Antikoncepce

Snaha o regulaci množství početí, je patrně stará jako lidstvo samo. V pravěku tohoto bylo docíleno přirozenou cestou, kdy pravěké ženy byly po většinu svého plodného života buď těhotné, nebo kojily své potomky. S nástupem civilizace se ale podmínky pro rozmnožování postupně měnily a lidé začali hledat způsob, jak početí zabránit umělou cestou. V současné době je metod antikoncepce celá řada.

Antikoncepce, nebo také kontracepce, je označení pro metody, jejichž cílem je zabránění vzniku těhotenství. „Jde o způsob kontroly nad plozením potomků a součást plánovaného rodičovství. Mezi nejspolehlivější metody patří hormonální antikoncepce, která má v současné době více podob. Způsobů, jak zabránit vzniku těhotenství, je však mnohem více. Jednotlivé metody se liší podle náboženského vyznání, odpovídají míře vyspělostí jednotlivých zemí, rozdílná je u jednotlivých druhů i nutná spolupráce při jejich užívání a především se liší finanční náročností a mírou spolehlivosti,“ uvedl gynekolog a porodník z pražské Gynekologicko-porodnické kliniky v Apolinářské ulici Doc. MUDr. Pavel Calda, CSc.

Spolehlivost jednotlivých antikoncepčních metod je určena stupnicí tzn. Pearl Indexu, která má celosvětovou platnost. Tímto hodnocením jsou posuzovány všechny dostupné antikoncepční metody.

„Při volbě jednotlivých druhů antikoncepce je důležité vždy vybrat pro konkrétní pacientku tu pro ní nejvhodnější, zvážit klady a zápory jednotlivých metod, jejich finanční náročnost, případně je třeba zvážit riziko vzniku zdravotních komplikací. Výběr vhodné antikoncepce je záležitost zcela individuální. Nelze říci, která je nejlepší antikoncepce, ale která té konkrétní ženě nejlépe vyhovuje,“ řekl Calda.

První pokusy, jejichž cílem mělo být zablokování ovulace a tím pádem i schopnost otěhotnění ženy, prováděl Ludwig Haberlandt v roce 1921. Nástup druhé světové války však tento výzkum zastavil.

Ke studiu vlivu hormonů na zablokování schopnosti početí ženy se vrátili o třicet let později Američané Margaret Sangerová a Gregory Pincus, kteří použili jako kontracepční metody progesteron noretinodrel v dávce 10 mg po dobu 21 dnů s následnou týdenní pauzou.

V roce 1960 byl v Americe uveden na trh první hormonální přípravek tohoto druhu, o rok později se hormonální antikoncepce dostává i do Německa. Od té doby prošla hormonální antikoncepce mnoha změnami. Liší jak způsoby podání, tak množství hormonů.

Přehled antikoncepčních metod

Dříve se k těmto kategoriím přidávaly i tzv. přirozené metody (tj. žena neužívá žádné tablety ani nemá žádné tělísko).

Patří sem například využívání plodných a neplodných dní, sledování děložního hlenu, měření bazální teploty, přerušovaná soulož, kojení a další, ale protože tyto metody v praxi nedokážou zabránit početí, nelze o nich v současnosti hovořit jako antikoncepční metodě.

Do této skupiny patří metody, které využívají fyziologických pochodů kopírujících hormonální cyklus ženy, jenž umožní, či znesnadní početí.

Tato metoda vychází z výpočtů plodných a neplodných dní.

Tato metoda vychází z výpočtů plodných a neplodných dní. Teorie plodných a neplodných dní vychází z poznatku, že vajíčko je schopné oplodnění jen po velmi krátkou dobu – udává se zhruba 3-4 dny z celkové délky cyklu.

Plodnou dobou je část cyklu kolem ovulace, tedy zhruba v půlce cyklu, počítáno od prvního dne menstruace. K výpočtu plodných a neplodných dní je třeba použít záznamů z menstruačního kalendáře. Předpokladem užití této metody je pravidelná menstruace.

Spolehlivost: Pokud žena skutečně nechce otěhotnět, nemůže se na tuto metodu spolehnout.

