Bílá sobota

Bílá sobota je sedmý den velikonočního, neboli také Svatého nebo Pašijového týdne. Je součástí tzv. velikonočního tridua (velikonoční třídenní). Následuje jí Velikonoční neděle.

Bílá sobota je jedním z nejdůležitějších dní křesťanského roku. Ježíš leží v hrobě a blíží se jeho vzkříšení. Noc ze soboty na neděli, kdy došlo ke Kristovu zmrtvýchvstání, se nazývá Velká: proto tedy Velikonoce.

Během Bílé soboty se neslaví mše svatá ani další svátosti (kromě pomazání nemocných), jde o tzv. aliturgický den, kdy se drží u hrobu Páně hluboký smutek. Ten ukončuje až hlavní obřad, velikonoční vigilie: ten začíná s koncem soboty, tedy po setmění, na Velkou noc.

Své barevné označení dostal den pravděpodobně podle novokřtěnců, kteří se připravovali na křest a nosili právě bílá roucha.

Po soumraku končí postní doba, trvající od Popeleční středy. Činnosti jsou podřízeny následujícím vrcholným dvěma dnům - pečou se mazance a beránci, barví se kraslice a pletou pomlázky.

Kdo zamete ještě před úsvitem, nebude mít v domě hmyz. Podle ještě pohanského zvyku se na oslavu jara světí oheň, a tak se mají stávající plameny doma uhasit a zapálit se mají ty posvěcené, z kostela přinesené. A pozor - děvče, které se umyje před svítání rosou, bude mít bílou pleť bez pih.