Korejská lidově demokratická republika (KLDR)

Korejská lidově demokratická republika (KLDR) k sobě dlouhodobě poutá velkou pozornost, neboť tato chudá totalitní militaristická země představuje značnou hrozbu kvůli nijak nezastírané snaze získat zbraně hromadného ničení. Uskutečnila několik pokusných jaderných výbuchu a nespočet testů balistických raket.

Severní Korea představuje relikt z dob studené války. Ten přetrval v petrifikovaném stavu až do současnosti, byť se po pádu Sovětského svazu světová socialistická soustava rozpadla a Čína v posledním čtvrtstoletí prodělala ohromné proměny a stala se z ní jedna z nejvýznamnějších světových ekonomik.

KLDR představuje jeden z nejobskurnějších režimů současnosti - militaristický totalitní stát, ve kterém hraje hlavní roli armáda. S jistou nadsázkou by se dal označit za druh konfuciánského šógunátu s dědičným vládcem. Kult jeho osobnosti spíše než stalinský připomíná zbožštění japonského císaře.

V posledních desetiletích, po rozpadu bipolárního světa ovládaného dvěma supervelmocemi, se situace okolo KLDR vyhrotila. V zemi nedošlo k žádným výrazným politickým a společenským proměnám. V dnešním světě se velmoc cítí osamocená a ohrožená, protože doba podobným režimům nepřeje.

Pchjongjang se proto rozhodl vsadit na odstrašování zbraněmi hromadného ničení, které začal vyvíjet během devadesátých let. Tento krok stát dostal do ještě větší izolace a navíc čelí sankcím Rady bezpečnosti OSN. Zatímco armádní programy spolykaly ohromné prostředky, lid KLDR žije v bídě a trpí podvýživou související s hladomory.

Situace na Korejském poloostrově má kořeny na konci 19. století, kdy se Japonsko rozhodlo pro expanzi. V Portsmouthské smlouvě, která v roce 1905 ukončila rusko-japonskou válku, se Moskva zavázala, že bude ctít japonské zájmy v Koreji, a v tajném Taft-Kacurovu memorandu z téhož roku USA uznaly Koreu jako součást sféry japonského vlivu výměnou za souhlas Japonska s tím, že císařství uzná Filipíny jako oblast amerického zájmu. Japonsko ji pak 22. srpna 1910 anektovalo.

Samostatnost získala Korea až po porážce Japonska ve druhé světové válce, ovšem byla rozdělena, protože sever osvobodila Rudá armáda. Sovětský svaz splnil svůj slib, že tři měsíce po ukončení bojů v Evropě zahájí tažení proti císařskému Japonsku. Rudá armáda zahájila operaci Srpnová bouře 9. srpna 1945, tedy v den, kdy Američané svrhli atomovou bombu na Nagasaki.

I když japonský císař Hirohito 15. srpna oznámil kapitulaci, boje s kvantungskou armádou pokračovaly až do 19. srpna. Pchjongjang osvobodila Rudá armáda 24. srpna. Sovětský svaz dodržel dohodu a nepřekročil demarkační linii na 38. rovnoběžce. Na jihu převzaly moc národní výbory, tvořené partyzány bojujícími proti Japoncům, protože Američané se vylodili v Inčchonu až 8. září.

Plán sjednotit obě Koreje však selhal, protože se obě vyvíjely zcela odlišně. Spojené státy neuznaly Korejskou lidovou republiku, která spontánně vznikla na jihu, a ustavily tam vlastní okupační správu. Rozdělení země potvrdila v prosinci 1945 moskevská konference ministrů zahraničí SSSR, USA a Velké Británie s tím, že prozatímní správa potrvá pět let, a pak by se měla země sjednotit. Ochota velmocí podílet se na sjednocení Koreje ale ochabla, protože propukla studená válka. Obě strany se v ní pokoušely udržet si své pozice v každé části světa.

V únoru 1946 se na severu stal předsedou Prozatímního lidového výboru v Severní Koreje Kim Ir-sen, na jihu stanul v témže roce v čele Li Syn-man. Na rok 1948 byly sice naplánované celonárodní volby pod patronací Prozatímní komise OSN, které měly rozhodnout o tom, kdo ve sjednocené Koreji bude vládnout, ale Pchjongjang je odmítl. Konaly se jen na jihu, kde v nich 10. května zvítězil Li Syn-man, který 15. srpna 1948 vyhlásil Korejskou republiku. Pchjongjang na to zareagoval, 9. září byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika (KLDR) v čele s premiérem Kim Ir-senem.