Princezna ze mlejna

Princezna ze mlejna (1994) patří dodnes mezi oblíbené pohádky. Příběh okořeněný líbivými písničkami či nezapomenutelným čertíkem, jehož replika "Já jsem malej, ale šikovnej" již zlidověla, je často vysílán během Vánoc či dalších svátků a prázdnin.

Mladík Jindřich se vydává do světa s cílem vysvobodit zakletou princeznu. Jeho cesta ho zavede do mlýna, kde žije krásná Eliška se svým otcem mlynářem. Eliška, okouzlená Jindřichem, mu namluví, že princezna je zakletá v místním rybníce, aby ho přiměla zůstat. Jindřich přijímá práci ve mlýně jako pomocník. Jeho přítomnost ale vyvolává nelibost místního čerta a vodníka, kteří si na Elišku dělají nárok. Oba začnou kout pikle, aby Jindřicha vyhnali. Situace se ještě více komplikuje, když se objeví třetí nápadník – bohatý, ale starý a pyšný knížepán. Mlynář, unavený Eliščiným odmítáním všech nápadníků, stanoví ultimátum: Eliška si musí vybrat ženicha do úplňku, jinak dostane její ruku ten, kdo si o ni první řekne.

Elišku představovala herečka Andrea Černá, Jindřicha si zahrál Radek Valenta. V masce nezbedného čertíka se skrývá Yvetta Blanarovičová a jeho věrného parťáka vodníka i soka zároveň hrál Jakub Zindulka. Čarodějnici ztvárnila zpěvačka Lucie Bílá. Mlynáře a tatínka Elišky představoval Alois Švehlík. Oto Ševčík si zahrál knížepána a Ladislav Županič Žána.

Pohádka je prosycena kratšími či delšími písněmi, ostatně je to právě písnička, která společně s dárkem rozhodne o tom, koho si Eliška vybere za ženicha. První písní ve filmu je Vím jedno návrší, kterou si Jindřich zpívá cestou do světa. Eliška si prozpěvuje písničku Teče voděnka, Jindra poté zpívá Šípkovou růžičku. Prvním duetem ústřední dvojice je krátká píseň Vím jeden bílej mlejn. Dále si Eliška prozpěvuje v okně při česání vlasů písničku začínající slovy Bílý je pápěří, bílej dobrej den.

Při řezání dřeva si Eliška s Jindrou pískají Žádnej není jako já, kterou o něco později v ději Jindřich i zpívá. Lucie Bílá si zazpívala coby čarodějnice písničku o nápoji lásky a čarování. Čertík, vodník a knížepán se poté předhánějí v tom, kdo Elišce složil lepší písničku - vodník složil Hrnky s brbličkama, čert Za mě se panenko vdej a knížepán Libě zní loutna. Jindřichovou písní, která je zároveň v pohádce poslední, je Vím jedno oudolí.

Proslulý rybník, který byl součástí mnoha scén, je ve skutečnosti Lhotský rybník u Bavorova. Mlýn tu ale nenajdete, ten byl postaven z kulis. Cestou za princeznami míří Jindřich ve skutečnosti ke zřícenině hradu Helfenburk u Bavorova, coby interiér posloužil zámek Březnice. Lesní cesta vedoucí od panství (zámecký park Dobříš) knížepána k mlýnu se natáčela v zámeckém parku Blatná. Na více informací a záběrů z natáčecích míst se podívejte v odkazu níže.