Anders Behring Breivik

Anders Behring Breivik spáchal 22. července 2011 nejprve bombový útok v centru Osla, poté postřílel na ostrově Utøya bezmála 70 lidí. Pokládá se za pravicového konzervativce, jeho čin byl motivován odporem k imigrantům, zejména muslimům.

Breivikovo jméno se stalo světově známým 22. července 2011, kdy zosnoval bombový útok v centru Osla. Krátce nato zaútočil na ostrově Utøya v převlečení za policistu na mítinku mladých příznivců sociálně demokratické vládní strany NAP. V důsledku jeho činů zemřelo 77 lidí.

Breivik se hlásí k pravicovým radikálům a označil se za křesťana s konzervativními politickými názory. Zastává protimuslimské postoje a staví se proti imigrační politice, již vedou skandinávské země. Mezi jeho koníčky patří posilování a lov.

Anders Behring Breivik se narodil 13. února 1979 bývalému norskému diplomatovi Jensi Breivikovi a zdravotní sestře Wenche Behringové. Od svého prvního roku žil po rozvodu rodičů pouze s matkou.

Podle otce byl Anders docela obyčejný chlapec, kterého v dětství politika vůbec nezajímala. Vztahy mezi otcem a synem během puberty ochladly, mladý Breivik totiž začal vášnivě poslouchat hiphop a po večer chodil s partou kamarádů do ulic Osla, kde malovali graffiti, a s otcem se viděl naposledy ve svých šestnácti letech.

Právě tehdy se měl přidat k mládežnické organizaci norské pravicové Pokrokové strany, která bojuje proti migraci. Z organizace se plynule přesunul o čtyři roky později přímo do strany. Jeho názory více a více radikalizovaly a údajně měl začít kontaktovat i další ultrapravicové skupiny po celé Evropě včetně srbských radikálů.

Po strašlivém činu, při němž za sebou zanechal Anders desítky mrtvých těl, se nechal jeho otec slyšet, že svého syna vůbec nepoznává. „Už se necítím jako jeho otec. Jak tam mohl jen tak stát a zabít tolik nevinných lidí a ještě si myslet, že je to v pořádku?“ řekl v rozhovoru pro švédský list Expressen.

Breivik vystudoval obchodní školu v Oslu a podle svých slov má za sebou zhruba 14 500 hodin studia srovnatelných s bakalářským oborem v obchodních, ekonomických a manažerských oborech (BBA) a 3000 hodin studia mikro- a makroekonomie a náboženství.

Breivik si založil firmu s názvem Breivik Geofarm, která se zabývala podnikáním s farmářským zbožím. Ta měla podle policie Norovi sloužit jako zástěrka pro nákup většího množství hnojivových látek, jež použil na výrobu bomby. Před útokem údajně nakoupil šest tun umělých hnojiv.

Útok proběhl 22. července 2011 a sám Breivik později uvedl, že s jeho "úspěšným" provedením nepočítal. V jeho první fázi vybuchla silná nálož v centru Osla a zabila osm osob. Tím útočník odlákal pozornost a ozbrojené síly, aby mohl "řádit" na ostrově Utøya, kde v mládežnickém táboře vládní sociálně demokratické strany pobývalo na 600 lidí ve věku 14 až 18 let.

Nor, převlečený za policistu, údajně přišel na ostrov s tím, že jde zkontrolovat bezpečnostní situaci na mítinku po explozi v centru hlavního města. Místo toho však začal bezhlavě střílet do davu lidí. Některé z nich údajně nejprve střílel do nohou, aby nemohli utíkat, a teprve potom je střelil do obličeje střelami dum-dum. Někteří lidé se pokusili doplavat na pevninu a utonuli. Počet obětí se rozrostl na 76.

Šest hodin před útokem umístil Breivik na YouTube video, ve kterém vybízí sympatizanty, aby „přijali mučednictví“. Video obsahuje mimo jiné fotografie Breivika v neoprenu se zbraní.

Svůj čin měl plánovat od roku 2009. Jeho přípravu detailně popsal v manifestu nazvaném 2083: Evropská deklarace nezávislosti, který začal psát devět let před útokem a bezprostředně před akcí jej rozeslal do zhruba tisícovky e-mailových schránek.

V textu se podle agentury DPA zabývá "rasovou válkou" a otázkou, jak by bylo možné Evropu osvobodit od přistěhovalců. Vymezuje se vůči multikulturalismu, sovětismu, komunismu a podobným myšlenkovým proudům. V 1500stránkovém pamfletu také dvakrát cituje Václava Klause.

Z manifestu vyplývá, že se Nor pokoušel sehnat zbraně a munici pro svůj útok v Praze, kterou považoval za jedno z nejnebezpečnějších měst Evropy. Nakonec ale uznal, že to vůbec není pravda, a zbraně v Praze nekoupil.

Podle Breivikova právníka byla motivem činu snaha změnit norskou společnost. "Myslí si, že to bylo hrůzné, ale nutné spáchat tyto činy. V jeho hlavě to bylo nutné," citovala BBC Breivikova obhájce Geira Lippestada, který novinářům také potvrdil, že jeho mandant útoky plánoval již delší čas.

Chtěl prý vyslat "ostrý" varovný signál. Shromáždění mladých socialistů, kde rozpoutal masakr, si vybral proto, že sociální demokracie v minulých vládách nezvládla svoji roli a zklamala norský lid, proto musela zaplatit. Breivikovi údajně však nešlo o to, aby zabil co nejvíce lidí.

Psychiatrička Marta Holanová tvrdí o Breivikovi, že je narcisistním typem osobnosti s mesiášským laděním, přičemž ale ho ale za duševně chorého nepovažuje. S jejím tvrzením souhlasí ředitel psychiatrické léčebny v Brně Marek Radimský, který se domnívá, že kdyby byl Breivik opravdu psychicky nemocný, nedokázal by útok tak dobře promyslet a do detailů naplánovat.

