Jiřina Bohdalová

Herečka Jiřina Bohdalová je jednou z největších osobností českých divadelních prken a filmových pláten. Svou celoživotní kariérní dráhu nastoupila už v dětství, dlouhodobé skvělé výkony jí vynesly řadu uměleckých ocenění i státní vyznamenání. Zavítala na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech 2024, kde představila klasiku Vražda ing. Čerta v restaurované podobě.

Narodila se 3. května 1931 v Praze truhláři Františku Bohdalovi a služebné Marii, rozené Brunnerové. Její matka se věnovala ochotnickému divadlu, díky čemuž se k umění dostala také.

Již v dětství stála před filmovou kamerou, poprvé v šesti letech v němém snímku Pižla a Žižla na cestách. Následovaly ještě dětské role ve filmech Zlatý člověk (1939) a Madla zpívá Evropě (1940).

Po maturitě v roce 1949 přesídlila do Ostravy, kde se stala učitelkou na základní škole. Poznala zde Břetislava Staše, svého prvního manžela. Spolu měli dceru Simonu Stašovou, jež se také proslavila jako herečka. Po rozvodu se provdala za divadelníka Radoslava Brzobohatého, se kterým v jednom svazku strávila dvanáct let.

Bohdalová usilovala o studium na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). S přípravou ji pomáhala herečka Vlasta Chramostová. Bohdalová se na školu dostala na třetí pokus. Absolvovala v roce 1957.

Tehdy již okusila spolupráci s Vladimírem Dvořákem. Dvojice se poprvé představila v televizním pořadu Černá hodinka v roce 1956. V letech 1977 až 1998 spolu uváděli téměř 50 dílů Televarieté.

Působila v Divadle ABC po boku Jana Wericha, poté pokračovala v Městských divadlech pražských. Od roku 1967 působila 37 let v angažmá v Divadle na Vinohradech.

V roce 2005 přešla do Divadla Na Jezerce, kde jí principál Jan Hrušínský nabídl pokračování v oblíbené hře Lásky paní Katty. Vinohradské divadlo ji po padesáti představeních stáhlo, v novém působišti ji Bohdalová odehrála ve více než dvou stech dalších reprízách. Teprve až v říjnu 2023, ve svých 92 letech, se na doporučení lékaře Bohdalová rozhodla ukončit divadelní kariéru.

Také v televizi předvedla šíři svých hereckých schopností. Součástí zlatého fondu zůstávají pohádkové postavy a zlidovělé epizody večerníčků. Její hlas zní v Příbězích ovčí babičky, Pohádkách z mechu a kapradí, Broučcích, Malé čarodějnici či Rákosníčkovi.

Objevila se též v řadě seriálů jako F. L. Věk, Pan Tau, Chalupáři či Pojišťovna štěstí. Hrála ve více než 200 filmech, největší věhlas jí přinesly například snímky Světáci, Dáma na kolejích, Čtyři vraždy stačí, drahoušku či dlouho zakázané a nevysílané Ucho.

V 90. letech získala České lvy za hlavní role v Nesmrtelné tetě a ve Fany. V anketě Král filmového úsměvu století se umístila nejvýše ze všech žen, porazili ji pouze Vlasta Burian a Vladimír Menšík. Desetkrát též ovládla anketu TýTý o nejlepší herečku.

Uměleckou činnost Jiřiny Bohdalové ocenil v roce 2013 prezident Miloš Zeman Medailí Za zásluhy. V roce 2021 jí za zvláště vynikající zásluhy v oblasti umění propůjčil Rád Bílého lva I. třídy, nejvyšší třídu českého nejvyššího státního vyznamenání.

Své celoživotní profesi se Bohdalová věnuje nadále. V lednu 2023 však oznámila půlroční pauzu kvůli rekonvalescenci. Zrušila se představení Divadla Na Jezerce, v nichž měla vystupovat. Potýkala se s dýchacími obtížemi a zlomeným obratlem.

V roce 2020 vyšla kniha Můj život mezi slzami a smíchem, kterou tvořila s publicistou Jiřím Janouškem. Dotkla se v ní i nepříjemných epizod svého života.

Kvůli spolupráci s Janem Werichem se o ni zajímala Státní bezpečnost, předávání informací však odmítla. V roce 2004 uspěla u soudu s žádostí o vymazání svého jména z evidence spolupracovníků. Byla na něm vedena neoprávněně. Jméno zmizelo z elektronické verze dokumentu, z tištěné jej technicky odstranit nešlo.

Bohdalová čelila problémům s komunistickým režimem opakovaně. V 50. letech byl její otec odsouzen k 15 letům vězení za protistátní činnost, kvůli čemuž nakrátko přerušila své studium. František Bohdal nakonec strávil za mřížemi sedm let.

Její mladší sestra Jaroslava v roce 1968 emigrovala do Švédska. Poté svědčila na svatbě spisovatelů Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové. Proto se v první polovině 70. let v televizi objevovala méně.