Článek
Heparin je kyselý mukopolysacharid, široce používaný jako antikoagulant, tedy prostředek snižující srážlivost krve. Je účinný při zabraňování srážlivosti krve, dokáže rozpustit krevní sraženiny. Působí na krevní destičky, které jsou klíčové při zaplňování poškozených stěn cév. Lidský organismus obsahuje přírodní heparin.
Heparin se používá při léčbě všech forem krevních sraženin a tromboembolické choroby, například při embolii plic nebo některých formách infarktu. Aplikuje se ve většině standardních případů jako injekční roztok pod kůži, nebo jako infuze do žíly.
V roce 2009 je heparin hojně používán i při léčbě bércových vředů nebo při voperování cévních protéz. Může být také použit preventivně u dlouhodobě nemocných pacientů, připoutaných na lůžko. U těch zabraňuje především krevním sraženinám na plicích (plicní embolii). Působí na krevní destičky, které jsou klíčové při zaplňování poškozených stěn cév.
Heparin je například také významnou látkou v jedech (nejběžněji používaný je jed na krysy).
Druhy heparinu
1/ Standardní
Endogenní - v intracelulárních granulích bazofilů a žírných buněk v játrech, plicích a v kůži.
Exogenní - získává se z různých zvířecích sliznic.
2/ Nízkomolekulární
Tento druh se oproti klasickému hůře odhaluje, je potřeba udělat specifické testy. Ty jsou ale finančně náročné, proto se obvykle neprovádějí. Běžné testy tento druh heparinu nezachytí.
Heparin používaný ve farmacii je získáván z mukózních tkání masa poražených zvířat, tedy například z prasečích střev nebo kravských plic.
Dávkování
Klíčové je u heparinu dávkování. Při větším aplikovaném množstvím může pacient vykrvácet. U pacientů záleží především na typu zranění a velikosti rány (dle rozsahu zranění je přesně stanovena specifická dávka heparinu). Za kritickou hranici je považován desetinásobek stanové dávky (1 mililitr), tedy 10 mililitrů čistého heparinu.
Kdy škodí
Heparin nesmí užívat pacienti s prokazatelnou přecitlivělostí na tento lék, není vhodné ho podávat ani při stavech se zvýšeným rizikem krvácení. Podání léku v těchto případech by mělo fatální následky.
Nežádoucí účinky
Nežádoucím účinkem při předávkování je právě zvýšení krvácení, anafylaktická reakce nebo případné alergické reakce - horečka, kopřivka, vzácně může nastat i zúžení průdušek.
Pro zdravého pacienta bez problémů se srážlivostí však heparin velké nebezpečí nepředstavuje.
Na první pohled nemusí být předávkování heparinem znatelné, i když se může již od začátku jednat o masivní vnitřní krvácení (například do dutiny břišní). Odhalení je tedy na první pohled velmi náročné, teprve při podezření na případné předávkování se provádějí laboratorní testy, kde se prokazuje rychlost srážení krve. V normě je doba srážení 20 - 45 vteřin, po aplikaci heparinu je to maximálně rychlost třikrát delší. Jedná li se o ještě delší dobu, nastává velmi vysoké riziko vykrvácení pacienta.
Protilátkou při předávkování heparinem je protamin sulfat. Pokud by měl lékař podezření že se jedná o předávkování, včasným podáním protilátky lze pacienta zachránit.
Nejznámější kauza s heparinem v Česku
Ve spojení s heparinem je v České republice nejznámější kauza s Petrem Zelenkou z roku 2006, kdy v Oblastní nemocnici v Havlíčkově Brodě podával pacientům na oddělení ARO lék heparin, ačkoliv věděl, že jim způsobí vnitřní krvácení, které může následně vést až ke smrti.
Takto způsobil smrt sedmi pacientů nemocnice a dalších deset jeho pokus o vraždu přežilo. Za to ho v únoru 2008 poslal Krajský soud v Hradci Králové na doživotí do vězení.
Použité zdroje: Wikipedia, Praktický slovník medicíny (Martin Vokurka, Jan Hugo).