Kladno

Kladno je největším městem Středočeského kraje. Čítá kolem sedmdesáti tisíc obyvatel a je třináctým největším městem České republiky. Nachází se v Kladenské tabuli, zhruba dvacet pět kilometrů severozápadně od Prahy.

Skládá se ze šesti místních částí a 7 katastrálních území. Jelikož jde o statutární město, zákon mu dovoluje vytvořit samosprávné městské části. K tomuto kroku však Kladno nepřistoupilo.

Městem neprotékají žádné větší řeky. Vodu tak po staletí dodávaly obyvatelům tamní potoky. K významnějším se řadí Dřetovický či Lidický potok. Historie Kladna je neodmyslitelně spojená s těžbou černého uhlí. Jeho ložiska jsou dodnes pod velkou částí města. Stopy intenzivní těžby, ale i hutní činnosti jsou ostatně vidět v krajině dodnes, jde konkrétně o zarůstající haldy důlní hlušiny a železárenské trusky.

První zmínka o Kladně pochází z počátku 14. století. Tehdy bylo nynější město zmiňováno jako ves, kterou vlastnil rod Kladenských z Kladna. Roku 1543 vymřel „po meči“, vlastnická práva připadla rytířskému rodu Žďárských ze Žďáru.

Za jejich vlády se z vesnice stalo městečko, a to v roce 1561. Součástí privilegií bylo používání vlastního znaku: modrého štítu s polovinou stříbrné orlice a rysem.

Bouřlivý rozvoj obce ovšem nastal až v druhé polovině 19. století během průmyslové revoluce. Postupně získalo řadu privilegií. V roce 1870 bylo povýšeno na město a osmnáct let později mu byl udělen čestný titul „královské horní město“.

Důležitost Kladna potvrdil v roce 1914 císař František Josef I. Městský znak tehdy získal symboly hornictví – zkřížená stříbrná kladívka ovinutá zlatou stuhou.

Rozkvět vystavěný na těžbě uhlí a těžkém průmyslu pokračoval i za první republiky. Silnou pozici měla ovšem v Kladně i tehdejší komunistická strana, která těžila z množství dělníků pracujících v často otřesných podmínkách. Tehdy také získalo Kladno přezdívku Rudé.

Záhy po obsazení Československa v roce 1939 nechali nacisté uvěznit všechny členy městského zastupitelstva. Vybudovali také sídlo obávané centrály gestapa, která mimi jiné iniciovala vyhlazení nedaleké obce Lidice. Kaple kladenského reálného gymnázia byla posledním místem pobytu lidických žen a dětí před jejich transporty do Třetí říše.

Po roce 1945 patřilo Kladno k městům, kde komunistická strana navazující na tradiční revoluční nálady ve městě potvrdila svou silnou pozici. Jejímu převzetí moci v únoru 1948 tak nic nebránilo. Záhy poté se Kladno začalo opět výrazně měnit.

Rozrůstající se průmysl a těžba lákaly stále více lidí a pro ně vyrůstala rozsáhlá panelová sídliště. Ekonomika města utrpěla, když v důsledku nezdařených privatizací některých velkých podniků zanikla řada pracovních míst. Obyvatelé začali hromadně dojíždět za zaměstnáním do nedaleké Prahy.

Kořeny kladenského průmyslu sahají do poloviny devatenáctého století. V roce 1846 objevil Jan Váňa v oblasti Dříně velké naleziště uhlí. Zpráva oslovila špičky tehdejších podnikatelských kruhů.

Už o dva roky později založil českobudějovický průmyslník Vojtěch Lanna s bratry Kleinovými Kladenské kamenouhelné těžařstvo. To dominovalo oblasti následující desetiletí.

Lanna a Kleinové stáli také za vznikem a rozvojem druhého pilíře kladenské slavné minulosti – železářstvím. V roce 1854 vystavěli Vojtěšskou huť (Adalberthütte) a následně roku 1857 založili Pražsko-železářskou společnost.

Doslova legendou se však na konec stal jiný podnik – Poldina huť (Poldihütte). Založil ji v roce 1889 ředitel Pražsko-železářské společnosti Karel Wittgenstein. Světově proslula výrobou kvalitní legované oceli. Mnozí si také dodnes pamatují její symbol: hlavu pohledné ženy, Wittgensteinovy manželky Leopoldiny. Právě ji ctil název podniku Poldi.

Firma přežila také poválečné zestátnění. Spolu s jinými vytvořila hutní gigant Poldi, který dával práci Kladeňanům i lidem v širokém okolí města. Intenzivní výroba s sebou ovšem přinášela devastaci krajiny, s níž se region dodnes vypořádává.

Poldi se zapsala do dějin československého, respektive českého, průmyslu také po roce 1989, a to nezdařenou privatizací. Krach společnosti v rozmezí let 1996-97 těžce poškodil celé Kladensko.

Podnik se rozpadl na několik nástupnických firem. Část patří od roku 1999 německé firmě Scholz a.s. Zánik poldovky opakovaně projednávaly české soudy. Zpovídali se z něj tehdejší vlastníci: Vladimír Stehlík a jeho syn Marko. Oba čelili podezření, že společnost takzvaně vytunelovali.

