František Stárek

František „Čuňas“ Stárek je bývalý disident, vězeň, vydavatel časopisu Vokno a zaměstnanec Bezpečnostní informační služby (BIS). V roce 2016 kandidoval v senátních volbách za ODS.

Narodil se 1. prosince 1952 v Plzni. V roce 1968 nastoupil na Střední průmyslovou školu hornickou v Duchcově. Během studií se zapojil do tehdejšího studentského hnutí v podobě Unie středoškoláků a učňů a začal mít problémy spojené s délkou svých vlasů. V roce 1973 úspěšně odmaturoval, avšak vzhledem ke své angažovanosti a délce vlasů nezískal doporučení ke studiu na vysoké škole.

Vysokoškolské vzdělání získal až v roce 1996 na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.

V roce 1973 začal pracovat v Praze, kde se rovněž začal podílet na činnosti formujícího se undergroundu, v jehož rámci se zaměřil zejména na hudební produkci a šíření samizdatové literatury.

Ve známém případu se skupinou The Plastic People of The Universe byl souzen v Plzni společně s Karlem Havelkou a Miroslavem Skalickým pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, jehož se měli dopustit tím, že společně zorganizovali přednášku básníka Ivana Martina „Magora“ Jirouse a koncert Svatopluka Karáska v Přešticích. Okresní soud Stárka nakonec odsoudil k osmi měsícům odnětí svobody, avšak krajský soud tento rozsudek změnil na podmíněný trest. Ve skutečnosti ale strávil Stárek půl roku ve věznici Plzeň-Bory.

V druhé polovině sedmdesátých let se věnoval zejména organizačním aktivitám spojeným s Chartou 77, kterou rovněž podepsal. V roce 1979 začal spolupracovat s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných a v témže roce začal vydávat samizdatový časopis Vokno, za jehož vydávání byl v roce 1989 společně se svou manželkou Ivou Vojtkovou zatčen a odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování. K výkonu trestu nastoupil v Horním Slavkově.

V závěru roku 1989 byl z vězení propuštěn v rámci amnestie tehdejšího prezidenta Václava Havla, načež se ihned začal aktivně podílet na ustavování Občanského fóra a následně v roce 1990 nastoupil do Bezpečnostní informační služby, v jejímž rámci působil jako vedoucí pracovník až do roku 2007.

V roce 2003 mu byla Václavem Havlem udělena Medaile Za zásluhy druhého stupně v oblasti bezpečnosti státu.

O pět let později nastoupil do Ústavu pro studium totalitních režimů, v němž se zabýval hlavně činností československého undergroundu, činností Charty 77, samizdatovou literaturou a vězeňstvím v sedmdesátých a osmdesátých letech.

V roce 2016 oznámil svou kandidaturu do Senátu jako nestraník za ODS na Praze 6. Jako hlavní důvod svého pokusu o vstup do politiky uvedl její oligarchizaci spojenou s ubýváním občanských svobod, což podle něj vede k vytvoření zárodku čínského modelu vládnutí. Se ziskem 13,71 procent hlasů skončil na třetím místě a do druhého kola nepostoupil.