Hradec Králové

Hradec Králové leží na východě Čech, na soutoku Labe s Orlicí. Je metropolí Královéhradeckého kraje a zároveň osmým největším městem v Česku. Žije v něm kolem devadesáti tisíc obyvatel.

Hradec Králové patří k tradičním českým městům, v němž hrála důležitou roli česká kultura. Po staletí v něm rovněž sídlily instituce spravující severovýchod Čech, byl přirozeným centrem náboženského života této oblasti. Dodnes v něm sídlí biskupství královéhradecké diecéze. V letech 1998 až 2010 v něm působil jako biskup královéhradecký tamní rodák a někdejší český arcibiskup Dominik Duka.

Hradec Králové patří k největším statutárním městům v Česku, které není rozčleněno na samosprávné městské části ani městské obvody. V jeho čele stojí primátor.

Hradec Králové patří k českým „stotisícovým městům“: roku 1990 měl 101 302 obyvatel, ale kvůli úbytku obyvatel v celé České Republice a stěhování lidí takzvaně za město znovu klesl pod tuto hranici a nyní má kolem 90 tisíc obyvatel.

Území dnešního Hradce bylo osídleno díky vhodné rovinaté povaze, Labi i klimatickým podmínkám už v době prehistorické. Archeologové tam nalezli pozůstatky jak z období pravěku, tak z doby římské. Rozvoji osad napomáhal především brod přes řeku, který do oblasti stahoval tehdejší rušné obchodní stezky.

V 10. století tak vzniklo slovanské hradiště rodu Slavníkovců ovládající starou obchodní stezku od Krakova přes Náchod k Praze. Svůj rozhodující vliv si oblast zachovala i za Přemyslovců, kdy se stala sídlem knížete a správním střediskem rozsáhlého území severovýchodních Čech po obou stranách Labe, a to od Dvora Králové až k Pardubicím.

Za Přemysla Otakara I. roku 1225 se stal tamní hrad s tržním předhradím svobodným královským městem. Václav II. jej posléze ustanovil za část věna českým královnám, sídlily v něm mimo jiné královny vdovy.

Rozkvět města nezastavilo ani husitství. V chrámu sv. Ducha byl dokonce podle dobových zpráv slavnostně pochován vojevůdce Jan Žižka. Jeho tělo bylo o pár let později ale převezeno jinam.

Oslabení pozice Hradce přišlo až v polovině 16. století. Za odboj proti císaři Ferdinandovi I. následoval trest - konfiskace majetku města spojené s dosazením královského rychtáře.

V roce 1664 bylo v Hradci Králové zřízeno biskupství. Farní kostel sv. Ducha se stal katedrálním chrámem. Další dobu vzestupu od poloviny 17. do poloviny 18. století ukončily války –o rakouské dědictví a sedmiletá, a požár z roku 1762. Císař Josefa II. pro lepší ochranu města následně rozhodl o jeho přebudování na vojenskou pevnost. Ta z velké části padla až koncem 19. století.

Průmyslový a dopravní rozmach 19. století spojí roku 1857 Hradec se světem železnicí. Roku 1864 tam vznikla i světoznámá továrna na piána firmy Antonín Petrof. O další významný rozvoj území se postaralo založení Československa v roce 1918. Získalo důležitou pozici správního města, což ještě vyostřilo tradiční mocenské zápolení s nedalekými Pardubicemi.

Hradec Králové je spjat s českými dějinami také jako důležité centrum Národního obrození. Vlastenecká tradice však žila ve městě už dříve, a to od dob Bohuslava Balbína (17. století) a matematika Stanislava Vydry (18. století), kteří se tam oba narodili.

V první polovině 19. století se češství prosadilo ve městě naplno, tehdy se nadšenci pro obrodu soustřeďovali především kolem čtyř institucí: divadla, gymnázia, semináře a nakladatelství s knihkupectvím Jana Hostivíta Pospíšila. Do učebnic vešla z tamních buditelů jména dramatika Václava Klimenta Klicpery, profesora Josefa Chmely, kněze Josefa Liboslava Zieglera.

