Hlavní obsah

Markéta Pilátová

Článek

Články k tématu

Sloupek Markéty Pilátové: Pokorný Borges

V hispánské literatuře najdeme ve 20. století dvě velká jména, která zná i ten, kdo nikdy po žádné hispánské knize nesáhl: Gabriel García Márquez a Jorge Luis...

Markéta Pilátová: Všechny naše služky

Kdo na to v Latinské Americe aspoň trochu má, ten ji má – služku. Je to otázka statusu. Jako nové auto nebo značkové oblečení. Věta „moje děvče to pak uklidí“...

Markéta Pilátová: Společenská pravda

V Brazílii se tomu říká společenská pravda. Když nechcete říct své korpulentní kamarádce, která se právě narvala do růžových šatů s volánky, že vypadá jako...

Markéta Pilátová: Prima bachař Fidel Castro

Fidel Castro minulý pátek umřel. Čekalo se na to tak dlouho, že si hodně lidí na Kubě dělalo legraci, nebo to možná i myslelo vážně, že Fidela soudruzi...

Markéta Pilátová: Co nás může naučit Rio

Rio de Janeiro je nejkrásnější město na světě. Bez debat. A nejen proto, že ho k tomu předurčila jeho poloha mezi kopci porostlými pralesem a malebnými...

Nad knihou: Porcelán v obchodě se slony

Malíř Oskar Kokoschka se zamiloval do Almy Mahlerové, „nejkrásnější dívky Vídně“. Bouřlivý vztah s vdovou po slavném skladateli a múzou mnoha umělců netrval...

Markéta Pilátová: Šťouchnutí

Érika je drobná žena s ohonem hladkých, indiánských vlasů. Když jí bylo třináct, řekla: „Tati, stěhuju se do města!“ Všichni zkoprněli. Ona to ale myslela...

Markéta Pilátová: Kung-fu kids

„A nechceš chodit na kung-fu? Nebo na čínskej box? Nebo na obojí?“ zeptala se mě v horkém brazilském pralesním městečku jedna kamarádka. „O půl sedmé ráno,“...

Markéta Pilátová: Český autor

Eurico je drobný pětašedesátník, na nose má kulaté lenonky, nosí džíny a batikovaná trička, poslouchá songy ze šedesátých let a je spisovatel. Kdysi napsal...

Markéta Pilátová: Ráj čutálistů

Tak nám to začalo. Brazílie se proměnila v ráj čutálistů. Fandové na celé planetě se nemohli dočkat, ale samotní Brazilci proti fotbalovému mistrovství světa...

Markéta Pilátová: Matná zrcadla

Český čtenář se obecně rád zhlíží v zrcadlech. Tedy v textech, které jsou tak trochu, nebo tak hodně o něm. Odehrávají se v podobných obývácích, řeší se v nich...

Markéta Pilátová: Babalu

Čtení v pyžamu. Pohádková medicína. Jiné místo. Zdravotní čtení. Čtení v posteli. Pilulkové čtení. Návštěva s knihou. Kniha v županu. Už měsíce přemýšlím, jak...

Reakce: Václav Klaus čte Salon

Když se ta informace ke mně dostala, chtě nechtě jsem si vzpomněl na díl Létajícího cirkusu od britských Monty Python, kde se účinkující před kamerou dozvědí,...

Markéta Pilátová: Papež z metra

Papež František je prvním Latinoameričanem, který usedl na Petrův stolec. Když tato zpráva obletěla svět, všichni byli tak trochu překvapeni a pak to hned...

Markéta Pilátová: Zvoňte na Veverky!

Přikládám svůj prst na tlačítko s obrázkem veverky. Sídliště za mnou, sídliště přede mnou. Betonová školka obrostlá zahradou jako jeho zelené srdce. Vstupuju...

Markéta Pilátová: Žena v županu

Žena v županu je žena, která k práci potřebuje župan. A někdy i postel. Ne, není to kurtizána. Jsem to já, když chci něco napsat, když se potřebuju soustředit....

Markéta Pilátová: Půlnoční

Tu noc bude sníh křupat pod nohama a do barokního kostela se nahrne spousta svátečních věřících. Zahřejeme studené kostelní lavice svými pozadími obalenými...

Markéta Pilátová: Hrdost

Být hrdý na svou vlast – to jsme se učili za komunistů papouškovat už na základní škole. A šlo to dost ztuha. Pak přišlo otevření hranic, člověk vyjel ven...

Markéta Pilátová: V sauně

Má saunovací mánie začala, když mi byly čtyři roky. Maminka mě odvedla do psychiatrické léčebny v Kroměříži, kde byla svého času nádherná sauna, která se za...

