím působil na pražské radnici a poslední vládě ČSSD byl ministrem pro místní rozvoj.

Zeman se po neúspěchu na Hradě stáhl z veřejného života na svou chalupu na Vysočině, odkud jen občas glosoval politickou situaci a přijímal mnohdy i nezvané hosty.

Paroubek coby nový šéf strany a vlády se pokusil se Zemanem navázat přátelský kontakt. Oba se znali z raných dob ČSSD, kdy soupeřili se svými koncepcemi pro směřování strany do budoucna. Zeman tehdy vyhrál, stal se předsedou strany a Paroubek byl ve stranické hierarchii odsunut na druhou kolej.

Paroubek chtěl veřejným přátelstvím se Zemanem spojit do té doby rozhádané stranické šiky a přidat na svoji stranu Zemanovy příznivce. Na čas se mu to podařilo, ale Zeman se od něj brzy odvrátil.

Důvodem byla Paroubkova údajná snaha o koalici s ODS po volbách 2006. Příčin rozchodu bylo však více, například rozdílné ekonomické názory nebo odlišný styl politického marketingu.

Zemanovy spory s Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007, kdy Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem.

Smlouva řešila zastupování ČSSD ve sporu s ministerstvem financí ohledně vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale následně tvrdil, že mu sociální demokracie nedala peníze sjednané ve smlouvě. Zeman v březnu 2007 vystoupil z ČSSD.

V rámci kritiky poměrů v ČSSD vydal Zeman dvě knihy: Jak jsem se mýlil v politice a Vzestup a pád české sociální demokracie. Obě se staly na tuzemském trhu bestselery.

O návrat Zemana do politiky dlouhodobě usilovali jeho bývalí kolegové a příznivci. Mezi nimi například lobbista a bývalý šéfporadce Zemana coby premiéra Miroslav Šlouf nebo exministr průmyslu Miroslav Grégr. Expremiérovi obdivovatelé založili sdružení Přátelé Miloše Zemana.

Šlouf v Praze otevřel kancelář příznivců Zemana, usilujících o jeho návrat do politického života. Tato snaha na podzim 2009 vykrystalizovala až k vytvoření zcela nového politického subjektu Strana práv občanů (později prodloužila název o slovo „Zemanovci“).

SPOZ se stala středo-levicovou stranou, založena byla na podzim roku 2009. Zeman, který stanul v čele přípravného výboru, označil za základní cíl formace rozšíření práv voličů, například v podobě zavedení přímé volby starostů i hejtmanů, přijetí zákona o obecném referendu či umožnění panašování (výběru konkrétních osobností napříč kandidátkami) též při volbách do Poslanecké sněmovny a krajských zastupitelstev.

SPOZ rozjížděli často lidé v minulosti spojení s ČSSD, nespokojení s politickým kursem strany pod vedením Jiřího Paroubka. Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010, v nichž strana nepřesáhla 5% hranici pro vstup, se Zeman vzdal vedení. Ve stejném roce byl zvolen čestným předsedou.

V roce 2012 se Miloš Zeman zapojil do prezidentské volby. Poprvé od změny zákona probíhala přímo, již hlavu státu vybírali občané. Rozhodl se kandidovat jako občan, tedy po nasbírání alespoň 50 tisíc podpisů na svou podporu. Brzy poté se vyhoupl v předvolebních průzkumech do čela uchazečů o prezidentský post.

V prvním kole zvítězil s podporou 24,2 % voličů a ve druhém kole s 54,8 procenty porazil místopředsedu vlády a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Podle výsledků zveřejněných Českým statistickým úřadem se k Miloši Zemanovi přiklonili hlavně voliči v menších městech a na venkově. V prvním kole vyhrál v osmi krajích.

Po svém zvolení Zeman uvedl, že chce být prezidentem „dolních deseti milionů”. Po zvolení nechal na Pražském hradě vyvěsit vedle české také vlajku Evropské unie, kterou jeho předchůdce Klaus nechtěl.

V listopadu 2017 Zeman oficiálně oznámil zájem opět kandidovat na prezidenta ČR. Pro splnění kandidatury nasbíral přes 113 tisíc podpisů. V prvním kole voleb se Zeman umístil na prvním místě se ziskem 38,56 % hlasů. Protikandidátem se mu stal Jiří Drahoš, který získal 26,6 % hlasů.

Ve druhém kole Zeman získal 51,36 % hlasů (2 853 390), Drahoš 48,63 % (2 701 206). Zeman tedy svůj mandát obhájil stejně jako oba předchozí čeští prezidenti Havel a Klaus.

Zkraje roku 2015 při příležitosti 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi Zeman hovořil o článku „Hitler je gentleman“, který měl ve 30. letech napsat šéfredaktor Přítomnosti Ferdinand Peroutka. Pravost výroku neprokázal, soudní spor trval téměř sedm let až do konečného rozhodnutí. Stát se následně ústy ministerstva financí musel Peroutkově vnučce omluvit.

Zejména Zemanovo druhé funkční období poznamenal zhoršující se zdravotní stav. Neuropatie dolních končetin mu znemožnila chůzi.

Na podzim 2021 byl hospitalizován na JIP. Kvůli obavám o jeho schopnost vykonávat funkci zákonodárci zvažovali odebrání prezidentských pravomocí podle článku 66 Ústavy. Zemanův stav se následně zlepšil, od úvah tak upustili. Zeman později podal podnět o přezkoumání, zdali nešlo o sabotáž.

Zeman je ženatý s manželkou Ivanou. Ještě s příjmením Bednarčíková se v roce 1990 přihlásila o místo Zemanovy sekretářky. Opustila kvůli tomu studium na brněnské filozofické fakultě. Po třech letech se vzali. V roce 1994 se jim narodila dcera Kateřina, z prvního manželství má Zeman syna Davida.

Zemanová se příliš neukazovala na veřejnosti. Po konci manželovy politické kariéry a jeho odchodu na Vysočinu zůstala v Praze s dcerou.