Článek
Avigdor Lieberman je izraelský politik, který vede od roku 1999 vlastní ultrapravicovou stranu Izrael je náš domov (Israel Bejtejnu). Jejími voliči jsou především imigranti z Ruska. Od roku 2001 zastával v koaličních vládách několik ministerských postů. V druhé vládě Benjamina Netanjahuja ustavené po volbách z roku 2009 zaujal vlivný post ministra zahraničí. Ten zastával do roku 2012 a poté znovu v letech 2013 až 2015. Mezi lety 2016 a 2018 pak byl ve funkci ministra obrany. Je známý také dobrými vztahy s Vladimirem Putinem.
Radikální názory
Liebermann zastává extrémní názory. Odmítá dohodu s Palestinci a tvrdí, že slovo palestinský nic neznamená a jde jen o prázdný slogan. Požaduje, aby v Izraeli žili jen občané loajální státu, navrhoval mimo jiné, aby si izraelští Arabové přestali připomínat nakbu - tedy katastrofu, za kterou označují vznik Izraele v roce 1948. Před volbami v roce 2009 navrhoval, aby se Izrael vzdal části svého území, které obývají Arabové výměnou za přičlenění židovských osad na Západním břehu Jordánu.
Lieberman se narodil v roce 1958 v Sovětském svazu v hlavním městě Moldavska Kišiněvě, kde pracoval jako vyhazovač v nočním podniku. Do Izraele se přestěhoval v roce 1978. Na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě studoval mezinárodní vztahy.
Kariéra
Počátek jeho politické kariéry byl spojen s pravicovým blokem Likud, už jako student byl členem jeho mládežnické organizace. Od roku 1988 do roku 1999 byl poradcem Benjamina Netanjahua, tedy i v dobách, kdy Netanjahu stál v čele Likudu a zastával post premiéra.
V lednu 1999 se ale cesty Liebermana a Netanjahua rozešly, v lednu Lieberman založil vlastní pravicovou stranu ruských imigrantů Izrael je náš domov. V předčasných volbám se za ní dostal Liebermnan do Knesetu, zatímco Netanjahu a Likud v nich utrpěli zdrcující porážku.
V roce 2001 se Lieberman stal ministrem národní infrastruktury ve vládě velké koalice Ariela Šarona. Kabinet opustil v roce 2002 kvůli rozhodnutí Šarona začít s Palestinci vyjednávat o příměří bez původně požadovaného sedmidenního klidu zbraní a kvůli zrušení blokády palestinského předáka Jásira Arafata v Ramalláhu.
V druhé vládě Ariela Šarona byl od roku 2003 ministrem dopravy. Z postu ho odvolal Šaron kvůli jeho nesouhlasu s plánem na stažení židovských osadníků z Pásma Gazy. S tím nesouhlasil také Nentajahu, který tehdy opustil post ministra financí. V koaliční vládě Ehuda Olmerta zastával od roku 2006 do roku 2008 post ministra pro strategické záležitosti.
Ve parlamentních volbách v roce 2009 slavila stran Izrael je náš domov nebývalý úspěch, což bylo dáno obavami voličů z pokračujícího ostřelování Izraele palestinskými raketami. Strana skončila třetí , získala 15 křesel ve 120členném Knesetu a stal se hlavním koaličním partnerem druhé vlády Benjamina Netanjahua. Lieberman zaujal ve vládě ustavené v březnu vlivný post ministra zahraničí a začal uplatňovat tvrdou politiku.
