Článek
Michail Sergejevič Gorbačov zemřel v úterý 30. srpna 2022. Patřil mezi nejvýznamnější politické osobnosti druhé poloviny 20. století. Jediný prezident Sovětského svazu se svými reformami zasadil o rozpad Východního bloku. Na funkci rezignoval a byl vyloučen z Komunistické strany. Z politického života se však držitel Nobelovy ceny za mír nevytratil, od 90. let založil několik nových politických uskupení.
Gorbačov se do historie zapsal jako muž, který nesl podíl na rozpadu Sovětského svazu, ač to neměl v úmyslu, a ukončení studené války (což naopak v úmyslu měl). Většina Rusů na něj dnes hledí skrz prsty, zatímco Západ jej obdivuje jako hrdinu a familiárně ho přezdívá Gorbi.
První a zároveň poslední sovětský prezident přitom neměl zájem na rozbití režimu, byl pravověrným komunistou. Stranickou knížku získal už ve svých jednadvaceti letech.
Bývalý kubánský prezident Fidel Castro v objetí se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem při podepsání smlouvy v Havaně na Kubě 4. dubna 1989.
Narodil se 2. března 1931 v obci Privolnoje do rodiny rolníka. V 50. letech studoval na Právnické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova a během studií vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS). Později získal vědeckou hodnost agronom-ekonom na Stavropolském vědeckém institutu.
Komunista každým coulem
Od roku 1955 zastával Gorbačov nejrůznější stranické funkce na městských a krajských úrovních. V roce 1970 se stal poslancem Nejvyššího sovětu, později členem ústředního výboru strany. V letech 1978 - 1985 působil jako tajemník ÚV KSSS a od roku 1980 byl členem politbyra. V roce 1985 se po smrti Konstantina Černěnka fakticky postavil do čela Sovětského svazu jako generální tajemník ÚV KSSS. Na přelomu 80. a 90. let předsedal Nejvyššímu sovětu.
Gorbačov nechtěl komunismus svrhnout, ale rekonstruovat. Ihned po svém nástupu do funkce zahájil generální tajemník systém ekonomických reforem - perestrojku, která měla zvýšit životní úroveň a produktivitu práce. Po perestrojce následovala tzv. glasnosť (otevřenost), jež spočívala v otevřenosti politické situace, omezení cenzury a informací. Byly také propuštěny tisíce politických vězňů. Změny se ale minuly účinkem.
Cílem reformy bylo především potlačit dosavadní konzervativní trest v komunistické straně. Volnější podmínky ale měla za následek spíše to, že národy násilím spojené v Sovětský svaz začaly volat po samostatnosti.
V listopadu roku 1985 se poprvé setkává americký prezident Ronald Reagan s generálním tajemníkem KSSS Michailem Gorbačovem v Ženevě. Stali se z nich dobří přátelé.
V roce 1988 se vydal opět nečekaným směrem: oznámil, že Sovětský svaz opouští takzvanou Brežněvovu doktrínu, která de facto umožňovala zemi intervenovat v ostatních socialistických zemích. Nyní si tyto země mohly samy rozhodovat o vnitřních otázkách. Změna rozpoutala v mnoha východoevropských zemích revoluce, a přispěla tak k rozpadu Sovětského svazu.
Co se týče mezinárodní situace, Gorbačov měl zájem na zlepšení vztahů se Západem. Proto také blízce spolupracoval s významnými politickými osobnostmi, jakými byla například britská premiérka Margaret Thatcher, západoněmecký kancléř Helmut Kohl nebo americký prezident Ronald Reagan.
