Článek
Mistr Jan Hus byl významný teolog, kazatel a středověký církevní reformátor, jehož učení dalo vzniknout husitskému hnutí a započalo reformu tehdejší církve. 6. července 1415 byl upálen v Kostnici. Toto datum je českým státním svátkem.
Hus kritizoval tehdejší praktiky katolické církve 14. a 15. století, jeho odkaz byl po jeho smrti mnohými využit i dezinterpretován, například politiky první Československé republiky nebo komunistickým režimem.
Dosud je také označován za jednoho z nejvýznamnějších Čechů. Například v anketách České televize Největší Čech se pravidelně umisťuje na předních příčkách po boku Karla IV., prezidentů Havla a Masaryka, Jana Amose Komenského, Jana Žižky nebo Karla Gotta.
Život a kazatelská činnost
Hus se narodil v Husinci okolo roku 1369. Studoval na pražské univerzitě, v roce 1393 zde obdržel titul bakaláře a o tři roky později mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění. Byl vysvěcen na kněze a začal kázat v kostele sv. Michala, od 14. března 1402 kázal v Betlémské kapli.
Ručně psaný text od Jana Husa
V roce 1401 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a později rektorem univerzity, kde prosazoval větší podíl Čechů na vedení univerzity.
Hus ve svých kázáních kritizoval mravní problémy římsko-katolické církve a odpustky. Přebíral některé z myšlenek anglického teologa Johna Wickliffa (v češtině se běžně užívá Jan Viklef), který je spolu s Husem považován za jednoho z prvních reformátorů církve. Oba kritizovali například křížové výpravy a vyzývali k následování Bible.
| Spory o Viklefa |
| Diskusí nad spisy anglického reformátora Jana Viklefa žila pražská univerzita od přelomu 14. a 15. století. Jeho učení, zahalené středověkými filozofickými spory, se vracelo k obrazu prvotní církve, kdy v jejím čele nestál (podle Viklefova mínění) papež s kardinály, ale Kristus. Právě představa ideálního Kristova království, řízeného božími zákony, nacházela na pražské univerzitě mnohé přívržence. Patřili k nim vedle Husa (a později Jeronýma Pražského) i mistři Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče. Na univerzitní půdě, ale i v pražských ulicích, dostával tento učený spor národnostní rozměr. Mistři a studenti, představující v univerzitních debatách tzv. "český hlas", se stavěli na stranu reformního učení viklefistů. Ostatní "univerzitní národy" (bavorský, saský a polský) patřily ve valné většině k odpůrcům papežskou kurií odsuzovaného Viklefa. |
| Miloslav Martínek, Magazín Práva |
