Jednání o důvěře vládě

Jednání o důvěře vládě vyplývá ze vztahu vlády a Poslanecké sněmovny coby zastupitelského orgánu. Jde o klíčový znak parlamentní formy vlády, kdy se zřetelně projevuje odpovědnost vlády vůči Parlamentu.

Článek 68 Ústavy České republiky stanovuje, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Do 30 dnů po svém jmenování musí požádat dolní komoru o vyslovení důvěry.

Tento postup se jako nepovinná zvyklost provozoval od vzniku Československé republiky, v roce 1948 se pak stal povinným. Přitom až do zániku Československa mohli poslanci vyslovit nedůvěru i jednotlivým členům kabinetu, ne jen vládě jako celku.

Česká republika pracuje se dvěma typy projevu (ne)důvěry.

Vláda o ni musí požádat po svém jmenování, ale může o ni žádat častěji. S žádostí může také spojit projednání vládního návrhu zákona. Pro vyslovení důvěry stačí nadpoloviční počet přítomných poslanců.

Poslanecká sněmovna nepřijala žádost první vlády Mirka Topolánka (v říjnu 2006), vlády Jiřího Rusnoka (v srpnu 2013) a první vlády Andreje Babiše (v lednu 2018).

Po nevyslovení důvěry kabinet podá demisi a prezident republiky má druhou příležitost pověřit někoho sestavením vlády. V roce 2013 místo toho Sněmovna schválila návrh na své rozpuštění a konaly se volby. Topolánek a Babiš dostali od hlavy státu druhý pokus a jejich nové vlády obdržely důvěru.

Kdyby se to nestalo, navrhoval by předsedu vlády předseda Poslanecké sněmovny. K tomu dosud nedošlo. Pokud by ani tento třetí pokus nevedl k vládě s důvěrou, mohl by podle Ústavy prezident Sněmovnu rozpustit a následovaly by další volby.

Návrh smí podat skupina nejméně 50 poslanců. Předseda Sněmovny musí poté neprodleně svolat schůzi, na níž bude projednáván.

Pro vyslovení nedůvěry je zapotřebí 101 poslanců (nadpoloviční většina všech). Pokud tento návrh uspěje, vláda musí prezidentovi podat demisi. Pokud tak neučiní, prezident ji odvolá.

Dosud jednou Poslanecká sněmovna přijala návrh na vyslovení nedůvěry. V březnu 2009 po něm musela podat (a podala) demisi druhá vláda Mirka Topolánka. Prezident Václav Klaus poté sestavením nového kabinetu pověřil Jana Fischera.