Článek
Stát ležící na pomezí atlantického a středozemního pobřeží v severozápadní Africe byl do roku 1956 v područí francouzských kolonizátorů. O rok později započala éra králů, kterým i přes ustanovení parlamentu patří hlavní moc. Sunnitská země zavedla v poslední době řadu reforem, ale i nadále se potýká s ekonomickými i sociálními problémy.
Počasí a klima
Marocké království lemuje v délce 1 835 km severozápadní pobřeží Afriky. Právě sousedství se Středozemním mořem i Atlantikem je pro něj strategicky výhodné. Na druhou stranu jeho vnitrozemí je poměrně drsné a nehostinné, jelikož velkou část plochy státu zaujímá pohoří Atlas. Maroko patří k vůbec nejhornatějším zemím afrického kontinentu. Nejvyšší bod Jebel Toubkal měří 4 165 metrů. V závislosti na různorodé krajině je i klima silně nekonstantní: od středomořského až po vysokohorské. Teplé subtropické klima panuje u pobřeží Maroka, kde navíc teplota vody v moři od května do listopadu přesahuje 20 stupňů. Suché podnebí s velmi vysokými teplotami a absencí deště doprovází především návštěvy marocké pouště.
Essaouira v Maroku
Hlavní město a rozdělení země
Rozloha 446 tisíc kilometrů čtverečních činí Maroko třetím nejmenším státem ze zemí Maghrebu. Sousedí se Západní Saharou, Alžírskem a na severu jej Gibraltarský průliv odděluje od Španělska. Stát obklopuje dvě malé španělské enklávy Ceuta a Melilla, které leží na severu Maroka, ale jsou pod vládou Madridu.
Hlavním městem Maroka je přibližně jeden a tři čtvrtě miliónový Rabat ležící na severozápadě. Největším městem je Casablanca, která je domovem pro čtyři milióny lidí. Dalšími významnými sídly jsou Fes, Tanger, Agadir a Marakéš, jenž je zapsán na seznamu UNESCO. Více než polovina obyvatel žije ve městech. Maroko se územně dělí na 16 regionů.
Merzouga v Maroku