I tento způsob přirozené antikoncepce vychází ze sledování plodných a neplodných dní. Během ovulace – tedy v době plodných dní – má děložní hlen konzistenci, která usnadní spermiím pohyb k vajíčku.

Metoda děložního hlenu tedy vychází ze sledování stavu děložního hlenu, a využívá jeho změn k vysledování ovulace.

Spolehlivost: V praxi je to metoda také velmi nespolehlivá. Jsou problémy s odečítáním kvality hlenu, a tuto metodu také nelze doporučit nikomu, kdo chce mít opravdovou jistotu.

Měření bazální teploty je další ze způsobů, kterak se stanoví plodné a neplodné dny ženy. Způsob vychází ze znalostí toho, že v době ovulace a těsně před ní – tedy v plodné dny - dochází k lehkému zvýšení tělesné teploty v důsledku hormonálních změn. Zvýšení je zhruba v rozsahu 0,2 – 0,6°C. Pokud dojde ke zvýšení teploty, je patrně doba ovulace, tedy období kdy je velký předpoklad otěhotnění.

Teplotu by si žena měla měřit v pravidelnou ranní dobu. Při sledování je třeba počítat s tím, že ke zvýšení může dojít se zpožděním. Je třeba myslet i na to, že teplotu těla (měřeno v pochvě) mohou ovlivnit i vnější vlivy, jako je například vypití horkého nápoje, nástup infekce apod.

Tato metoda antikoncepce, při které dochází k ejakulaci muže mimo tělo ženy, patří k nejstarším způsobům zabránění početí a v současné době je využívána hlavně u párů, kde žena z nějakého důvodu nemůže, nebo nechce užívat hormonální antikoncepci.

Kojení, jako způsobu zabránění těhotenství, bylo využíváno již v dávných dobách. V současnosti slouží jako regulace početí především v málo rozvinutých zemích.

Výhodou přirozených metod je jejich snadná dostupnost a to, že nevyžadují žádnou finanční účast. Nevýhodou je jejich nízká spolehlivost.

Nejúčinnější je hormonální antikoncepce, i když ani ta nemusí být úplně stoprocentní. Je důležité dbát na její správné užívání. Patří mezi nejrozšířenější způsob kontracepce moderní doby. Hormonální antikoncepci nabízí řada výrobců a liší se jak svými účinky, snášenlivostí, způsobem užívání, tak i cenou. Některé typy antikoncepce mají specifický pozitivní vliv, např. na akné.

Principem hormonální antikoncepce je vytvoření podmínek, které nedovolí otěhotnění. Hlavní podíl má zabránění dozrání vajíčka a následné ovulace (uvolnění vajíčka z vaječníku), a které je nezbytnou podmínkou otěhotnění. Hormonální antikoncepci je možné užívat dlouhodobě.

Kombinovaná antikoncepce využívá působení dvou ženských hormonů – estrogenu a gestagenu. Nejčastěji je tato antikoncepce užívána ve formě polykacích tablet. Podle poměru hormonů rozlišujeme jednofázovou, dvoufázovou a třífázovou. Toto rozdělení nemá vliv na účinnost jednotlivých druhů preparátů. V praxi se jednotlivé druhy poznají podle množství barev v jednom měsíčním platíčku.

Jednofázová antikoncepce má tablety pouze jedné barvy, dvoufázová dvou barev a třífázová má tři barvy.  Jednotlivé barvy kopírují fáze přirozeného menstruačního cyklu ženy a liší se množstvím obsažených hormonů, které zajišťují funkčnost preparátů.

Tablety se užívají nejčastěji po dobu tří týdnů, pak následuje 4-7 denní pauza, ve které dochází k menstruaci (ve skutečnosti to je tzv. pseudomenstruace). Možné je ale užívat i několik platíček po sobě bez pauzy, díky čemuž nedojde k nástupu krvácení. To je výhodné například v době plánovaných dovolených.

Na podobném principu fungují i antikoncepční náplasti, díky nimž hormony pronikají do těla přes pokožku.

Mezi kombinovanou hormonální antikoncepci patří i vaginální kroužek vylučující hormony.

Všechny druhy hormonální antikoncepce v současné době obsahují velmi nízké dávky hormonů.