Psycholog Slavomil Hubálek zase označil Breivikův manifest za rádoby vědecký blábol, jehož pomatená ideologie posloužila jako zástěrka pro Breivikovu agresivitu a touhu po slávě, které ve skutečnosti k činu vedly a které mohly být způsobeny komplexem méněcennosti pramenícím ze sociální a partnerské neúspěšnosti. Podle Hubálka ale Breivik naplňuje všech sedm bodů takzvané škály fašismu osobnosti.

Podle české policejní psycholožky Ludmily Čírtkové byl Breivik masovým vrahem z ideových pohnutek - misionářský pachatel z nenávisti, který věří, že koná pro dobro společnosti. Na počátku procesu psychického vývoje předpokládá nějaký neúspěch v normálním zařazení do společnosti, což si kompenzoval virtuálním životem a hledáním viníka a nepřítele, kterého si našel právě v multikulturalismu a kulturním marxismu. Navíc u něj shledává maligní narcismus. Nebyl podle ní psychotikem, ale sociopatem. „Současná společnost plodí nemalé počty lidí, kteří se cítí být outsidery, ocitli se na okraji. Pak už zbývá krůček k tomu, aby se z Nikoho chtěl stát Někdo,“ řekla Čírtková v rozhovoru pro Právo.

Z psychiatrického vyšetření stanoveného soudem, který byl navíc přezkoumán i expertní komisí vyplývá, že je Breivik paranoidní schizofrenik. To ovšem později vyvrátila nová lékařská zpráva, kterou soud přijal a podle níž byl Breivik při spáchání činu příčetný, a je tedy za následky plně zodpovědný.

Soud s Breivikem začal 16. dubna 2012. Na počátku své výpovědi doporučil vrah rodinám obětí, aby raději opustily soudní síň, protože jeho líčení události bude děsivé. Podle agentury DPA ho však nikdo neposlechl. Během jeho výpovědi opravdu emoce zmítaly soudním sálem, ozývala se jak zalapání po dechu, tak i pláč a vztek.

„Rozhodl jsem se, že půjdu do budovy a zabiju tolik lidí, kolik bude možné,“ řekl u soudu. „Někteří byli úplně ztuhlí, nedokázali utéct. Úplně strnuli na místě. To je něco, co v televizi neukazují, bylo to velmi zvláštní,“ líčil Breivik.

Zopakoval své tvrzení, že je svéprávný. „Nejsem psychiatrický případ, jsem trestně zodpovědný. Je zapotřebí rozlišovat mezi politickým extremismem a šílenstvím v klinickém slova smyslu.“

28. srpna 2012 byl Breivik odsouzen za vraždu a terorismus k jednadvaceti letům vězení s možností opakovaného prodlužování trestu. Breivik se nechal slyšet, že rozsudek nepřijímá, ale nehodlá se proti němu odvolávat, protože by tím legitimizoval soud, který neuznává, protože podle něj má instituce mandát od politických stran a stojí na straně multikulturní většiny.

Poté, co se atentátník začal omlouvat militantním nacionalistům v Evropě za to, že nezabil více lidí, soudkyně ho v řeči přerušila.

Zatímco Norové byli s délkou trestu spokojeni, ostatní Evropané přijali rozsudek s rozpaky. Jednadvacet let za chladnokrevnou vraždu 77 lidí připadalo cizincům opravdu málo. Norský právní systém však nezná delší trest.

Breivik si několikrát během svého „pobytu” ve vazbě stěžoval na podmínky, v nichž je držen. Požadoval, aby se mohl stýkat se svými přáteli, aby směl používat e-mail a vydat dvě knihy, k nimž si chce ponechat autorská práva.

Na pokoji měl televizi a počítač, ovšem bez připojení k internetu. Podle odsouzeného se však jednalo o porušování jeho práv a na Norsko podal žalobu. U soudu řekl, že by bylo humánnější, kdyby ho zastřelili, než aby s ním nakládali jako doposud. Dodal, že se k němu vězeňská správa chová jako k psovi.

„Stát se mě uplynulých pět let snažil zabít. Nemyslím, že by to moc lidí přežilo tak dlouho,“ prohlásil Breivik. Tvrdil, že se ho stát snaží umlčet a on v důsledku naprosté izolace trpí bolestmi hlavy, což má špatný vliv na jeho koncentraci. Uvedl, že kromě jiného byl téměř tisíckrát šacován a jídlo, které mu podávají, je hrozné. Poznamenal, že strava je horší než waterboarding.

Podle Breivikova obhájce se mohl jeho klient setkat s jedinou osobou, aniž by je oddělovala přepážka, a tou je jeho matka. Ta však zemřela v roce 2013. Stát atentátníkova nařčení odmítal a jeho izolaci vysvětloval snahou zamezit v budování extremistické sítě.

Soud následně jeho stížnostem vyhověl. Ne však ve všem. Uznal, že stát Breivikova základní práva pošlapal tím, že ho v izolaci držel, aniž se staral o to, co pobyt o samotě udělá s jeho duševním zdravím. Navíc ho ostraha ponižovala, když jej tak často kompletně prohledávala a navíc jej převáděla mezi třemi celami v poutech.

Naopak zamítl Breivikovy stížnosti na nekvalitní stravu nebo nedostatek zábavy. Úřady mu musely uhradit náklady na soudní proces, které se vyšplhaly na 331 tisíc norských korun, což odpovídalo téměř milionu korun českých.

V červnu 2017 Breivikův advokát oznámil, že si jeho klient změnil občanské jméno na Fjotolf Hansen.