Článek
Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých (hemoragických) horeček podobně jako marburgská horečka. Smrtnost (letalita) je v závislosti na kmeni viru padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zaire). Podobně jako další filoviry má vláknitý charakter a patří mezi ssRNA viry.
Nemoc má inkubační dobu většinou dva až tři dny, může se ale prodloužit i na čtyři týdny. Projevuje se vysokými horečkami, bolestmi svalů, kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce poškozuje vnitřní orgány, zejména játra.

Lékaři ošetřují Konžana nakaženého ebolou
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví. Kanadští vědci prokázali i přenos vzduchem mezi psy a opicemi, kteří se vůbec nedostali do fyzického kontaktu.
K přenosu na člověka dochází obvykle z infikovaných mrtvých zvířat. Za možný přirozený rezervoár viru jsou považováni netopýři, kteří přenášejí marburgský virus, nebo hlodavci. Nepodařilo se to ale zatím zjistit. Virus se objevuje u primátů (nejčastější je u šimpanzů), ale také u psů a prasat. U prvních se nemoc nevyvine, u druhých propuká.

Filovirus Eboly na záběru z elektronového rastrovacího mikroskopu
Lék proti ebole neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. U nakažených je důležité zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.
Kmeny eboly
Známo je pět kmenů. Nejnebezpečnější je zairská ebola (ZEBOV, nyní EBOV) se smrtností až 90 procent. Rozšířená je i súdánská ebola (SEBOV, nyní SUDV), vzácnější je bunddibugyjská (BEBOV, nyní BDBD).
Ebola z Pobřeží slonoviny (CIEBOV, nyní TAFV) je minimálně prozkoumaná, nakazil se s ní jediný člověk při pitvě šimpanze. Odlišná je restonská (RESTV, dříve REBOV), která se rozšířila v americké laboratoři, ale žádný člověk jí nepodlehl. Zřejmě jako jediná není afrického původu, pochází z opic dovezených z Filipín a je přenosná i na prasata.

Pečené maso divokých zvířat je podezřelé, že se přes něj šíří ebola
Vražedné epidemie
První epidemie byly zaznamenány v roce 1976 Zairu a v Súdánu, kde zahynulo dohromady 331 lidí. Menší pak v obou zemích propukly na konci sedmdesátých let.
V roce 1994 se ebola poprvé objevila na Pobřeží slonoviny a v Gabonu. O rok později zasáhla velká epidemie opět Zair, kde zemřelo 245 lidí. V letech 1996 a 1997 se ebola objevila v Gabonu a Demokratické republice Kongo. Uganda byla zasažena epidemií v letech 2000 a 2001.

Dezifekce domu obývaného člověkem, u kterého existovalo podezření z nákazy ebolou
V letech 2001 a 2002 byly opět zasaženy Gabon a Demokratická republika Kongo.
V roce 2014 byla ebola zjištěna poprvé na východě Afriky v Guineji. Podle genové analýzy Lékařů bez hranic je nejbližší zairskému kmenu EBOV, i když úmrtnost je nižší, kolem dvou třetin nakažených. Virus se následně rychle rozšířil do sousední Libérie a Sierry Leone. Zvláště v liberijském hlavním městě Monrovii byla situace kritická, lékaři nezvládali péči o všechny nakažené.
Epidemie vyvrcholila v říjnu 2014 a od té doby postupně ustupovala. Menší epidemie vypukly i v Nigerii a Mali. Jednotlivé případy hlásil Senegal.
V západních zemích se ji podařilo podchytit
Ebola se také dostala do některých západních zemí, kde se ji podařilo včas podchytit. Spojené státy hlásily pět případů, z toho jeden člověk se nakazil při zkoumání viru v laboratoři. Po jednom případu hlásily Španělsko a Velká Británie.
Podle Světové zdravotnické organizace se podařilo epidemii eboly zastavit v březnu 2016. Dohromady bylo nahlášeno přes 28 tisíc případů nakažení, z toho 11 tisíc lidí nemoci podlehlo, úmrtnost se tak pohybovala kolem 40 procent. Přibližně deset procent mrtvých pak připadlo na zdravotnický personál, který se s nemocnými dostal do styku. Celkové statistiky však mohou být podle WHO podhodnoceny. Organizace dodala, že se jednalo zatím o nejhorší propuknutou epidemii v moderních dějinách, která se navíc šířila nebývale rychle.
V letech 2017 i 2018 propukly menší epidemie v Demokratické republice Kongo, které se podařilo rychle zastavit. V zemi nicméně krátce poté poslední propukla v srpnu 2018 nová epidemie, do června 2019 se zde nakazilo přes dva tisíce lidí, z toho 1357 pacientů nemoci podlehlo. Dva případy pak hlásila i sousední Uganda. Situaci v Kongu navíc zhoršuje epidemie spalniček.