Liberec

Liberec je s více než sto tisíci obyvateli pátým největším městem v Česku, třetím v Čechách. Leží ve Frýdlantském výběžku, v údolí mezi Lužickými a Jizerskými horami. Po staletí byl centrem obchodu i průmyslu. V současnosti je rovněž krajským městem, tedy centrem Libereckého kraje.

Liberec se nachází asi 91 km severo-severovýchodně od Prahy a asi 99 km severo-severozápadně od Hradce Králové. Leží v Liberecké kotlině Žitavské pánve, konkrétně mezi Ještědsko-kozákovským hřbetem a Jizerskými horami.

Minulost města je pevně spjatá s německou komunitou. Ta jej nazývala Reichenberg.

Do roku 1939 zabíral Liberec plochu 6,2 km², což dnes představuje historický střed města. Následné připojení okolních 23 obcí plochu města téměř zdvacetinásobilo. Nynější rozloha se ustálila ve statistikách na 106,1 kilometru čtverečním.

Liberec leží jen pár kilometrů od dalšího významného města v regionu, Jablonce nad Nisou. Spojuje je například tramvajová doprava. Společně vytvářejí aglomeraci s přibližně 150 tisíci obyvateli.

Liberecká historie sahá až do středověku. Nynější město leželo na obchodní stezce z Čech do Lužice. Přechod Ještědského hřebene byl ovšem pro obchodníky se zbožím příliš náročný, proto pod ním založili malou osadu pro odpočinek.

Poprvé je zmiňovaná roku 1352 jako Reychinberch. V následujících stoletích se postupně měnila na poddanské městečko, což písemně potvrdil roku 1577 císař Rudolf II. V té době také vznikají první kamenné stavby, včetně zámku.

Zásadní proměnu Liberec prodělal v druhé polovině 18. století, kdy bylo jeho centrum zastavěno zděnými domy v klasicistních formách. Osmnácté století bylo rovněž ve znamení boomu textilního průmyslu, který se ostatně ve městě budoval už od 16. století.

V 19. století se pak přidal kovoprůmysl. V té době se Liberec rozrůstá tak, že mu v důležitosti konkurovala v Čechách jen Praha. Působily tam tři konzuláty, padesát textilních továren, šedesát továren zaměřených na kovoprůmysl, mimo jiné i na výrobu automobilů RAF (Reichenberger Automobil-Fabrik).

Kvapný rozvoj města v 19. století urychlilo rovněž vybudované železniční spojení. Například v roce 1859 byly otevřeny tratě do Pardubic a německé Žitavy.

Až z 19. století pochází pravděpodobně také český název města Liberec. Vznikal po staletí komolením německého názvu, mimo jiné se mu říkalo i Rychberk. Český živel byl přitom mezi obyvateli dlouhodobě ve výrazné menšině, ještě koncem 19. století tvořili Češi jen sedm procent obyvatel.

Éru prosperity celého regiónu ukončila 1. světová válka a následující národnostní rozmíšky. Obchodníci ztratili tradiční odběratele v Německu a Rakousku. Sudetští Němci navíc odmítli po roce 1918 být součástí vzniklého Československa. Založili proto v severním pohraničí provincii Deutschböhmen s vlastní vládou, měnou a Libercem jako hlavním městem. Jejich snaha přidružit se k Německu, nebo Rakousku potlačila téměř bez bojů nová československá armáda.

Napětí ale nezmizelo. V roce 1935 vyhrála volby v Liberci Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei – SdP), jejímž předákem byl rodák z Vratislavic nad Nisou Konrad Henlein. Po Mnichovu bylo město Němci zabráno a Češi vyhnáni do vnitrozemí. Liberec se stal hlavním městem nové sudetské župy a sídlem místodržícího.

Konec války přinesl Liberci skoro úplnou obměnu obyvatel. Němci byli odsunuti do dvou let, tedy do roku 1947. Německou stopu smazalo také znárodnění jejich textilních firem. V Liberci se to týkalo například společností Johann Liebig, Herminghaus a spol., Hoffman a Hettwer či C. Neumann a synové.

Od března 1946 v Liberci sídlily České vlnařské závody, jež v září 1948 přijaly jméno Textilana - celkově ji poté tvořilo 39 závodů s 9000 zaměstnanci.

Město před rokem 1989 proslavila v Československu i výrobna cukrovinek Lipo, domov sladkých bonbónů pro děti.

V současnosti je Liberec známý ve světě automobilového průmyslu, a to zejména lisováním plastů a výrobou forem v podniku Magna Exteriors (Bohemia). Ve stavebnictví se zase v republice prosazuje firma Syner.

Liberec je oblíbeným turistickým centrem. Malebné domy obklopující náměstí z něj učinily architektonickou perlu severu Čech. Známá je především radnice postavená za pět let v novorenesančním stylu a dokončená v roce 1893.

Za budovou radnice se nachází Divadlo Františka Xavera Šaldy z roku 1893. Zlaté jádro města pak tvoří budovy spořitelny, muzea a obchodní komory z let 1901 - 02.  Rozmach a vliv Liberce dokládají rovněž honosné vily vybudované na přelomu 19. a 20. století.

Do učebnic vešla také stavba přehrady na Harcovském potoce v letech 1902 - 1904 vybudované v reakci na mohutnou ničivou povodeň z roku 1897. Projekt Intze z Cách přitom upustil od tradičních sypaných hrází. Vznikla tak vůbec první zděná přehradní hráz v Evropě. Přehrada je i s podzemními základy vysoká 20,5 metru, 157 metrů dlouhá a koruna se zvedá 13 metrů nad terén.

Z poválečné architektury proslavil město pod Ještědem především netradiční hotel s restaurací. Moderní věž ve tvaru rotačního hyperboloidu vznikla podle projektu ing. Arch. Karla Hubáčka. Stala se dominantou kraje. Hubáčkovo dílo ocenili také v zahraničí, získal za něj prestižní Perretovou cenou. Objekt byl otevřen 21.9.1973.