Gestagenní antikoncepce využívá působení pouze jednoho ženského hormonu – gestagenu, jenže je přirozeně produkován žlutým tělískem ve vaječnících a v těle napomáhá k udržení těhotenství. Gestagen v těle ženy mění charakter děložní sliznice a zahušťuje hlen v děložním hrdle tak, že zabrání spojení vajíčka se spermií.

Tento druh antikoncepční metody je vhodný i pro kojící ženy, protože nemá negativní účinky na novorozence.

Do této skupiny antikoncepce kromě polykacích tablet patří i injekce, kožní implantáty a nitroděložní tělísko s hormonem.

Jde o specifický druh antikoncepce, jenž se užívá po pohlavním styku. Často je tak označována jako nouzová antikoncepce. Nouzovou antikoncepci je možné nárazově užít až 3-5 dní po rizikovém sexu, nejde však o druh kontracepce, který by měl být užíván pravidelně.

V tuto chvíli jsou na trhu celkem tři preparáty, této kontracepční metody.

Mezi nouzovou kontracepční metodu je možné počítat i okamžité zavedení nitroděložního tělíska po nechráněném styku. Metoda je vhodná u žen, u kterých se předpokládá, že u této antikoncepce zůstanou.

„Hormonální antikoncepce patří k nejednodušším a nejspolehlivějším kontracepčním metodám dnešní doby. Hladiny hormonů jsou u preparátů nastaveny na co nejnižší hodnoty a preparáty jsou tak velmi bezpečné ( ty které obsahují jen gestagen lze užívat i v době kojení). Hormonální antikoncepce má i kladný vliv na zdraví ženy, a její užívání je tak vhodné pro velmi širokou skupinu žen. Výjimku tvoří pacientky s některými typy nádorových onemocnění, u nichž není doporučováno tento typ antikoncepce nasazovat. Hormonální antikoncepce také může zvyšovat riziko vzniku embolie. U postkoitální antikoncepce je třeba pamatovat na to, že jde pouze o nouzový druh antikoncepce,“ shrnul Calda.

V současnosti jsou všechny druhy hormonální antikoncepce vydávány pouze proti lékařskému předpisu a ženy si je hradí samy.

Metoda nitroděložního antikoncepčního tělíska funguje na principu zabránění spojení spermií s vajíčkem. Mechanismus účinku tohoto druhu antikoncepce využívá způsobu obranyschopnosti organismu.

Zavedené tělísko působí v těle jako cizí předmět. Děložní sliznice se tak brání zvýšenou produkcí bílých krvinek, které vytváří prostředí nepřátelské ke spermiím. Pro zesílení efektu jsou tělíska opatřena kovovým, například měděným, stříbrným, zlatým či zinkovým drátkem, který na spermie působí toxicky. Nitroděložní tělíska mohou být zavedena až na dobu pěti let, pak se doporučuje jejich vynětí a zavedení nového.

„Nitroděložní tělíska se zavádějí ambulantně a jejich výhodou je spolehlivost bez nutné spolupráce ženy (odpadá problém se zapomínáním užívání tablet). Nevýhodou nitroděložních tělísek bez hormonu je, že mohou zintenzivnit menstruaci ženy. Nejsou tak vhodné u žen, které trápí silná a nepravidelná menstruace. Tělíska se nedoporučují ani ženám, které trpí opakovanými záněty. Tělíska jsou v současné době vyráběna z plastu a jsou vybavena kovovým drátkem, zde je nutná opatrnost v případě zjištěné alergie na kov,“ varuje docent Pavel Calda.

Velmi efektivní a účinnou metodou je nitroděložní tělísko, která uvolňuje nepatrné množství hormonu po řadu let. Místní působení hormonu v děloze vytváření hustý hlen, který je pro spermie neprostupný, také brání růstu sliznice děložní, což brání uhnízdění plodového vejce.

„Intrauterinní Systém Mirena se také zavádí ambulantně. Jeho velkou výhodou je, že minimalizuje krvácení při menstruaci, je účinností srovnatelné se sterilizací, ale obnova plodnosti je okamžitá po jeho vyjmutí. Zavádí se na dobu maximálně 5 let. Neobsahuje žádný kov. Nezvyšuje výskyt zánětů ženských pohlavních orgánů. Není vhodné pro ženy, které v minulosti trpěly na silnější akné,“ upřesňuje lékař.

