Kevin Dahlgren

Američan Kevin Dahlgren přijel do České republiky na návštěvu sestřenice údajně hledat sám sebe. Skončilo to tragédií. Podle obžaloby celou rodinu, u níž žil, v roce 2013 chladnokrevně vyvraždil. Soud mu za to vyměřil doživotí. Dne 11. ledna 2018 se odsouzený mladík oběsil ve své cele.

Dne 22. května 2013 přijeli hasiči po oznámení sousedů k požáru v domě v Brně-Ivanovicích. Uvnitř objevili mrtvá těla čtyř členů rodiny - matky, otce a dvou synů, z nichž jeden ještě nedosáhl dospělosti.

Požár podle policie založil právě Kevin Dahlgren, když se snažil těla spálit a zničit tak důkazy. Ale od začátku.

Kevin Dahlgren žil v americkém Sacramentu se svou rodinou bývalých českých emigrantů. V roce 2013 se rozhodl navštívit rodinu své sestřenice Veroniky v Brně.

Veronika učila na základní škole dějepis a český jazyk a byla též mezi žáky oblíbenou výchovnou poradkyní. Otec rodiny Martin působil mimo jiné v hudební skupině Ukulele Orchestra Brno. Jejich mladší syn David studoval na gymnáziu a ve volném čase hrál fotbal, starší Filip studoval na Masarykově univerzitě a hrál se svým otcem ve skupině.

Sousedé uvedli ve svých výpovědích, že prý Dahlgren přijel proto, „aby si odpočinul od svých psychických problémů a našel sám sebe”.

Často se stravoval v restauraci, která se nacházela v blízkosti onoho domu. Servírky z restaurace uvedly, že si obžalovaného pamatují, protože přibližně každý druhý den si objednával stejné jídlo. Byl prý milý a velmi slušný host.

Další ze sousedů uvedl, že Dahlgren od něho chtěl koupit marihuanu a nabízel mu lekce angličtiny za 200 korun na hodinu, které mimo jiné nabízel i ve svém jediném příspěvku na facebookovém profilu, který si založil 4. května, tedy chvíli poté, co měl přiletět do České republiky.

Celá tragédie se odehrávala v průběhu odpoledne. Dahlgren měl podle obžaloby tři členy rodiny zavraždit ráno a na nejmladšího syna si počíhal, když přišel domů ze školy. Podle kriminalistů si počínal obzvlášť brutálně. Použil totiž nejen dva nože, ale i několik kilogramů těžký kámen.

„Oběti byly zavražděny postupně, tudíž se zřejmě nejedná o vraždu v afektu,“ řekl šéf vyšetřovacího týmu Antonín Hrdlička.

Podle spisu se dvacetiletý mladík choval podezřele už den před vraždou. „Dahlgren se podivně choval už po příletu do Česka při svých procházkách v blízkém lese. Noc před vraždou obcházel kolem domu (...) s nožem v ruce,” stojí ve spisu.

V kritický den volala podle vyšetřovatelů matka v 6:40 do školy, kde pracovala, že nepřijde, protože ji bolí hlava. O osmdesát minut později byli tři členové rodiny po smrti.

Dahlgren ale z domu zatím neodešel a počkal si, až se domů vrátí nejmladší syn, který byl ve škole. S mladíkem si Dahlgren vyměnil několik SMS, že spolu půjdou běhat.

Podle záznamu bezpečnostních kamer přišla do domu před devátou listonoška, od které rozrušený Dahlgren převzal poštu. Zvonila dvakrát. „Byla jsem tam, ale jen jsem mu dala poštu a šla jsem, nic víc vám nebudu říkat,” popsala.

V jedenáct do domu dorazila uklízečka, která docházela pravidelně každou středu. S Dahlgrenem se srazila v předsíni, mladík ji poslal pryč.

Mladší syn, s nímž si Dahlgren plánoval běhání, přišel domů kolem půl jedné. Soused uvedl, že z domu byl slyšet mezi půl jednou a jednou hodinou hlasitý výkřik.

Pachatel pak zabalil své oběti do textilií, umístil je do garáže a minimálně tři ze čtyř těl se pokusil spálit. Právě dýmu z tohoto ohně si všimli sousedé a zavolali hasiče, kteří těla objevili. To bylo 22. května kolem desáté večer, v tu dobu však Dahlgren už pravděpodobně nebyl na území České republiky.

