Článek
Koncem roku 2011 převzal italský bankéř a ekonom prezidentské křeslo Evropské centrální banky (ECB) a vyvstal před ním nelehký úkol vyvést Evropu z dluhové krize. V jejím čele setrval do roku 2019. Je mu připisována velká zásluha na záchraně eura. Od roku 2021 do roku 2021 předsedal italské vládě. Je známý také pod přezdívkou ‚‚Super Mario’’.
Dluhová krize EU
Když se počátkem roku 2011 začalo mluvit o Mariu Draghim, dosavadním šéfovi Italské národní banky, jako o možném nástupci Jeana-Clauda Tricheta v čele Evropské centrální banky (ECB), kritici poukazovali na jeho původ. Rodák z Itálie, která se stala jedním z nejzadluženějších států Evropy, ale nakonec své odpůrce rychle přesvědčil, že je schopen čelit prohlubující se krizi. V listopadu 2011 tak usedl do čela druhé nejmocnější centrální banky na světě s jasným cílem: zamezit rozšíření dluhové krize. To se mu také podařilo.
Životopis
Mario Draghi se narodil 3. září 1947. K hospodářské tematice měl blízko už od mládí, jeho otec se v Itálii podílel na zavádění poválečné měny. Rodák z Říma po ukončení docházky na jezuitské škole - jejíž přísný řád se na něm prý viditelně podepsal - vystudoval ekonomii na univerzitě La Sapienza. Jako vůbec první Ital pak získal ekonomický doktorát na americkém massachusettském institutu.
Na počátku 80. let začal vyučovat ekonomii na univerzitě ve Florencii a v roce 1984 se stal výkonným ředitelem Světové banky. Později vstoupil do politické sféry. V roce 1991 začal působit na ministerstvu financí a přičítá se mu klíčová zásluha na tom, že během deseti let, které v resortu strávil, připravil Itálii k přijetí eura.
Když v roce 2001 převzal otěže italské vlády Silvio Berlusconi a Draghi opustil ministerstvo. Tři roky pak vykonával funkci viceprezidenta v bankovním domě Goldman Sachs. Právě tento milník později zkazil jeho jinak úspěšnou a bohatou kariéru. Když se o několik let později ocitlo Řecko na pokraji krachu, ukázalo se, že právě Goldman Sachs pomáhal řecké vládě zatajit skutečný rozsah státních dluhů.
Přesto byl v roce 2011 vyzván, aby usedl do čela Evropské centrální banky a pokusil se zmírnit evropskou dluhovou krizi, která naplno odstartovala právě v Řecku. Stal se tak vůbec třetím prezidentem ECB.
V roce 2021 byl jmenován premiérem italské vlády. V červenci 2022 podal demisi, ale tehdejší italský prezident Sergio Mattarella ji nejprve nepřijal. Požádal ho, aby vládu nadále vedl, než proběhnou předčasné volby.
Na počátku roku 2024 začal pracovat na vypracování analýzy konkurenceschopnosti Evropské unie.