V současné době převzala roli důležitého kladenského podniku společnost NKT Cables, a.s., dříve známá pod názvem Kablo Kladno. Té se na rozdíl od poldovky podařilo nepříznivá devadesátá  dvacátého století ustát. Firma založená už v roce 1865 se specializuje na dodávky lan pro kamenouhelné doly.

Architektonickou tvář města utvářela období rozkvětu. Nejvýznamnější stavby proto vznikaly na české poměry relativně později, až v 19. století. Podobu tamních ulic mimořádně ovlivnil od devadesátých let 19. století starosta města a lékař Jaroslav Hruška. Pod jeho vedením rostly četné stavby, které se staly kladenskými dominantami.

Nejstarší kladenské budovy však mají kořeny mnohem dále v minulosti. Patří k nim mimo jiné tamní zámek. Nejstarší i nejvýznamnější památky jsou přitom soustředěné kolem centrálního náměstí Starosty Pavla.

Zámek v Zádušní ulici patří k nejstarším kladenským památkám. Původně gotická tvrz, označována jako Hořejší, měnila svou tvář snad v rámci všech významných architektonických stylů, které kdy zasáhly české území.

V 60. letech 16. století z ní už zbyly jen sklepy a na místě byla vystavěna trojkřídlá patrová stavba v renesančním slohu. Tu přestavěl v letech 1738-40 K. I. Dientzenhoferem do podoby dnešní jednopatrové barokní podoby.

V současnosti sídlí na zámku  Zámecká galerie města a pobočka městské knihovny. Přiléhá k němu rovněž zámecká zahrada s vyhledávaným medvědáriem.

Budova na náměstí Starosty Pavla vznikla v letech 1897-1898 v novorenesančním slohu podle projektu Jana Vejrycha. Zdobí ji socha rytíře od Antonína Poppa. Výzdoba průčelí jinak pochází od Adolfa Liebschera, rovněž obřadní síň je zdobena triptychem tohoto autora, znázorňující alegorii hornictví a hutnictví.

Na místě současného kostela na náměstí Starosty Pavla se původně nacházel gotický kostel z padesátých let 14. století. Četné přestavby dokončila v letech 1897-1899 trojlodní novorománská bazilika s věží podle projektu Ludvíka Láblera. Byla slavnostně vysvěcená v červnu 1900.

Další památkou na náměstí Starosty Pavla je téměř deset metrů vysoké pozdně barokní dílo sochaře J. Hiernla. Návrh vytvořil K . I. Dientzenhofer v letech 1739-1741 pod patronací břevnovského opata Benno Löbla. Sousoší stojí na místě, kde v minulosti původně stával pranýř.

Kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého byla postavena v roce 1706. Za benediktinského opata Benno Löbla byla nejprve přenesena na Královskou třídu, dnes ulice T. G. Masaryka, a poté na roh Poděbradovy ulice.

Sochu ovšem potkal osud četných katolických památek bezprostředně po roce 1918. V předvečer svátku Jana Husa ji zástup mladíků svrhl. Torzo následně leželo až do roku 1968 na zahradě děkanství. Díky iniciativě občanů Velké Dobré je nyní restaurována a umístěna u doberské kaple.

Originál sochy posloužil k vytvoření kopie. Ta zdobí novou kašnu zhotovenou podle návrhů sochařů Zdeňka Maniny a Vojtěcha Malaníka a architekta Petra Šulce a vysvěcenou v květnu 2003.

V Divadelní ulici stojí budova divadla navržená Emilem Hrabětem a vyzdobená podle návrhů architekta J. Rösslera. Byla zbudována v letech 1911-1912 ve stylu pozdní secese, ovlivněné kotěrovskými zásadami tzv. nové moderny.

Slavnostní otevření proběhlo v květnu 1912. Hrála se divadelní hra H. Udena, což byl pseudonym tehdejšího kladenského starosty Hrušky.

K nejstarším kladenským památkám patří také Kaple sv. Floriána na ulicie T. G. Masaryka. Původně zde stával lazaret pro chudé panské služebníky založený v roce 1610. Zajímavě koncipovaná stavba postavená v barokním slohu dle návrhu K.I. Dientzenhofera, jejíž půdorys tvoří kružnice, do níž je vepsán čtverec.

Architektem navržený objekt má v půdorysu kříž se středem ohraničeným osmihranným prostorem pod kopulí. Ta má průměr 8,9 m a je zaklenutá ve výšce 16,2 m. Základní kámen kaple byl položen roku 1751, stavba pak dokončená a slavnostně vysvěcená až roku 1872.

Židovské tradice připomíná v Kladně novorenesanční objekt z roku 1884 v dnešní ulici plk. Stříbrného. Postavil jej pražský stavitel E. Brandt na místě původního židovského domu.

Stavbu s obdélníkovým půdorysem se segmentově vystupující apsidou vyniká západním průčelím. To zdobí černé mramorové desky se zlatými nápisy Starozákonného Desatera. Dnes v budově sídlí Husův sbor církve československé husitské.

V Příční ulici stojí Dům hostů (Poldihaus). Jeho autorem byl významný vídeňský architekt Josef Hoffmann.

Stavba vyniká jednoduchostí a jednotným vnitřním funkčním vybavením z roku 1903. Ve své době předběhla svým stylem v mnohém dobu.