O tom, že se jednalo o brutální masakr, nebylo podle šéfa jihomoravské mordparty Antonína Hrdličky pochyb. „Nejprve jsme vlastně vůbec nevěděli, kdo jsou oběti. Měli jsme problém s jejich identifikací a pracovali jsme i s verzí, že jedno z těl může být i Dahlgren, který byl v rodině na návštěvě,“ řekl Hrdlička.

„Ano, mohli jsme oběti omýt obličej a zavolat někoho od sousedů, ovšem v tom případě bychom si sami zničili řadu potřebných stop,“ dodal.

Okamžitě po události policie vyhlásila po Kevinu Dahlgrenovi pátrání a nařídila kontroly hraničních přechodů.

Rodilý Američan měl původně poslat SMS svému známému, který mu našel zaměstnání lektora angličtiny na brněnské univerzitě, že mu za vše děkuje, ale že už je na cestě do Vídně. Na cestu do Rakouska si podle českých kriminalistů vzal taxík. O Dahlgrenově jednodenním pobytu ve Vídni nejsou známy žádné informace.

Ve čtvrtek 23. května 2013 odletěl mladík kolem desáté ráno do Washingtonu. Česká policie informovala členy posádky, že se na jejich palubě právě pohybuje čtyřnásobný vrah, ale musí zachovat absolutní mlčení, protože by muž mohl v panice ublížit ostatním cestujícím. Dahlgren tak netušil, že na něj po příletu bude čekat FBI s želízky a že ho ihned umístí do takzvané vydávací vazby.

Krátce nato mladíka vyslechla soudkyně, k níž se měl údajně chovat velmi slušně a vychovaně. Dahlgren zažádal o právníka, kterého mu měli zaplatit jeho rodiče. Zvolil si jednoho z nejlepších amerických obhájců Theodora Simona, který se snažil o to, aby USA jeho klienta nevydaly do Česka a aby byl propuštěn na svobodu.

Dahlgren americké policii vypověděl, že rodinu našel, když se vrátil domů, ale že už byli všichni mrtví a on se ze strachu rozhodl utéct.

Česká policie měla 60 dnů na předání dostatečných důkazů americkým úřadům. Američané měli posoudit, zda jsou důkazy natolik relevantní, že svého občana do Česka vydají. Poprvé v českých dějinách se tak opravdu stalo a Dahlgren i přes veškeré stížnosti svých obhájců v srpnu 2015 do České republiky přicestoval. 

Ve čtvrtek 5. května 2016 stanul Dahlgren u neveřejného jednání soudu, který mu kvůli obavám z případného útěku vazbu prodloužil do doby, než předstoupil před soud znovu. Tentokrát už ale senát rozhodoval o jeho vině.

Případ začal soud projednávat 31. května 2016.

U Krajského soudu v Brně Dahlgren nevypovídal, soudce proto přečetl jeho výpověď na policii. Druhý den soudce přečetl výpověď Dahlgrena před agenty FBI. Mladík vysvětloval, že utekl, protože se bál Rumunů. Psychiatričce obžalovaný řekl, že si myslel, že je reinkarnací Alexandra Makedonského.

Státní zástupkyně navrhla pro Dahlgrena v úterý 19. července 2016 výjimečný trest 30 let vězení nebo doživotí, obhajoba chtěla pro svého klienta zproštění obžaloby.

Dahlgren také poprvé promluvil - hovořil o svých psychických problémech, aniž by se vyjádřil k vraždám. Psycholožka konstatovala, že Američan trpí těžkou poruchou osobnosti. Od mládí jej údajně provázejí různé bludy, chtěl být superhrdinou a slyší hlasy, které mu dávají pokyny.

Podle obžaloby Dahlgren vraždil v důsledku kombinace osobnostních vlastností, paranoie a agresivity spolu se situačními faktory, zejména tlakem na jeho fungování. Nebyl schopen se z této situace vyvázat bez ztráty cti, a proto napadl postupně všechny členy rodiny jako reprezentanty frustrujícího života.

20. července 2016 byl Kevin Dahlgren úznán viným a dostal doživotní trest, který si měl odsedět v zabezpečovací deteci, kam jsou umisťováni ti nejtěžší zločinci - například sadističtí vrazi nebo pachatelé, kteří jednali v důsledku psychické nemoci.

Dahlgren měl také zaplatit náhradu nemajetkové újmy dvěma pozůstalým, šlo o částku přes 400 tisíc korun.

