Jan Švejnar

Jan Švejnar je významný český ekonom, značnou část života strávil ve Spojených státech. Do povědomí veřejnosti v ČR se nejvýrazněji zapsal v roce 2008 kandidaturou na českého prezidenta.

V blízkosti vrcholné politiky se pohyboval už od roku 1989, kdy jeho ekonomické studie podnítily debatu o podobě ekonomické transformace. Kritizoval nedostatečný právní rámec přechodu na tržní hospodářství.

Narodil se v Praze 2. října 1952. Vyrůstal na Smíchově, věnoval se hokeji jako hráč i příležitostný rozhodčí. V roce 1970 odjel před maturitou za rodiči do Švýcarska, společně později přesídlili do USA. Ve Spojených státech vystudoval ekonomii na Cornellově a na Princetonské univerzitě, dvou vysoce prestižních školách.

V roce 1979 se oženil s americkou ekonomkou Katherine Terrelovou. Seznámili se, když Švejnar během vysokoškolského studia přišel na praxi do Světové banky. Zemřela v roce 2009 při rodinné dovolené v Dominikánské republice. Manželům se narodil syn a dcera.

Švejnar působil jako poradce Světové banky. V 90. letech založil na Univerzitě Karlově Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE UK). V roce 2012 byl jmenován profesorem ekonomie a mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

V letech 1994–2002 byl ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla. Sedm let řídil Národohospodářský ústav Akademie věd ČR.

Havel o něm uvažoval jako o možném předsedovi vlády, když na konci roku 1997 po krizi ODS podal druhý Klausův kabinet demisi. Švejnar tehdy neměl české občanství, o něž kvůli emgiraci přišel, získal jej zpět až později. Do čela tzv. úřednické vlády byl nakonec jmenován guvernér České národní banky Josef Tošovský.

V prosinci 2007 oznámil, že se rozhodl kandidovat na prezidenta České republiky, ačkoliv záměr původně odmítal. Ústavní požadavek deseti senátorských podpisů splnil, když jej podpořili jednotlivci z ČSSD, KDU-ČSL, SNK ED i několik nestraníků z Klubu otevřené demokracie.

Stal se oficiálním kandidátem ČSSD a Strany zelených, podpořil jej bývalý prezident Havel. Švejnar tehdy působil v dozorčí radě ČSOB, za což byl ostře kritizován ze strany ODS. Komunistům vadilo, že má kromě českého také americké občanství. Přislíbil, že se jej v případě zvolení vzdá stejně jako funkce v ČSOB.

Jan Švejnar soupeřil s obhajujícím Václavem Klausem. V prvním kole získal 106 hlasů poslanců a 32 senátorů. Jako nejpodporovanější mezi poslanci postoupil do druhého kola. Klaus byl oblíbenější v horní komoře, kde ODS sama měla většinu.

Ve druhém kole se pro Švejnara vyslovilo 104 poslanců a 31 senátorů. Nikdo neměl většinu mezi přítomnými členy obou komor, oba soupeři postoupili. Ve třetím kole se hlasy sčítaly, Švejnar prohrál 113:139. Vzhledem k nepřítomnosti tří zákonodárců Klausovi ke zvolení chyběl jeden hlas.

O týden později se Parlament sešel na společné schůzi znovu. Švejnar i Klaus byli opět nominováni, KSČM vyslala do volby europoslankyni Janu Bobošíkovou, která nakonec před hlasováním odstoupila.

Švejnar získal 104 poslaneckých a 32 senátorských hlasů. Nadále byl populárnějším kandidátem mezi poslanci. Do druhého kola postoupili oba kandidáti. V něm se od Švejnara odklonilo deset poslanců, ale opět žádný kandidát nesplnil podmínky pro vítězství.

Ve třetím kole se pro Klause vyslovilo 141 hlasů, což znamenalo jeho zvolení. Pro Švejnara hlasovalo 111 zákonodárců.

Při obou volbách slábla Švejnarova podpora mezi komunisty. Hlasovali pro něj v prvních dvou kolech, ale odmítli třetí, aby žádný kandidát nebyl zvolen. KSČM tím chtěla dosáhnout, že nebude na politické scéně přehlížena při vyjednávání.

Podle Švejnarovy mluvčí Kláry Jirovcové-Pospíšilové stála jeho kandidatura 850 tisíc korun. Původní odhad byl o 350 tisíc korun nižší. Suma se rozrostla hlavně kvůli Švejnarovým výjezdům do regionů a setkávání s občany.

V roce 2009 byl Stranou zelených nominován na místo eurokomisaře. Kandidaturu si však rozmyslel a funkci získal Štefan Füle. Podle průzkumu SANEP byl přitom veřejností nahlížen jako nejvhodnější kandidát.

V únoru 2010 se hovořilo o tom, že se objeví na kandidátce ČSSD do sněmovních voleb, jež proběhly v květnu. On sám však tuto informaci vzápětí popřel a nekandidoval.

V roce 2013 upřednostnil akademickou dráhu před další prezidentskou kandidaturou, i když dle průzkumů mohl patřit k výrazným postavám přímé volby.