České Budějovice

České Budějovice leží v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltava a Malše. Žije v nich přibližně 93 000 obyvatel. Jsou statutárním městem a správní metropolí Jihočeského kraje. Bohatou historickou tradici připomínají význačné architektonické stavby budované intenzivně od třináctého století.

V čele Českých Budějovic stojí primátor. Řídí město, které se rozkládá na 55,56 km2. Počtem obyvatel se řadí do první desítky seznamu nejlidnatějších českých měst.

V současnosti se skládá z 11 katastrálních území. Dvě z nich, Kaliště a Třebotovice, tvoří exklávu – jejich území není přímo spojeno se zbytkem města.

České Budějovice se staly sídlem v rámci tří krajských zřízení. V letech 1949–1960 byl odtud řízen Českobudějovický kraj, následně se město stalo centrem Jihočeského. Když v roce 2000 vznikla nová česká struktura krajů, zrodil se název Budějovický kraj. Vydržel asi 17 měsíců, než byl kraj přejmenován na Jihočeský.

České Budějovice získaly jméno pod staré osady Budivojovice. Její jméno se během staletí různě komolilo.

V době husitské se přidalo také přídavné jméno České, které sice původně bylo jen správním termínem, ale postupně se stalo rozlišovacím znamením pro českou a německou komunitu.

Zatímco Češi říkali svému městu České Budějovice, Němci používali pouze německého názvu pro Budějovice - Budweis.

Poloha města na soutoku dvou velkých řek, Vltavy a Malše, v jihovýchodní části Českobudějovické pánve s sebou přináší pravidelné problémy s povodněmi.

Nejčastěji se rozvodňovaly Dobrovodský potok a Malše. Problémy mají dnes ovšem i lidé žijící v severozápadní části města, kde při větších srážkách kanalizace nestíhá odvádět vodu stékající z okolních polí.

V první čtvrtině 20. století se tak regulovaly Malše i Vltava, přesměroval Dobrovodský potok a v padesátých letech 20. století na Vltavě vznikla vodní nádrž Lipno. Velké povodně České Budějovice poničily v lednu 1920, srpnu 1925, březnu 1940 a červenci 1954. Největší zásah z posledních let přinesla městu pětisetletá povodeň v 2002.

České Budějovice patří k lokalitám v ČR, kam turisté přijíždějí v hojném počtu. Z těch zahraničních převažují podle statistik Němci, Rakušané a Nizozemci.

Jejich zájem přitahují zejména kvalitní pivo a význačné památky, jejichž srdce je soustředěno do městské památkové rezervace přímo v historickém centru.

Střed města jinak tvoří rozlehlé čtvercové Náměstí Přemysla Otakara II., které je považováno za jeden z vrcholů středověkého urbanismu u nás. Pozoruhodná je budova tamní radnice nebo bývalá goticko-renesanční zvonice Černá věž z 16. století.

Stojí vedle katedrály sv. Mikuláše stavěné původně v gotickém stylu. Z jejího ochozu je nádherný rozhled na město i do celého Jihočeského kraje, včetně Novohradských hor a jižní Šumavy.

Renesance zase zanechala stopy na domech bohatých měšťanů, kteří si v jejím duchu zkrášlovali své domy. Mnohé z nich bohužel ale lehly popelem při velkém požáru v roce 1641.

Obnova města následně trvala desetiletí a prosadil se při ní tehdy módní barokní styl, který dominuje četným českobudějovickým církevním památkám. K symbolům města se řadí Samsonova kašna vystavěná v letech 1721-1727 na náměstí Přemysla Otakara II.

Architektonický skvost jinak vyrostl v centru Budějovic z praktických důvodů, sloužil jako zásobárna vody. Dnes je jedním z největších svého druhu v ČR. Základ fontány tvoří kamenná nádrž o sedmnáctimetrovém průměru. V jejím středu vystupuje z vodní hladiny hranolový sokl se čtyřmi chrliči na bočních stranách.

Stojí na nich čtyři postavy atlantů. Ti podpírají rozměrnou kruhovou mísu, z jejíhož středu vyrůstá podstavec s plastikou představující biblického Samsona na lvu.