Na hradeckém gymnáziu navíc tehdy studovali význační literáti, básníci, novináři, hudebníci - mimo jiné Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup nebo Alois Jirásek.

Na počátku 20. století se ke jménům slavných absolventů přidají i Karel Čapek a Emil Vachek.

Historický význam Hradce se odráží také v jeho jedinečné architektonické tváři. Výjimečné je především Velké náměstí, kde se na poměrně malé ploše v centru města setkávají v pozoruhodných stavbách hned tři stavební slohy: gotická katedrála svatého Ducha, renesanční zvonice zvaná Bílá věž a barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Pestrou minulost má za sebou především Katedrála svatého Ducha v severní části Velkého náměstí. S její stavbou se začalo už ve 14. století. První prokázané zmínky jsou datovány k roku 1313. O její základy se postarala Eliška Rejčka, vdova po králi Václavu II. Katedrála je dlouhá 56 metrů (i s opěrnými pilíři), 25 metrů široká a 33 metrů vysoká. Ve věžích jsou umístěny čtyři zvony, nejstarší z nich zvaný Michal byl zhotoven a zavěšen roku 1480 a nejmladší z nich Klement je z roku 1510.

Renesanční Bílá věž je zase nejvyšší dominantou města. Její stavba byla zahájena 7. června 1574 z milodarů obyvatel uprostřed západní strany Velkého náměstí. Dnes šplhá do výšky 72 metrů a při dobrém počasí je z ní vidět i na vzdálené vrcholky Krkonoš a Orlických hor. Skrývá i jeden z největších zvonů v Česku – Augustin. Je vysoký 169 centimetrů a široký 206 centimetrů.

Uprostřed Velkého náměstí stojí také výrazná barokní hradecká památka - devatenáct metrů vysoký Mariánský sloup. Své místo zaujal v roce 1716, na památku velké morové epidemie, která se šťastně městu vyhnula.

O současnou podobu Hradce se ale nejvíc zasloužil jeho starosta František Ulrich. V jeho čele stál od roku 1895 a za třicet let ve funkci je díky spolupráci s význačnými architekty své doby - zvaných z Prahy a Vídně - zcela změnil. V roce 1909 díky novému regulačnímu plánu Hradce, který rozbil původní koncepci pevnosti, například vznikly stavby jako Městské muzeum (Jan Kotěra), schodiště u kostela Panny Marie (Josef Gočár), Labská elektrárna (František Sander), Evangelický kostel v Nezvalově ulici (Oldřich Liska).

Byl to ovšem právě Gočár, jenž město ovlivnil nejvíc. Jeho regulační plán z let 1926 - 1928 se svým radiálně okružním principem výstavby se stal v architektuře legendou. Umělecké vize naplnil i jinde, dodnes jej připomínají třeba: úprava Masarykova náměstí, školní areál na Tylově nábřeží, Sbor kněze Ambrože, úprava Ulrichova náměstí, Okresní a finanční úřady (dnes Magistrát města Hradec Králové). Tato etapa rozvoje města proto bývá často nazývána „Gočárův Hradec“.

K romantické procházce městem dodnes patří také cesta kolem Labské elektrárny přezdívané "Hučák". První etapa byla postavena již roku 1909. Ve výstavbě do dnešní podoby se ale pokračovalo až do roku 1930. Budovu v secesním stylu o půdorysu ve tvaru L navrhl v té době věhlasný architekt František Sander. Nezaměnitelnou osobitost jí dává režné cihelné zdivo, plastické omítky a pískovec.

V Hradci Králové funguje průmysl strojírenský, chemický, elektrotechnický, potravinářský a dřevozpracující.

Přímo legendární firmou, která proslavila město v celé světě, je ale společnost na výrobu pian, Petrof. První vyrobil její zakladatel Antonín Petrof za Chrámem Sv. Ducha už v roce 1864. Původně malý rodinný podnik na přelomu 19. a 20. století následně dobyl svět. V roce 1934 získal za výrobky například na světové výstavě v Bruselu zlatou medaili. V té době pracovalo v továrně čtyři sta lidí. V současnosti výrobky směřují do Evropy, Severní Ameriky, Asie a Austrálie.