Filip VI. Španělský

Filip IV. Španělský je současný španělský král pocházející z rodu Bourbon-Anjou. Jmenován byl dne 19. června 2014, a to po abdikaci svého otce Juana Carlose I., který ve Španělsku vládl bezmála čtyřicet let.

Narodil se 30. ledna roku 1968 ve španělském hlavním městě Madridu. Civilního vzdělání se mu dostalo mimo jiné na Universidad Autónoma de Madrid, kde vystudoval Právo a na Edmund Walsch School of Foreign Service na Georgetown University, na níž vystudoval Mezinárodní vztahy. Vojenského vzdělání dosáhl na Academia General Militar v Zaragoze, na Escuelanaval Naval Militar v Marínu a na Academia General del Aire v San Javieru.

V rámci španělské armády zastával pozice podplukovníka generálního štábu, fregatního kapitána admiralitního štábu španělského námořnictva, podplukovníka generálního štábu vzdušných sil a nakonec také vrchního velitele  španělské armády.

Ještě jako korunní princ vykonal celou řadu oficiálních zahraničních cest po celém světě a jako reprezentant Španělského království a současně zastupoval královskou rodinu ve městech po celém Španělsku.

Dne 19. června roku 2014 složil v Madridu slavnostní přísahu před členy obou komor Generálních kortesů a představiteli mnoha dalších státních institucí. V průběhu svého inauguračního projevu, který trval téměř půl hodiny, se věnoval aktuálním problémům, s nimiž se Španělsko v této době potýkalo. [celá zpráva]

Zabýval se tak otázkou ekonomické krize a s ní spojené nezaměstnanosti, v jejímž rámci hovořil zejména o nezaměstnanosti mladých lidí. Potvrdil, že jeho země je pevnou součástí Evropy, avšak zároveň zmínil také nutnost národní integrity spojené s individualitou každého jedince a také autonomních oblastí.

Ve svém projevu rovněž přislíbil, že jeho kroky ve funkci krále budou směřovat k řešení zmíněných problémů a současně zdůraznil, že je na svou zemi a její historii hrdý. Za důležité pro budoucnost označil rovněž nutnost sblížení královské koruny s obyvatelstvem a současně poděkoval svému otci Juanu Carlosovi I. a matce Sofii za práci, kterou pro Španělsko za posledních bezmála čtyřicet let vykonali.

V závěru svého proslovu citoval větu z Dona Quijota: „Člověk není ničím víc než kterýkoliv jiný, nedokáže-li více než jiný“ a samotný proslov ukončil poděkováním ve čtyřech jazycích, a to španělštině, katalánštině, baskičtině a galicijštině.