Nad knihou: Neumřeš a nebudeš se bát

Román německé literátky Kathrin Schmidtové Neumřeš (přeložily Renáta Tomanová a Iva Kratochvílová, Host 2012) začíná slovy úpornými a tenkými jako vlásečnice....

Markéta Pilátová: Svoboda pana Opičky

Říkali jsme mu pan Opička. Kdo ví, koho z nás tří to debilní jméno napadlo. Bylo to krycí jméno. Připadalo nám, že říkat na Kubě nahlas Oswaldo Payá by mohlo...

Markéta Pilátová: Blues za Petra

Jmenoval se Petr a vyskočil z okna. Nejspíš mu nebylo ani třicet. Měl úzkou, jemně řezanou tvář, kočičí pohyby a nosil trička z přírodní bavlny. Kdybych byla...

Markéta Pilátová: Výchova k ideálům

Před časem jsem si pustila Českou televizi. A dozvěděla jsem se, že paní Jana Jochová Trlicová, místopředsedkyně Výboru na obranu rodičovských práv, má...

Markéta Pilátová: Rodina

Trávím s nimi strašně ráda spoustu času. Když odpovídám na jejich dotazy nebo když přijedou do Prahy. Nejsou to jen kamarádi, je to rodinný klan. Když se...

Nad knihou: Němý a nechápavý

Hned v úvodu knihy hvězdy současné americké literatury Nicole Kraussové Velký dům (přeložila Michala Marková, Argo 2011) začíná čtenář tápat a chápat, že proud...

Markéta Pilátová: Samurajka Věra

Konečně! Konečně film se silným příběhem, o něčem českém a zároveň překračujícím zdejší malý stín. Dokument Olgy Sommerové Věra 68 o naší nejstatečnější...

Markéta Pilátová: Nová žena

„Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem,“ říkával prý Masaryk. Já ho aspoň takto citovala svým žákům, kteří se v Brazílii a v Argentině snažili naučit česky....

Markéta Pilátová: Pahorky suti

Vždycky, když jdu po těch loukách nahoru do hor, myslím na ty pahorky suti obrostlé jeřabinami a planými růžemi. Kolem nich pár ohnutých a okoralých ovocných...

Markéta Pilátová: Právěké dítě

Seděla jsem v tlumočnické kabině a nenáviděla tu ženu. Ona ale za nic nemohla. Mluvila, jak jí bylo vlastní – rychle a rozohněně. Tlumočnice, tedy já, se...

Nad knihou Josého Saramaga: Kainové

Je to kniha krátká a intenzivní. Na sto padesáti stranách svého posledního románu Kain (přeložila Lada Weissová, Plus 2011) José Saramago rozehrál paletu...

Markéta Pilátová: Čagan

V Perugii se nikdo neptal, jestli lze literaturu dělit na mužskou a ženskou. Tady té ženské rovnou uspořádali velkolepý festival Umbria Libri. Žila jím týden...

Markéta Pilátová: Tak upřímně

Tak upřímně, šli byste v neděli ve třicetistupňovém parnu do Stromovky na literární čtení? Já ne, maximálně na hodně studené nealkoholické pivo.

Markéta Pilátová: Dvanáctkou

Možná tu pražskou trasu znáte. Jedete do Holešovic nebo na Výstaviště, nejlépe dvanáctkou. Těsně před místem, kde tramvaj zatáčí k areálu výstaviště, stojí...

Markéta Pilátová: Za Tetrem je Baires

Film Tetro režiséra Coppoly začíná největším klišé, jaké si dovedete představit. Mladík v námořní uniformě přijíždí do čtvrti La Boca, nejkýčovitější části...

Brazilský Dante

Nad knihou Joãa Guimarãese Rosy Dál – dál a dál

Fejeton Markéty Pilátové: Macanudo vesmír

„Nenávidíš mě moc?“ ptá se mě současný nejslavnější komiksový tvůrce Argentiny Ricardo Liniers, alias Macanudo. „Ani ne, proč?“ odpovídám. „Překladatelé mě...

Nechcípnout na průměrnost

Je to divná kniha. Kniha o divné době. O divných lidech. Jako Kunderův Žert. Jmenuje se Temná komora Damoklova (přeložila Magda de Bruin-Hüblová, Host 2010),...

Fejeton Markéty Pilátové: Origasmus

Leonor bydlí daleko. Musím nasednout na vlak, přesednout na metro a pak na autobus 232. Raději se neptám, kolik má Leonor let. Asi tolik, kolik má doma...

Fejeton Markéty Pilátové: Dva muži ve sklepě

Ricardo má přes osmdesát. Každý večer si sedne k počítači a rozesílá mailem známým „hezké věci“. Benedettiho básně s fotkami oceánu a zapadajícího slunce,...