Článek
V roce 2003 převzal žezlo vládce více než miliardové Číny Chu Ťin-tchao. Na rozdíl od svých západních protějšků však měl komunista Chu volnost stavět obří památníky, odklánět řeky a věznit disidenty, aniž by mu do toho kdo mluvil. I na jeho politice se ale projevila snaha po změně. Ve funkci byl do roku 2013.
Chu Ťin-tchao je mužem dvou tváří: navenek společenský, ale přesto opatrný v tom, co dělá. Svým jednáním napříč politickou kariérou se profiloval jednak jako liberál s myslí otevřenou pro reformy, jednak jako konzervativec, který neotálí se zbraní v ruce vyrukovat proti demonstrantům.
"Dobrý vůdce by měl podporovat demokracii, ale také být schopen v kritickém okamžiku přijmout rázná opatření," nechal se kdysi slyšet.
Chu stál v čele nejlidnatější země světa, jeho rozkazům naslouchala celá pětina obyvatel zeměkoule, a stejně tak v čele nejrychleji rostoucí ekonomiky na světě. Čína v posledních třiceti letech prošla ohromnou změnou a stala se přední světovou velmocí.
Bývalý čínský prezident Chu Ťin-tchao s bývalým prezidentem USA Barackem Obamou na zahradě Bílého domu
Chu, pod jehož vedením se Čína vzpamatovala z posledního hospodářského šoku dříve a efektivněji než západní mocnosti, seděl v prezidentském úřadě v letech 2003 až 2013, zároveň od roku 2002 do roku 2012 stál v čele Komunistické strany Číny.
Hlavním prezidentovým úkolem je upevnit silnou pozici Číny. Za tímto účelem Chu podporoval ekonomické reformy svého předchůdce a spolehlivě brání čínskou měnovou politiku. Dá se říci, že spojil moc komunistické partaje s kapitalismem, aby tak ještě více posílil vládu jedné strany. Analytici se shodují, že přece jen o něco povolil uzdu totalitnímu režimu a posunul lid do popředí zájmu země.
Za jeho vlády doznala Čína větší otevřenosti vůči světu, za jeho vlády se zvýšil vliv země v regionech Jižní Ameriky a Afriky. V otázkách lidských práv či svobody tisku však zůstala země nadále silně uzavřená, Chu si navíc zakládal na zostřeném dozoru nad internetem.
Kariérista, jehož na výsluní vynesl masakr v Tibetu
Jeho politickou kariéru nastartovala aféra v Tibetu, kde vykonával funkci šéfa oblastního výboru strany. Když koncem 80. let příznivci Dalajlámy vytáhli na protest do ulic Lhasy, vyhlásil zde Chu stanné právo a tvrdě proti nim zasáhl. Dlouhou dobu pak proti místním uplatňoval ten nejostřejší přístup. Někteří Tibeťané dokonce věří, že měl prsty v náhlém úmrtí pančenlamy, jejich druhého nejvyššího duchovního vůdce.
Někdejší ruský a čínský prezident Dmitrij Medvěděv a Chu Ťin-tchao v Pekingu
Zejména tato zkušenost jej v roce 1992 katapultovala do stálého výboru Komunistické strany. Už tehdy se o něm mluvilo jako o možném prezidentském nástupci Ťiang Ce-mina. V roce 1998 se stal viceprezidentem Číny a v následujícím volebním období již stanul v čele Čínské lidové republiky.
Ve funkci se prezentoval skromným a hospodárným způsobem života. Svůj veřejný profil utvářel způsobem, jaký je u komunistických papalášů obvyklý: předvádí se jako jeden z lidu. Lidé jej tak mohli vidět, jak jede do práce na kole, potřásá si rukama s horníky v uhelných dolech nebo jak sedí ve stanu s mongolskými pastevci. Nelze mu však upřít výrazný pokrok státu, ať už ekonomický nebo i jiný.
V roce 2010 jej časopis Forbes pasoval do role nejmocnějšího muže planety, čímž ukončil dlouhou hegemonii Spojených států. Spoluúčast čínského vládce je už několik let nezbytná v řešení globálních otázek.
Jako prezident byl například u olympijských her v roce 2008, které se dají považovat za výrazný okamžik v procesu přibližování Číny okolnímu světu. Ačkoli je jasné, že v případě Chua se nedá mluvit o zálibě ve sportu, nýbrž o příležitost demonstrovat sílu Číny.
V roce 2012 začal postupně předávat moc nejprve ve straně, a poté i ve vedení země svému následníkovi Si Ťin-pchingovi, který se prezidentské funkce následně ujal v březnu 2013.
Bývalý britský premiér Gordon Brown s bývalým čínským prezidentem Chu Ťin-tchaem
První vůdce Číny, jehož politická kariéra započala až po převratu v roce 1949, působil často tajemně a na informace o své osobě zůstával vždy skoupý. Údaje o jeho rodném městě se rozcházejí, stejně tak o jeho původu nebo bydlišti.
Tiskové konference pořádal spíše sporadicky a za dobu svého prezidentování poskytl novinářům pouze jediný rozhovor. Co se týče jeho soukromí, byla známa jen o jeho zálibě v ping-pongu a společenských tancích. Se svou ženou Li Jung-čching, která je profesí architektka, má dceru a syna.
Chu Ťin-tchao se narodil 21. prosince 1942, podle oficiálního zdroje v Ťi-si v provincii An-chuej na východě země. Na prestižní pekingské univerzitě Čching-chua absolvoval obor konstrukce vodních elektráren a po promoci v roce 1964 vstoupil ke komunistům.
Když v roce 1966 nastala Mao Ce-tungova kulturní revoluce, byl Chu stejně jako další vzdělané "živly" poslán na převýchovu do chudé provincie Kan-su, kde pracoval na projektování hydroelektrárny. Tam si snaživého a nadějného mladíka povšimli komunističtí hodnostáři a poslali jej do Pekingu, aby velel mládežnickým organizacím.
V roce 1985 byl jmenován vůdcem provincie Kuej-čou a o tři roky později mu byl jako prvnímu nevojákovi do rukou svěřen celý Tibet. Tam došlo brzy po jeho příjezdu k vlně demonstrací za nezávislost provincie, jež Chu krvavě potlačil. Poté se údajně kvůli vysokohorské nemoci vrátil do Pekingu a v roce 1992 byl jmenován mezi sedm nejvýše postavených mužů KS. Od roku 2003 byl prezidentem.
