Článek
Termín eutanazie (neboli z řečtiny „dobrá smrt“) označuje dobrovolný odchod ze života za pomoci lékařů neboli asistovanou sebevraždu u nevyléčitelně nemocných. V ojedinělých případech se jím označuje také zmírnění velkých bolestí, které však smrt nepřináší.
Problematika eutanazie, o níž se diskutuje už od 18. století, sestává ze dvou těžko oddělitelných složek, a to z právní a etické. Legislativně se řeší na základě rozhodnutí příslušných úřadů, v Česku je provedení eutanazie v její základní formě, tedy usmrcení lékařem, byť na vlastní žádost pacienta, trestným činem.
Složitější je však debata o etičnosti medicínského usmrcení člověka, i když ve jménu soucitu a útrpnosti. Sebevražda jako taková nebývá trestným činem. V oblasti české legislativy je však již zločinem, pokud k ní člověku pomůže (nebo jej navede) někdo druhý.
Situace v některých zahraničních státech, co se týče legislativních úprav, je o něco benevolentnější, i když etičnost eutanazie i zde vyvolává kritiku různých skupin hájících lidská práva či ze strany náboženských organizací. Podmínky, za nichž může být u člověka provedeno žádané usmrcení, jsou velmi přísně koncipovány a jejich stanovení vyžaduje objektivní konsensus členů příslušných etických a právních panelů.
Seznam zemí, kde je eutanázie legální
V současnosti je eutanazie v aktivní formě legální v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Kolumbii, Portugalsku, Španělsku, Novém Zélandu a Kanadě. (Stav k roku 2023)
Hledisek možnosti provedení eutanazie je velké množství, zvažuje se kupříkladu, zda o smrti pacienta mohou rozhodnout jeho příbuzní, či jestli vyžaduje jeho vlastní souhlas. Stejně tak existuje množství forem eutanazie, při pasivní například pacient vysadí předepsanou medikaci, čímž se může jeho úmrtí přiblížit. Při aktivní eutanazii naopak pacient užívá větší množství léků za stejným účelem. Při neaktivní lze například vypnout přístroje, které jej drží při životě.
Například nizozemská kritéria pro provedení eutanazie jsou taková: Žádost o smrt pochází výhradně od pacienta a musí být svobodná a chtěná, uvážená, pevná a nezvratná. Pacientův stav musí působit nesnesitelné útrapy bez perspektivy zlepšení. Eutanazie musí být poslední opatření, musí být vzaty v úvahu a hledány všechny alternativy ke zmírnění pacientovy situace. Eutanazie musí být provedena lékařem. Lékař musí provést konzultaci s jiným nezávislým lékařem, který má zkušenosti z této oblasti. (Zdroj: Wikipedia)
Nizozemsko umožní eutanazii i dětem do 12 let
V případech obžaloby lékaře kvůli záměrnému způsobení smrti pacienta rozhodoval soud často různě. Jistý obrat v právním nahlížení eutanazie znamenal například verdikt britského soudu v roce 1957, který v kauze použití smrtících drog za účelem zbavení života nevyléčitelně nemocného, který navíc trpěl velkými bolestmi a jeho smrt nešla léčbou oddálit, neoznačil toto jednání za vraždu. Na eutanazii se pohlíželo sice jako na trestný čin, trestní sazba však bývala stanovena na nejnižší míru.
V roce 1993 byla eutanazie zbavena statutu trestného činu v Nizozemsku a v roce 2002 byla povolena v Belgii. Co se týče Spojených států, podobně jako u trestu smrti zde o eutanazii nerozhodují federální úřady, ale legislativně si tuto možnost práva na smrt ošetřuje každý stát samostatně.
V roce 2021 se v Belgii pro eutanázii rozhodlo 2 699 pacientů. V roce 2014 se stala Belgie první zemí, kde se zlegalizovala dětská eutanázie. Původně byla věková hranice nastavena na 12 let, v roce 2023 tamní vláda rozšířila možnost podstoupení eutanazie i na děti ve věku od jednoho roku do dvanácti let.
Nejvíce je eutanázie využívána v Kanadě, v roce 2021 se pro ni rozhodlo 10 064 pacientů.