Dominik Duka

Dominik kardinál Duka (vlastním jménem Jaroslav Václav Duka) je český katolický kněz, teolog a bývalý arcibiskup pražský a primas český. Na arcibiskupský stolec jej povýšil papež Benedikt XIV. v roce 2010, zastával jej 12 let. V lednu 2012 byl jmenován kardinálem

Za komunismu byl Duka za své protirežimní aktivity vězněn, poté získal uznání jako jeden z předních křesťanských učenců. Po prvním setkání snovým sousedem prezidentem Václavem Klausem ve své roli arcibiskupa si stanovil za cíl, aby lidé k sobě byli po celý rok stejně laskaví jako během Vánoc.

Arcibiskup pražský je díky blízkosti svého sídla na Hradčanech k politickému a kulturnímu centru Česka zřejmě nejviditelnější církevní osobností v zemi, byť nejvýznamnější funkcí co se týče vztahu církve se světem je předseda České biskupské konference. Tuto funkci vykonával mezi lety 2010 a 2020.

Duka se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové. Jeho otec byl důstojníkem, který za 2. světové vláky uprchl přes Itálii a Švýcarsko do Anglie, kde se v řadách Československé zahraniční armády zúčastnil protinacistického odboje. V 50. letech byl s dalšímu důstojníky západní fronty vězněn.

Základní vzdělání nabyl Duka v Hradci Králové, studia na Gymnáziu J. K. Tyla pak dokončil maturitou v roce 1960. Kvůli nevyhovujícímu kádrovému posudku nemohl pokračovat ve studiu. Dva roky pracoval v hradecké továrně ZVÚ a vyučil se zámečníkem, poté zahájil dvouletou povinnou vojenskou službu.

V roce 1965 byl na odvolání přijat ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. O pět let později byl vysvěcen kardinálem Štěpánem Trochtou na kněze. Již jako bohoslovec vstoupil do ilegálního dominikánského řádu a přijal své řádové jméno Dominik.

Po svém vysvěcení na kněze vykonával službu v různých farnostech. V roce 1975 však došlo k zásadnímu zlomu v jeho životě, kdy mu byl odebrán státní souhlas k duchovní správě, tudíž zakázána kněžská činnost. Duka se však nadále angažoval v křesťanském životě a stal se aktivním činitelem církevního podsvětí. Svým působením si vysloužil pozornost tajné policie.

Do sametové revoluce pracoval oficiálně jako rýsovač v továrně Škoda Plzeň. Intenzivně však potají pracoval nadále pro svůj řád a prohluboval si své znalosti. Během osmdesátých let byl v dominikánských i církevních kruzích již uznávanou osobností, pomáhal například založit tajné řádové studijní středisko, na celém území tehdejšího Československa organizoval činnost mladých katolíků, spolupracoval se zahraničím. V samizdatu vydával články týkající se zahraničních odborných publikací. Koncem 70. let získal na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě licenciát teologie.

Za své aktivity byl v roce 1981 po udání agentem StB odsouzen na 15 měsíců vězení, trest si odpykal ve věznici v Plzni-Borech. Tam se také seznámil s disidentem a budoucím prezidentem Václavem Havlem. Jeho ilegální řádové aktivity ale neskončily ani po vypršení trestu. Necelé čtyři roky poté, co opustil vězení, byl jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie. Ve funkci pak setrval až do roku 1998.

Po listopadových událostech roku 1989 byl Duka za své služby a vzdělání vyznamenán. Záhy se stal předsedou Konference vyšších řeholních představených (KVŘP) v ČR a v letech 1992 až 1996 působil jako viceprezident Unie evropských KVŘP, přednášel na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

V půli roku 1998 jej papež Jan Pavel II. jmenoval královéhradeckým biskupem, v září téhož roku přijal svěcení od arcibiskupa Karla Otčenáška a také od Miloslava Vlka. Od roku 2000 do roku 2004 zasedal v České biskupské konferenci coby její místopředseda.

Za 11 let v čele své diecéze po sobě zanechal několik významných počinů. Mimo jiné zde otevřel církevní gymnázium, dal postavit novou Biskupskou knihovnu nebo založil Diecézní církevní soud.

Jeho působení na Královéhradecku se naplnilo 13. února 2010, kdy ho papež Benedikt XVI. po protahujícím se rozvažování jmenoval nástupcem Miloslava Vlka na pražském arcibiskupském stolci.

Aktivně se zapojoval i do světského kulturního života jakožto člen Etického fóra ČR, Vědeckých rad KTF UK Praha, Technické univerzity Liberec, Univerzity Hradec Králové, Lékařské fakulty UK HK nebo také Konfederace politických vězňů.

Má za sebou také řadu odborných publikací a vědeckých prací, z nichž za nejvýznamnější pokládá třicetileté úsilí a autorský podíl na překladu tzv. Jeruzalémské bible do češtiny. Vydána byla v roce 2009.

V lednu 2012 jej papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem. Na oficiální jmenování čekal dalších 6 let, proběhlo 18. února 2018 v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Bezprostředně však získal možnost účastnit se budoucí volby papeže.

Tak se stalo v roce 2013, když se Benedikt XVI. rozhodl odstoupit kvůli zhoršujícímu se zdraví. Jelikož Dukovi bylo méně než 80 let, náležel mu v kolegiu kardinálů hlas jako voliteli. Papežem byl zvolen Argentinec Jorge Mario Bergoglio, poté známý jako papež František.

Dne 26. dubna 2018 poslal kardinál Dominik Duka dopis papeži Františkovi s žádostí o rezignaci na post pražského arcibiskupa. Papež jeho rezignaci přijal a požádal ho, aby v úřadu zůstal, dokud se za něj nenajde náhrada. Rezignaci poslal v den svých 75. narozenin, což je tzv. kanonický věk, v němž podle církevních pravidel musí biskupové podat demisi. V úřadu zůstal do roku 2022, kdy jej nahradil dlouholetý olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Čelil značné kritice kvůli označení koronaviru jako biologické zbraně a nepříliš ráznému přístupu ke kauzám sexuálního zneužívání v katolické církvi.