Metoda bariérové antikoncepce je postavena na principu zabránění spojení spermie s vajíčkem. Možností jak toho docílit je více.

Výhodou prezervativu je, že kromě antikoncepčního účinku zabraňuje i přenosu pohlavních chorob. Některé prezervativy jsou od výrobce vybaveny pomocnými látkami jako jsou například spermicidní nebo lubrigační gely.

Ženská bariérová antikoncepce využívá zavádění membrán různého tvaru s cílem vytvoření překážky mezi vajíčkem a spermiemi. Do této skupiny patří poševní pesar, gumový klobouček, či vaginální hubka.  Ženská bariérová antikoncepce bývá kombinovaná s chemickou antikoncepcí.

Mezi tuto antikoncepci patří různé pěny, krémy, želé, čípky, vaginální tablety, které obsahují látky hubící spermie (spermicidy). Chemická antikoncepce se aplikuje před pohlavním stykem a zavádí se do pochvy.  Nevýhodou chemických metod antikoncepce je striktní dodržování časového doporučení výrobce, které přesně určí, jak dlouho před samotným sexem je nutné antikoncepci zavést. Chemické antikoncepční metody nemají zdravotní rizika, možné je u nich riziko alergie.

„Výhodou této antikoncepční metody je snadná dostupnost. Přípravky lez totiž zakoupit v lékárně bez receptu. Tyto přípravky ale nejsou považovány za příliš spolehlivé a při jejich užití je třeba přísně dodržovat všechna doporučení uvedená na příbalovém letáku. Sem patří nejen dodržení potřebného časového odstupu, ale i možnost užití mýdla apod,“ řekl docent Pavel Calda.

Sterilizace je cílený chirurgický zákrok, který zabrání muži, či ženě v reprodukci.

U žen se většinou provádí přerušením vejcovodů. U mužů se provádí podvázáním chámovodů, při kterém dojde k zabránění transportu spermií z varlat.

„Sterilizace je velmi účinnou, avšak nevratnou metodou antikoncepce. Pokud k ní jednou dojde, je dalším možným řešením reprodukce pouze umělé oplodnění. Sterilizace se u nás řídí dosti komplikovanou legislativou, která činí dostupnost této metody velmi problematickou,“ vysvětlil Calda.

Mezi první přirozené antikoncepční metody, patrně patřila přerušovaná soulož, využívání plodných a neplodných dní ženy a období kojení, kdy je možnost početí malá. Staré Egypťanky používaly k zabránění otěhotnění nejrůznější tampony a čípky napuštěné rostlinnými šťávami. Mezi oblíbený antikoncepční prostředek patřil citrón a šťáva z něj, či rozdrcená granátová jablíčka.

Archeologické nálezy dokonce naznačují, že egyptské ženy používaly jakési nitroděložní tělísko v podobě oblázků, jenž si zaváděly do pochvy. V 16. století svět objevil kondom. V té době k jeho výrobě sloužily čistě přírodní materiály – ovčí střívka či části rybích měchýřů. Ženy té doby se uchylovaly k různým zaříkáváním a pití zaručeně účinných lektvarů, jejichž součástí byla moč a výměšky zvířat.

Nejprudší rozvoj moderních antikoncepčních metod nastal v šedesátých letech dvacátého století, kdy se začala používat hormonální antikoncepce.

Spolehlivost jednotlivých druhů antikoncepce je vyjádřena tzv. Pearl Indexem. (Rayomnd Pearl byl americký biolog)

Pearl Index je vyjádřením toho, ke kolika nežádoucím otěhotněním, došlo během jednoho roku při užívání jednotlivých druhů antikoncepce. Čím je Pearl Index nižší, tím je vyšší spolehlivost dané metody.

Číslo 1, znamená, že u sledované metody během jednoho roku aktivního sexuálního života otěhotněla jedna žena ze sta.

Číslo 0,1 znamená, že u sledované metody během jednoho roku aktivního sexuálního života otěhotněla jedna žena z tisíce.