Do budoucna by mohla mezi českobudějovickými architektonickými perlami přibýt i stavba od zesnulého Jana Kapického, který ještě za svého života v srpnu 2008 představil vlastní návrh koncertní síně. Město dalo projektu už zele

Budějovice jsou také vyhlášenou kulturní metropolí. Od poloviny devadesátých let 20. století se zpravidla v létě konají slavnosti a kulturní akce připomínající legendární operní pěvkyni Emu Destinnovou.

V areálu výstaviště se stále koná populární veletrh Země živitelka. Do kulturní gastronomie beze sporu patří návštěva vyhlášené restaurace Masné krámy v centru města.

Nejen mezi odborníky na kulturu jsou proslulé také Jihočeské divadlo České Budějovice, Jihočeské muzeum a Muzeum koněspřežky.

Město nechal v roce 1265 založit český král Přemysl Otakar II. v rámci mocenského soupeření s mocnými jihočeskými rody Vítkovců a Rožmberků. Chtěl tak získat v oblasti oficiální centrum královské moci.

Hned od začátku těžilo z dobré geografické polohy. Stalo se vyhledávaným bodem četných obchodů, centrem výsostných práv udělených králem – zejména práva várečného.

Odbyt piva byl zajištěn českými králi Karlem IV. a jeho synem Václavem IV. udělením tzv. mílového práva, podle něhož nesměly být do vzdálenosti deset kilometrů od města žádné cizí krčmy, konkurenční pivovary a sladovny.

Z úpadku v době husitských válek se České Budějovice vzpamatovaly rychle. Obchod se solí a suknem přinášel blahobyt tamním měšťanům i v 16. století. Městské i státní poklady se plnily díky vaření piva, rybníkářství a rozsáhlé těžbě stříbra.

Za třicetileté války (1618-1648) se z města na čas stala metropole Čech, tamní kostel dokonce krátce ukrýval korunovační klenoty. Krátkodobý mocenský vzestup ovšem ukončil rozsáhlý požár v červenci 1641, kdy shořely dvě třetiny města.

Význam Českých Budějovic podpořilo zřízení biskupství v roce 1785.

Devatenácté století vstoupilo do života města jednak převratným technickým pokrokem a jednak vývojem moderní občanské společnosti. Napomohla tomu mimo jiné koněspřežní železnice postavená mezi lety 1825-1832 jako první na evropském kontinentu.

Spojila České Budějovice s hornorakouským Lincem a společně s vltavskou plavbou urychlila přepravu zboží v severojižním směru.

Výrazný vzestup města pak přišel počátkem 20. století, kdy přijalo správu kraje z Písku a Tábora. Příliv úředníků, další rozvoj železnice z něj učinily přirozené centrum jižních Čech. To posílila i skutečnost, že ve srovnání s jinými příhraničními místy v něm výrazně převažovali Češi nad Němci.

Úplné „počeštění“ pak přinesl jejich odsun po 2. světové válce. Své domy tehdy opustilo přibližně šestnáct procent obyvatel.

Klíčovým podnikem je pro město Budvar. Tento nyní národní podnik byl založený v roce 1895. Pivovar je populární i pro exkurze. Každý rok přivítá desítky tisíc zájemců, kteří stojí o to nahlédnout do výrobních prostorů.

Dobré jméno si ale vydobyly i další zdejší firmy, například Bosch, Gamex, Jihočeské mlékárny nebo Pozemní stavby. Doslova legendou je mezi nimi společnost Koh-i-noor Hardtmuth, jeden z největších světových producentů a distributorů uměleckých, školních a kancelářských potřeb.

Podnik založený Josefem Hardtmuthem v roce 1790 ve Vídni sídlí v jihočeské metropoli od roku 1848. Tamní tužky slavily postupně úspěchy na různých světových výstavách, například roku 1855 z New Yorku, roku 1856, 1900 a 1925 z Paříže, 1862 z Londýna, 1882 z Vídně nebo roku 1905 z Milána.