Jana Bobošíková

Jana Bobošíková je žena mnoha profesí a zkušeností. Ambiciózní politička a bývalá novinářka se proslavila na sklonku roku 2000, když se během krize v České televizi nakrátko dostala do čela jejího zpravodajství. Poté se dala na politickou dráhu, stala se poslankyní Evropského parlamentu, usilovala o prezidentskou funkci a podílela se na utváření nových stran a hnutí.

Narodila se 29. srpna 1964 v Praze. Studovala zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické a působila v ústředním výboru Socialistického svazu mládeže. Během studií poznala Pavla Bobošíka, pozdějšího podnikatele ve sklářském průmyslu. Vzali se v roce 1986 a měli spolu dvě dcery. Bobošík zemřel v roce 2022.

Během studií si vydělávala jako uklízečka na mateřské dovolené, v prosinci 1989 nastoupila do Československé televize, zabývala zejména problematikou Občanského fóra a privatizace. V 90. letech působila na různých postech v řadě médií včetně ČT, Českého rozhlasu a Hospodářských novin. Převážně se věnovala ekonomickým tématům.

Její jméno se dostalo do povědomí občanů poté, co se v roce 2000 stala tváří krize v České televizi. Během ní se na necelé dva měsíce stala ředitelkou zpravodajství ČT, kam ji jmenoval generální ředitel Jiří Hodač. Začala rozdávat výpovědi a ČT začala vysílat dvě varianty některých pořadů. Jednu od lidí souhlasících s jejími postupy, druhou připravovanou odpůrci. Z funkce ji odvolal až prozatímní nový ředitel Jiří Balvín.

Nedlouho poté, co opustila Kavčí Hory, ji do svých řad přetáhla televize Nova, kde následující tři roky moderovala politickou talk show Sedmička.

Do politiky vstoupila v roce 2000 v roli poradkyně předsedy Poslanecké sněmovny, kterým byl tehdy Václav Klaus. Bobošíková se nikdy netajila obdivem k pozdějšímu prezidentovi.

V roce 2004 byla jako nestranička zvolena do Evropského parlamentu na listině hnutí NEZÁVISLÍ. Působila ve výboru pro regionální rozvoj a meziparlamentní delegaci Evropského parlamentu a Ukrajinské republiky. Zapsala se mimo jiné jako odpůrkyně Lisabonské smlouvy. Mezitím v roce 2006 založila stranu POLITIKA 21 a do roku 2011 jí předsedala.

V únoru 2008 Bobošíkovou navrhla většina tehdejších poslanců KSČM do druhé volby prezidenta republiky. V první nebyl zvolen nikdo. Jejími soupeři byl Jan Švejnar a obhajující Václav Klaus. Bobošíková nakonec oznámila na konci svého projevu před volbou, že odstupuje, neboť pro ni navrhovatelé nesehnali větší podporu.

Spekulovalo se, že její kandidatura měla jen přispět Klausovu znovuzvolení, k němuž nakonec došlo ve třetím kole volby. Bobošíková se sama profilovala pravicově.

Post v Evropském parlamentu se v roce 2009 neúspěšně pokoušela obhájit na listině koalice Suverenita. Její stranu sdružovala se Stranou zdravého rozumu (později používající mj. název Suverenita - blok Jany Bobošíkové, strana zdravého rozumu). Bobošíková stála na prvním místě, koalice však dosáhla na 4,26 % hlasů a nepřekonala 5% práh.

V té době se také účastnila výběrového řízení na post generálního ředitele České televize. Dostala se do pětice kandidátů posuzovaných ve druhém kole. V ní však pro ni již nehlasoval žádný člen Rady České televize. K jejím vizím patřilo zrušení reklamy, pevné začlenění média veřejné služby pod státní financování a přeměnu sportovního kanálu ČT4, aby vysílal i „edukativně-kulturní obsah“.

Následně v rozhovoru pro Novinky sdělila, že pokud nebude v říjnu 2009 zvolena poslankyní, zaměří se pouze na podnikání. Tehdy se volby měly konat, ale zrušil je Ústavní soud. Jednorázové zkrácení poslaneckého volebního období totiž shledal jako protiústavní.

V roce 2010 Bobošíková usilovala o tři posty bez volebního úspěchu. V květnu kandidovala do Poslanecké sněmovny za stranu s plným názvem Suverenita - blok Jany Bobošíkové, strana zdravého rozumu. Sama však stále byla tou dobou předsedkyní jiné strany. Zisk 3,67 % hlasů nevedl k mandátům.

V říjnu za stejnou stranu mířila do pražského zastupitelstva, získala však jen 2,45 % hlasů. Souběžně probíhaly volby do třetiny Senátu. Usilovala o mandát v obvodě č. 22 (sídlo Praha 10). Se ziskem 9,2 % hlasů skončila v prvním kole čtvrtá. V dalším roce jako členka Suverenity kandidovala v doplňovacích senátních volbách v obvodě č. 30 (sídlo Kladno). Obdržela 7,3 % hlasů, umístila se na pátém místě.

V letech 2011–2013 předsedala straně SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové (později VOLNÝ blok či Česká Suverenita).

Poté se zapojila v roce 2013 do první přímé volby prezidenta republiky. Odevzdala listinu s přibližně 56 tisíci podpisy. Ministerstvo vnitra ji odmítlo registrovat, když kvůli vysoké chybovosti údajů v kontrolních vzorcích (7,7 % a 11,5 %) počet bezchybných podpisů klesl pod potřebných 50 tisíc.

Po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu však Bobošíková byla zaregistrována. Soud odhalil pochybení, když vnitro chybovosti vzorků sečetlo, přitom je mělo zprůměrovat. Bobošíkové zbylo 50 810 podpisů se všemi náležitostmi. Bobošíkovou volilo 2,4 % lidí, nejméně ze všech devíti kandidátů.

Bobošíková se začala více věnovat své straně. V srpnu 2013 se pokoušela spojit pravici do voleb pod vedením exprezidenta Václava Klause. Ten ale nakonec odmítl.

POLITIKA 21 mezitím prošla změnami názvů. V roce 2013 s názvem HLAVU VZHŮRU - volební blok usilovala o místo v Poslanecké sněmovně. Bobošíková jako předsedkyně strany vedla středočeskou listinu. Celostátní výsledek 0,42 % hlasů nevedl ke zvolení žádného zástupce. V čele strany pokračovala, strana se v roce 2017 rozpustila s likvidací.

V roce 2015 byla Bobošíková zvolena předsedkyní lidické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu. Její zvolení vedlo k odchodu posledních tří žijících lidických žen z tohoto hnutí. „Na sklonku svých životů si nepřejeme, aby lidický odkaz byl předmětem její (Bobošíkové) politické kariéry,” uvedly tehdy ženy. Připomínaly i její xenofobní výroky.

V roce 2020 oficiálně zahájil činnost Institut svobody a demokracie, stala se jeho ředitelkou. O rok později jako nestranička vedla pražskou listinu Volného bloku do Poslanecké sněmovny. Jednalo se o nový název a novou podobu strany, kterou v minulosti vedla. Uskupení dosáhlo na 1,33 % hlasů, nezískalo žádné poslance.