Článek
Nejúspěšnější model amerického výrobce letadel Boeing je zároveň nejrozšířenějším dopravním letounem na světě, vyrobeným již ve více než 6 000 exemplářích. Primárním konkurentem "sedmtřisedmičky" je Airbus A320.
Boeing 737 je tryskové letadlo na krátké a středně dlouhé vzdálenosti. Původně plánováno jako kratší a levnější dvoumotorové letadlo vycházející z konceptu Boeingu 707 a 727.
737 má dnes devět variant, v produkci jsou v současnosti modifikace -600, -700, -800 a -900. Verze 737 se dají chronologicky rozdělit do tří základních skupin - Original (první generace), Classic (druhá generace) a Next-Generation (třetí generace).
Original
Letoun byl poprvé představen veřejnosti v roce 1964, první let se uskutečnil o rok později a v únoru 1968 byl uveden do běžného provozu. Jednalo se o verzi -100, která byla později následováná delší a úspěšnější verzí -200, která se vyráběla do roku 1988 a celkem bylo prodáno více než 900 strojů.
Boeing původně plánoval kapacitu stroje pro zhruba 60 - 85 cestujících, ale po konzultacích se svým prvním zákazníkem se kapacita zvýšila na rovných 100 pasažérů. Zvýšením počtu sedadel v každé řadě získal Boeing navrch nad svým konkurentem DC-9.
Classic
Na začátku osmdesátých let prošel model 737 významnou modernizací. Boeing chtěl zvýšit kapacitu a dolet, snížit hluk a emise podle nových standardů a zároveň navázat na předchozí úspěšně varianty. Tak vznikly nejznámější modely -300, -400, a -500, které můžeme potkat na většině světových letišť.
Boeing použil zcela nové motory CFM56, které měly nižší spotřebu a splňovaly přísné hlukové limity. Vylepšení se dočkala také křídla, palubní systémy i aerodynamika. Verze -300 se dostala do vzduchu v roce 1984 a její výroba byla ukončena v prosinci 1999.
V roce 1986 začal vývoj prodloužené verze s označením -400 s výkonnějšími motory a kapacitou až 170 cestujících. Výroba tohoto modelu skončila v roce 2000, posledním odběratelem byly České aerolinie, které mají ve flotile deset letadel tohoto typu. Nejmenší a nejmladší člen druhé generace 737 s označením -500 a kapacitou 132 cestujících vstoupil do provozu v únoru 1990. Do ukončení výroby v roce 1999 bylo dodáno více než 350 kusů.
Next-Generation
V polovině devadesátých let spustil Boeing vývoj třetí generace letadel 737, tzv. Next-Generation. Do této skupiny patří modifikace -600, -700, -800 a -900. Oproti předchozím verzím mají zejména modely -800 a -900 značná technologická vylepšení.
Jedním z nejvýznamnějších je tzv. Head-up Display (HUD), který se používá u vojenských letadel. HUD je průhledný displej, který je umístěn mezi pilotem a oknem kabiny. Jsou na něm zobrazovány všechny důležité údaje jako výška, rychlost, poloha a další. Při startu a přistání je na něj přenášen obraz ranveje, což umožňuje 737 létat i za velmi špatné viditelnosti.
Jako první byl vyroben model -700, který, stejně jako všechny pozdější verze, byl vybaven novými motory CFM56-7B. Kapacita letounu je stejná jako u verze -300 (150). První letadla -700 dostala v roce 1997 Southwest Airlines. Dále následovala verze -800, která je moderní variantou -400 s větším doletem (5,765 km) a kapacitou až 189 cestujících. Verze -800 je nejúspěšnější model třetí generace 737 s více než 900 prodanými stroji.
Poptávka po verzi podobné -500, ale s větším doletem, vedla k vývoji verze -600, která poprvé vzlétla v roce 1998. Naopak největší a nejmodernější verzí s doletem 6,045 km je Boeing 737-900ER, který se dostal do provozu v roce 2007.
