Bašár al-Asad

Když v roce 2000 Bašár Asad přebíral prezidentský úřad po svém otci, Západ jej vnímal jako naději pro uvolnění tuhého režimu, který v Sýrii trval tři desetiletí. Brzy se však ukázalo, že se svému despotickému otci v mnohém podobá. V roce 2023 Francie na Asada vydala mezinárodní zatykač za podíl na zločinech proti lidskosti při použití chemických zbraní.

Narodil se 11. září 1965 v Damašku. Šestnáctý syrský prezident a generální tajemník Socialistické strany arabské obrody (Baas) Asad je ženatý a má dva syny a jednu dceru. Hlásí se k šíitské sektě alávitů.

V rodném městě vystudoval střední školu a medicínu na tamní univerzitě. V letech 1988 - 1992 studoval oční lékařství ve vojenské nemocnici v Tišrínu a pokračoval studiem oční chirurgie v Londýně. Lidé popisovali Asada jako tichého a přemýšlivého muže.

Jeho životní zlom přišel v roce 1994, kdy se při autonehodě zabil jeho starší bratr Basil, který byl do té doby připravován, aby v budoucnu obsadil nejvyšší státní posty. Kdyby se tomu tak nestalo, Bašár by se pravděpodobně na politické výsluní vůbec nedostal a pokračoval by v kariéře lékaře.

Místo toho se vrátil do Sýrie a nastoupil na vojenskou akademii. V roce 1999 získal hodnost plukovníka a jeho otec Háfiz Asad mu postupně vyklízel cestu od potenciálních rivalů k převzetí prezidentské funkce.

Asad je ženatý s o deset let mladší Asmou Asad, s níž se seznámil v dětství. Asma je tvrdě kritizována, protože otevřeně podporuje manželům brutální režim a přímo se podílí na jeho propagandě. Známý časopis Vogue ji v roce 2011 označil za ‚‚růži v poušti’’, známá je ale také ‚‚jako první dáma pekla’’ nebo ‚‚roztleskávačka zla’’. Vystudovala vysoké školy v Británii, pracovala jako bankéřka a nyní má významný vliv nad částí syrské ekonomiky. V roce 2018 přežila rakovinu prsu a od té doby je také více aktivní v politice.

Háfiz Asad vládl v Sýrii pevnou rukou více než čtvrt století, během nichž se země dostala do částečné izolace, protože podporoval radikální a teroristické organizace. Tvrdě šel i proti opozici, v roce 1982 krvavě potlačil povstání opozice v Hamá, kam poslal tanky.

Když se v roce 2000 stal prezidentem jeho syn Bašár, zdálo se, že se bude snažit tvář své země vylepšit. Nechal propustit stovky politických vězňů a povolil vydávání nezávislých novin. Rovněž povolil mítinky skupin dožadujících se demokratických reforem a coby šéf Syrské vědecké společnosti pro informační technologie se zasadil o zavádění internetu v Sýrii.

Všechna tato povolení však vláda časem zase okleštila a Bašár Asad ukázal, že jsou mu bližší ekonomické než politické reformy. Syrská ekonomika se začala pozvolna otevírat světu. Po desetiletích se objevily plány na zřízení soukromých bank. Přesto se nepodařilo zatočit s vysokou korupcí.

Damašek zůstal ve vzrůstajícím mezinárodním tlaku, protože v Libanonu nadále působili syrští vojáci a stále podporoval radikální palestinské skupiny a vzbouřence v Iráku. Asad stejně jako jeho otec šířil nenávistné postoje vůči Izraeli, třebaže opakovaně sliboval otevření debat o sporných Golanských výšinách.

„Izraelci se snaží zničit zásady všech ostatních náboženství stejným přístupem, jakým zradili Ježíše Krista a pokoušeli se zradit a zabít proroka Mohameda," vyjádřil se rok po svém zvolení a nedlouho nato dodal, že ”rasismus Izraelců překonal německý nacismus".

Tlaky se ještě vystupňovaly poté, co byl v roce 2005 zavražděn libanonský premiér Rafík Harírí, v čemž měli údajně prsty Syřané. Po jeho vraždě se nakonec musely z Libanonu stáhnout syrské jednotky.

O dva roky později byl Asad znovu zvolen prezidentem na další sedmileté období.