Podle soudce Petra Zámečníka tvořily nepřímé důkazy ucelený kruh, který svědčil o Američanově vině. „Jako jediný se pohyboval v domě, na jeho kraťasech se našly cákance krve všech obětí, na všech tělech našli experti i jeho pachové stopy," konstatoval soudce.

Senát se zabýval i tím, jestli byl Dahlgren za své jednání trestně odpovědný. „Choval se racionálně, s rozmyslem, ráno zabil tři lidi a pak číhal na svou poslední oběť. Potom manipuloval s těly, tři odtáhl do sklepa, tedy se snažil likvidovat stopy. Takzvaně po sobě uklízel, byl schopen komunikovat s pošťačkou i paní na úklid, kterou vyprovodil z domu takovým způsobem, že tato nepojala žádné podezření," upozornil soudce.

Podle něj je navíc vysoká pravděpodobnost, že kdyby se Dahlgren dostal v budoucnu do úzkostného stavu, mohl by znovu jednat agresivně, a proto uložil mladíkovi doživotní trest.

Několik minut po vynesení rozsudku se Dahlgren po poradě se svým obhájcem rozhodl na místě odvolat proti vině i trestu.

Jeho odvoláním se vrchní soud v Olomouci zabýval od listopadu 2016 do března 2017. Na rozhodnutí čekal Dahlgren ve vazbě, jelikož panovala obava, že by mohl utéct. Dne 23. března vrchní soud potvrdil předchozí doživotní trest i zabezpečovací detenci.

Rozsudku, který byl pravomocný, dopomohl i revizní psychiatrický posudek, který vykonali lékaři psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Ti podle tamního primáře Jiřího Švarce vyloučili, že by Dahlgren trpěl duševní poruchou, která by významně snižovala jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Potvrdil však, že trpěl závažnou disociální a narcistickou poruchou osobnosti a obava, že by svůj čin mohl zopakovat, tak byla oprávněná.

Následně byl převezen do Valdické věznice na Jičínsku, kde si měl odpykat svůj trest.

V polovině srpna 2017 Dahlgrenův obhájce Richard Špaček dokončil dovolání Nejvyššímu soudu (NS) a ten se jím začal zabývat v září. Dovolání žádalo, aby Dahlgren s ohledem na svůj psychický stav místo výkonu trestu zamířil do zabezpečovací detence, případně aby dostal mírnější trest. Nepolemizovalo však s rozhodnutím o vině.

Verdiktu Nejvyššího soudu už se Dahlgren nedožil. Dne 11. ledna 2018 se oběsil na prostěradle ve své cele, ve které si odpykával trest sám. Věznice jeho smrt potvrdila o několik dní později. V souvislosti s jeho smrtí začala Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) zkoumat, zda dozorci a věznice v Dahlgrenově případu nepochybila.

Podle slov obhájce věznice věděla o Dahlgrenových sklonech k sebevraždě, a byly tak nařízené zvýšené kontroly jeho cely. GIBS začal zkoumat, zda dozorci chodili vězně podle plánu pravidelně kontrolovat. Ministerstvo k případu uvedlo, že zatím nemá informace o pochybení ze strany věznice. Dahlgrenovu sebevraždu také označilo za ojedinělý incident, který by neměl ovlivnit případné vydávání Američanů k trestnímu stíhání u nás.

Dahlgrenova smrt neměla vliv na projednávání Nejvyššího soudu. Z trestního zákona totiž plyne, že v případě, kdy dovolání je podáno ve prospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt jednání o dovolání. Soud se však vyjadřuje jen k obecnému principu, ne ke konkrétním případům.

Nejvyšší soud v Dahlegrenově případě rozhodl posledního dne v lednu, rozhodnutí ale mohl zveřejnit až koncem února. V něm se ztotožnil se soudy nižších instancí a shledal dovolání jako nedůvodné. Soud nepochyboval o závažnostech Dahlgrenova jednání a jeho nebezpečnosti pro společnost. Poukázal též na brutálnost a vyšší míru zvrhlosti jeho činu.

Obhajoba v dovolání zmiňovala i pachatelovu nepříčetnost, už dříve mu američtí experti přisuzovali duševní poruchu. Soud se nakonec přiklonil k závěrům českých znalců, jelikož dle jeho názoru měli o Dahlgrenovi a jeho činu k dispozici více informací.