Článek
Letoun McDonnell Douglas F-15 Eagle vyvíjela od 60. let americká společnost McDonnell Douglas, která se později sloučila s Boeingem, jako nástupce F-4 Phantomu II. Měl se stát světovou jedničkou mezi stíhacími letouny pro získání vzdušné převahy. Dodnes představuje páteř amerického letectva USAF. Uplanil se nejen v původní roli stíhače, ve které si připsal pře sto sestřelů, ale i jako stroj určený k útokům, na pozemní cíle.
V roce 1960 vyhlásilo americké letectvo požadavky pro nástupce letounu F-4 Phantom II, který by byl schopným soupeřem nové generace vznikajících sovětských stíhaček, jako byl MIG 25. V soutěži v roce 1969 uspěla americká společnost McDonnell Douglas a o tři roky později přišla na svět nová stíhačka F-15. Prvního letounu se USAF dočkalo v listopadu 1974.
Jednou z jeho největších předností se stala výborná manévrovatelnost. K tomu kromě aerodynamického tvaru dopomohly výkonné dvouproudové motory Pratt & Whitney F100-PW-100 o výkonu 105,7 kN s přídavným spalováním. Eagle se stal prvním letounem USAF, jehož poměr tahu k hmotnosti byl větší než jedna. Díky tomu si může dovolit náročné vzdušné manévry, aniž by při nich ztrácel výšku nebo rychlost. Disponuje také velkým doletem a nosností.
K dobré manévrovatelnosti přispívají velké ovládací plochy letounu. Poměrně krátký trup zakončují dvě svislé a dvě rovnoběžné ocasní plochy.
Předností F-15 je také vyspělá avionika, zahrnující efektivní radar s vysokým dosahem, výkonný palubní počítač, průhledový displej i moderní navigační systém. Samozřejmostí jsou vynikající zbraňové systémy, šestihlavňový dvacetimillimetrový rotační kanon a rakety vzduch vzduch Sparrow a Sidewinder, k nimž později přibyly i rakety AMRAAM. Vybaven je i rušicími systémy.
Stíhací verze F-15A se vyráběla od roku 1972 spolu s dvoumístnou F-15B. Vyrobeno jich bylo kterých se během let 1972-1979 vyrobilo 358 kusů. Do výzbroje byly zařazeny v roce 1974. Nahradily modernější verze F-15C a D s novými přídavnými nádržemi, vylepšeným radarem a výkonnějšími motory. F100-220, kterých se v letech 1979-1989 vyrobilo 481 kusů.
F-15E Strike Eagle
Během let vznikla řada dalších variant včetně stroje vyvinutého pro vypalování raket k ničení satelitů. Stroje stavěné na zakázku pro cizí země jsou pojmenované počátečním písmenem odběratelského státu. jako F-15I pro Izrael nebo F-15J pro Japonsko.
| F-15E Strike Eagle | |
|---|---|
| Délka | 19,44 m |
| Výška | 5,64 m |
| Rozpětí | 13,04 m |
| Hmotnost prázdného letounu | 14 300 kg |
| Maximální rychlost | 2 682 km/h |
| Dolet | 1 271 km |
Největší přelom znamenal model F-15E. Dvoumístný letoun byl upraven tak, aby mohl nést zbraně pro pozemní útok. Je vybaven duálním radarem pro režim vzduch-vzduch a vzduch-země. Jeho palivové nádrže CFT, umístěné na bocích vstupu motoru, jsou osazeny závěsníky pro další výzbroj. Vylepšení dosáhla též avionika. Strike Eagle má dvojici dvouproudových motorů Pratt & Whitney F100-229, každý o maximálním tahu 129 kN s přídavným spalováním.
I když v posledních letech je znám stroj především z útoků na pozemní cíle, patří k nejúspěšnějších stíhačkám své doby. Ve válce v Zálivu v roce 1991 si připsaly 36 z celkem 39 sestřelů USAF. Na kontě mají mimo jiné pět MiG-29, dva MiGy-25, osm MiGů-23 a šest Mirage F-1.
Nad Jugoslávií v roce 1999 sestřelily dva MiGy-29. Celkem si stroje F-15 všech uživatelů připsaly 104 sestřely při žádné vlastní ztrátě.
V roce 2009 USA provozovaly přes 350 strojů F-15.
Boeing nabízí i novou verzi F-15 Silent Eagle
Zdroj: www.vojsko.net, www.valka.cz
